OKRESNÍ VÝBOR KSČM PROSTĚJOV

VÍTEJTE NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH OKRESNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČECH A MORAVY PROSTĚJOV. NAŠE VOLEBNÍ HESLO ZNÍ - "S LIDMI PRO LIDI" .

OV KSČM PROSTĚJOV

17. 4. 2014





 
KSČM: Změnu za každou cenu nepodpoříme!





 

Návrh zákona o povinném zveřejňování smluv v internetovém registru ve sněmovně sotva projde. Připravili ho Jan Farský (TOP 09), Andrej Babiš (ANO) a Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).


Proti předloze vystoupili ve středu v ústavně právním výboru sněmovny někteří senátoři a Svaz měst a obcí. KSČM považuje návrh za těžko přijatelný. Ačkoli mají pod zákon spadat stát, kraje, obce a jimi ovládané firmy, hovořilo se hlavně o obcích. Podle senátora Miloše Vystrčila (ODS) by je zákonodárci neměli k zveřejňování smluv nutit, měla by rozhodovat jednotlivá zastupitelstva. Jeho kolega Miloš Malý (ČSSD) zase hovořil o tom, že právní řád se stává neprůhledným.


Předloha předpokládá, že nezveřejněné smlouvy by nebyly účinné. V registru by navíc měly být i objednávky a faktury. Pozměňovací návrh ČSSD by např. zavedl dvouletou lhůtu, v rámci které by obce, které nemají uvolněného starostu, byly z registru vyjmuty. Šlo však jen o diskusi, výbor jednání přerušil. Vyjmout z povinnosti zveřejňovat smlouvy obce, které nemají placeného starostu, chce na dva roky Jan Chvojka (ČSSD). Argumentoval tím, že by to pro ně byla značná zátěž; měly by čas se připravit. Marek Benda (ODS) však tvrdí, že by to vedlo k tomu, že po podzimních komunálních volbách by vzrostl počet obcí s neuvolněným starostou.

Zástupci Svazu měst a obcí předlohu kritizovali kvůli ochraně osobních údajů, byrokratické zátěži, údajně nesmyslnému rozsahu zveřejňovaných smluv i nejednoznačnému výkladu. KSČM má zásadní námitku. »Z hlediska skutečných potřeb českého právního řádu je to druhotné téma, je i špatně zpracované a předložené. Pokud by se o něčem takovém mělo uvažovat např. po vzoru Slovenska, bylo by třeba, aby se tak stalo nikoli poslaneckým, ale vládním návrhem,« zdůraznil místopředseda výboru Stanislav Grospič (KSČM). Jde o to, aby se k návrhu vedlo řádné připomínkové řízení se všemi vyššími územně samosprávními celky. Toho nikdy poslanecký návrh nemůže dosáhnout. Za nejdůležitější věcný problém však Grospič považuje vztah s novým občanským zákoníkem, který podle něj pracuje s úplně jiným pojmoslovím než poslanecký návrh. »KSČM se úvahám o tomto systému nebrání, ale takto předložený návrh zákona je obtížně přijatelný,« dodal Grospič. Výbor se k předloze vrátí v květnu.


(ku)

 










16. 4. 2014






 
Kdo zaplatí Drábkův miliardový hazard?





 

Kvůli špatnému hospodaření s informačními technologiemi promarnilo ministerstvo práce podle ministryně Michaely Marksové (ČSSD) miliardu korun. Velká část systémů v resortu funguje bez smluv, některé služby jsou nakoupeny vícekrát.

Ministryně to v úterý řekla na tiskové konferenci, kde představila výsledky auditu, které předčily její očekávání. »Je tady obrovský chaos. Velká část systémů funguje v právním vzduchoprázdnu. V některých případech jsou služby nakoupeny dvakrát, nebo třikrát. Kvůli špatnému hospodaření v oblasti ICT se promarnilo kolem jedné miliardy korun,« uvedla Marksová.

Podle jejího poradce Roberta Baxy miliardu tvoří výdaje za tři roky, které resort platil za paralelní provoz původního a nového systému pro úřady práce, za vícenáklady na přechod mezi systémy i za náklady na pracovníky. Marksová sdělila, že ministerstvo podalo dvě trestní oznámení na neznámého pachatele. První se týká možného ohrožení chodu resortu a kybernetické bezpečnosti, druhé podezření na podvod na vládě a na antimonopolním úřadu.

»Kvituji s povděkem, že bylo podáno trestní oznámení a že se v tom odborníci ‚pohrabou‘ a najdou konkrétního viníka, protože někdo by měl ztrátu uhradit,« reagoval pro náš list stínový ministr práce a sociálních věcí KSČM Miroslav Opálka. Podle něj je otázka, zda to bude kvalifikováno jako obohacení se někoho, případně jako nehospodárné nakládání s finančními prostředky ministerstva. »Záleží na orgánech činných v trestním řízení. Bez jejich závěru je nezodpovědné dělat nějaký soud,« dodal Opálka, který je místopředsedou sněmovního sociálního výboru.

Podle náměstkyně ministryně Ivy Merhautové ministerstvo na část systémů už nemá smlouvy. »Není zajištěn provoz a rozvoj zásadních IT služeb, nebyly zahájeny přípravy výběrových řízení,« uvedla s tím, že tendry se už nestíhají. Aby ministerstvo zajistilo fungování agendy, chystá se požádat vládu o schválení výjimečného postupu. Některé dodavatele chce oslovit přímo.

Pokud vás ještě zajímá, co M. Opálka dále soudí o nebezpečných inovacích exministra Drábka, čtěte středeční tištěné Haló noviny.


 

(ku)









10. 4. 2014





 
J. Dolejš: K vyjádření ministra financí A. Babiše o připravovaném návrhu státního rozpočtu na rok 2015








 

Vyjádření Jiřího Dolejše, poslance PS PČR a místopředsedy pro hospodářskou politiku a resort financí KSČM, k vyjádření ministra financí A. Babiše o připravovaném návrhu státního rozpočtu na rok 2015.

 


Podle vyjádření pro ČTK chce ministr financí Andrej Babiš cílovat návrh státního rozpočtu na rok 2015 na deficit 100 miliard Kč. Tím by splnil maastrichtské kriterium, tedy dostat deficit pod 3% hrubého domácího produktu. Hlavní čísla rozpočtu chce představit koaličním partnerům 9. dubna. Na červen tohoto roku je dále avizován balíček daňových zákonů, o které by se již měl konečný návrh rozpočtu opírat. Definitivní rozpočet na příští rok má pak být předán do parlamentu do 30. září 2014.

Protože letošní deficit byl schválen ve výši 112 miliard Kč, znamená to snížit plánované saldo na příští rok o 12 miliard. Velký otazník je přitom už nad vývojem české ekonomiky, který předurčuje plnění daňových příjmů. Současná mezinárodní situace může výrazně zhoršit prognózy evropské, ale i české ekonomiky. Původní růst HDP v ČR odhadovaný na příští rok kolem 2% HDP se při přijetí hospodářských sankcí v souvislosti s ukrajinskou krizí nemusí naplnit.

Vláda bude muset splnit také celou řadu slibů – valorizace důchodů, vyšší platby za státní pojištěnce, uvolnění waltzů ve veřejném sektoru atd. Chybí prorůstová opatření, zejména navýšení kapitálových výdajů na dopravní infrastrukturu. Na tyto sliby nemusí stačit mimořádná výplata dividend ČEZ. Také audit výdajů a odhad rychlých úspor v provozu státních úřadů nemusí stačit. Reálné možnosti profinancování konkrétních úkolů na příští rok budou s největší pravděpodobností horší než očekává MF ČR.

Lze tedy očekávat náročnou diskusi nad návrhem rozpočtu jak na půdě koalice, tak v rámci tripartity a nakonec i na půdě parlamentu. Dlouhodobě neřešené problémy a limity obsažené v koaliční smlouvě brání řešit problémy veřejných financí v kratším čase. Diskuse může potvrdit dlouhodobější názor KSČM, že bez razantnějších prorůstových opatření a odvážnějších zásahů na příjmové straně státního rozpočtu nebude možné návrh na příští rok reálně zbilancovat.

 

 

Autor: Jiří Dolejš, poslanec PS PČR a místopředseda pro hospodářskou politiku a resort financí KSČM
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM



9. 4. 2014






 
Kyjev: fašistický útok v parlamentu






 

Při úterním dopoledním zasedání ukrajinského parlamentu poslanci fašistické strany Svoboda fyzicky napadli předsedu komunistické strany Ukrajiny Petro Symonenka. Stalo se to při Symonenkově projevu, v němž komentoval zatýkání aktivistů na východě Ukrajiny.

 

Řekl: »Vy (vláda) jste dnes poslali ozbrojence proti lidem, kteří nenásilným způsobem hájí své zájmy. Zastrašujete lidi a zatýkáte je. Vedete boj proti rozdílným názorům.« Po těchto slovech se poslanci strany Svoboda vyřítili k řečništi a Symonenka od něj silou odtrhli. Svého předsedy se rázně zastali ostatní komunističtí poslanci, vznikla rvačka. Symonenka bránili i poslanci Strany regionů. Situaci se podařilo uklidnit až po vyhlášení přestávky v jednání. Další průběh parlamentní schůze komunisté a členové Strany regionů na protest proti fašistickému násilí bojkotovali, informovala ukrajinská zpravodajská agentura Unian.

 

»Čistil« Jaguar

Symonenkova slova se týkala zatýkání při vyklízení sídla oblastní správy v Charkově, při níž ukrajinští policisté zatkli kolem 70 proruských aktivistů. Podle Unian úřad »vyčistila« speciální jednotka Jaguar z centrální Ukrajiny. Kyjevský režim tedy sídlo opět ovládl poté, co proruští aktivisté v pondělí v Charkově a Doněcku vyhlásili vlastní tzv. lidové republiky, nezávislé na zbytku země. Oznámila to místní odbočka ministerstva vnitra, jehož šéf akci označil za »protiteroristickou operaci«.

 

Přísnější tresty

»Čističům« už pogratuloval nelegitimní úřadující prezident Oleksandr Turčynov. Pohrozil aktivistům zacházením »jako s teroristy a zločinci«. Ukrajinský parlament podle Unian včera zároveň zpřísnil tresty za protistátní zločiny. Za pokus o narušení územní celistvosti má hrozit od tří do 15 let vězení či doživotí, za vlastizradu od 12 po 15 let. Ministr vnitra Arsen Avakov také slíbil čistku v charkovské policii. Prohlásil: »Mnohé z toho, co jsem viděl, připomínalo spíš sabotáž než službu. Všichni, jichž se to týká, odejdou, od náčelníků po řadové policisty, což je stejně důležité.«

 

Na východ jedou američtí specialisté

Ruské ministerstvo zahraničí včera Kyjev varovalo před vojenskými operacemi na jihu a východě země, které by mohly rozpoutat občanskou válku na Ukrajině. Potlačit protesty tamních proruských obyvatel proti kyjevskému režimu totiž míří nejen jednotky ministerstva vnitra a národní gardy, ale i fašističtí »ozbrojenci nezákonně vyzbrojeného uskupení Pravý sektor«. A »zvláštní znepokojení budí okolnost, že do této operace je zapojeno i na 150 amerických specialistů ze soukromé vojenské organizace Greystone«, uvedla podle ČTK ruská diplomacie. Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen zase varoval Rusko před zásahem na východní Ukrajině. Vybídl Moskvu ke stažení vojáků u hranic s Ukrajinou.

 

Moskva varuje před použitím síly

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov včera v telefonátu vyzval svého ukrajinského kolegu Andrije Deščycju, aby Kyjev urychleně uspořádal celonárodní dialog s účastí všech politických sil a všech regionů. Dialog by měl podle Moskvy vést k »hluboké ústavní reformě«. Moskva je podle Lavrova připravena se na tomto procesu podílet. Kyjev by měl podle Lavrova projevit náležitou úctu k přáním jihovýchodu Ukrajiny, kde žijí etničtí Rusové. »Na oprávněné požadavky na zajištění jazykových, kulturních a sociálně ekonomických práv nelze reagovat silou,« varoval ruský ministr. Moskva si představuje ústavu, v níž bude zakotvena ukrajinská neutralita a federální uspořádání země. Rovněž požaduje vyhlášení ruštiny za druhý státní jazyk.

V rozhovoru, který se podle agentury ITAR-TASS uskutečnil z iniciativy ukrajinské strany, ruský ministr varoval před použitím síly na východě Ukrajiny, které je pro Moskvu nepřijatelné. Lavrov s Deščycjou hovořil krátce po svém telefonátu s německým ministrem zahraničí Frankem-Walterem Steinmeierem a šéfem americké diplomacie Johnem Kerrym. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Jennifer Psakiová po jednání ministrů oznámila, že během příštích 10 dnů budou o ukrajinské situaci jednat zástupci USA, Evropské unie, Ukrajiny a Ruska. Moskva žádá, aby na konferenci byli zastoupeni ruskojazyční představitelé jihu a východu Ukrajiny.

 

(ava, pe)






 







9. 4. 2014






 
Voršilky v dalším útoku






 

Tak nám selhal další pokus sociální demokracie ospravedlnit změnu postojů k tzv. církevním restitucím. Po prvotním odmítání církevních restitucí přešli sociální demokraté po volbách v rámci nové vlády do pozice mírně kritické a stanovili s koaličními partnery pracovní komisi, která měla vyjednat s církví zejména snížení celkové částky a účelové použití tohoto daru. Činnost komise však úspěšná nebyla, a tak v další fázi bude s církvemi vyjednávat přímo vládní komise.

Církvím tak má být stále navrácen majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun a dále jim má být během třiceti let postupně vyplaceno cca 59 miliard korun jako náhrada za majetek.
Snahy církve jdou ale i mnohem dále. Zuřivě chtějí pátrat v archivech katastrálních úřadů, aby se dohledalo, co vše by mělo být jejich. Zuřivě chtějí pátrat i ve sbírkách muzeí a galerií, aby získaly předměty často nedozírné historické ceny. Neváhají oslovovat muzea a galerie, žádat a útočit.

I ve Středočeském kraji jsme svědky několika pokusů o vydání sbírkových předmětů. V souladu s ostatními kraji odpovídáme, že se necítíme být povinnými osobami ve smyslu patřičného zákona.

Posledním případem je žádost Českomoravské provincie Římské unie řádu svaté Voršily, která se obrátila 18. listopadu 2013 na České muzeum stříbra, příspěvkovou organizaci kraje, s výzvou na vydání asi 2000 sbírkových předmětů, které jí podle jejího názoru patří. Sbírka, kterou tvoří obrazy, sochy, oltáře, skříně, stoly, nádobí atd., které nabyl kraj 1. ledna 2003 na základě zákona 290/1992 a od té doby s nimi v dobré víře nakládá, tvoří značnou část sbírkového fondu muzea.


 

Muzeum postoupilo žádost zřizovateli – kraji, a ten odpověděl, že se necítí být povinnou osobou pro vydání věcí. Vyzyvatel s tím nesouhlasil a zaslal novou výzvu - předžalobní upomínku. Případem se v březnu 2014 zabývala Rada Středočeského kraje a jednohlasně řekla, že sbírkové předměty vydat nechce a že tedy zřejmě rozhodne soud…

»Naše radost není radostí z vlastnictví mnoha věcí, ale ze setkání s Ježíšem,« řekl před rokem, na Květnou neděli 2013 (24. března), papež František. O několik dní předtím pak podotkl, že »přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé«. Ostatně, podobně mluvil nejen jeho vzor, František z Assisi, ale i Ježíš Kristus.

Jejich slova asi zřejmě k mnohým církevním hodnostářům nedoléhají…


 

Zdeněk ŠTEFEK, radní Středočeského kraje pro oblast kultury a památkové péče za KSČM

 






 





8. 4. 2014





 
Měl by tam zajet Schwarzenberg





 

Východ a jih Ukrajiny se bouří. Charkov, Doněck, Donbas, Oděsa. Tentokrát proti »právoplatné ukrajinské vládě«. Tedy tak ji chápou nejen v Evropské unii, ale i pravicová média kdekoli v Evropě. O tamních demonstracích – a nejsou právě klidné – se v našich sdělovadlech moc nemluví. Maximálně zpravodajsky bez náznaku komentování.

Chápu to. Nevědí, jak psát. Ještě nedostaly pokyn od svých majitelů a pochopitelně i ze samotné evropsko-americké centrály. Je to hrůza, nechat je tak ve štychu. Pochválit tamní demonstranty se nehodí, kritizovat je však není tak jednoduché, protože ona »zákonná vláda« z Kyjeva není vůbec zákonná, kdybychom chtěli být hnidopichy. A že té »demokracie« u vítězů z Majdanu není zas tolik, se pochopitelně ve světě ví, ale mocní o tom pokud možno mlčí.

Mě v této situaci napadá, zda by předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny princ-kníže Schwarzenberg neměl tam zajet se podívat, když už byl na kyjevském Majdanu a lobboval za »svobodu a demokracii«? Ony demonstranty by mohl přesvědčit, že všechno v Kyjevě je OK, že tam ruku v ruce vládnou proevropští demokraté a hodní postbanderovci. Nikomu neublíží, a to, že ruštinu jedním z prvních zákonů vyobcovali ze země, je jen nepochopení. Kdo totiž chce mluvit rusky, může klidně přejet hranice do sousedního Ruska a tam mluvit a mluvit rusky do omrzení.

Že tam na západě, který je pod ochranou Spojených států a Evropské unie, se občas vymlátí nějaký ten sekretariát těch, kteří s oněmi demonstranty z Majdanu netáhnou, je jen odrazem »demokratické vůle« tamního lidu. Při tom někdo dostane »po papule«, ale tak tomu přece je i někdy v českých zemích, když končí taneční zábava. Že i ten zbytek volyňských Čechů, který v Haliči zůstal, má strach z recidiv banderismu a chtěl by zpět do pradávné vlasti, je přece jen nepochopením situace. Mohou přece v klidu zůstat.

Nemohou nic ztratit. Jen prkotinu. Majetek, život. To ostatně ví i ministr Zaorálek, proto tak váhá s pomocí těm volyňským. O tom všem by tam na východě a jihu Ukrajiny mohl předseda zahraničního výboru sněmovny na náměstích vyprávět. Mohl by i slíbit, že mají plnou českou podporu, a dokonce i ochranu, nabídnout, že jim předáme naše zkušenosti s přechodem k demokracii a potvrdit, že vše má EU pod kontrolou. A Rusko? Ten medvěd, který neustále někoho ohrožuje, že konečně dostane na frak, až se naši čačtí vojáci dají do pochodu právě na ochranu těch z Charkova, Donbasu, Doněcku či Oděsy, proti hrubé síle putinovských vojsk. Ty naše voje by tam mohl nabídnout. Jistě by byl vyslyšen a lidé, stejně jako tomu bylo na Majdanu, by nechali demonstrací a společně s ním slavili svůj skutečný mejdan.


Jaroslav KOJZAR

 




 








7. 4. 2014





 
Minimální mzda má opodstatnění






 

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) chce prosadit zvýšení minimální mzdy o 500 Kč. Od příštího roku by tak měla její výše stoupnout na devět tisíc korun. KSČM záměr vítá, pravice odmítá.

 

Podle ministryně je nynější minimální mzda ve výši 8500 Kč pod hranicí příjmové chudoby. »Lidé, kteří dnes pracují osm hodin denně, se dostávají do příjmové chudoby,«uvedla ministryně v nedělních Otázkách Václava Moravce (OVM). Její spoludiskutující, expertka ODS na sociální problematiku Lenka Kohoutová, se zvyšováním minimální mzdy nesouhlasí. »Trh práce to připraví o pracovní místa,« uvedla s tím, že navýšení minimální mzdy bude mít největší dopad na lidi se zdravotním postižením a lidi z hůře zaměstnavatelných kategorií. Podle Kohoutové by se naopak měla vést diskuse o tom, zda je vůbec minimální mzda potřebná.

»Je samozřejmé, že exposlankyně Kohoutová hájí zájmy zaměstnavatelů, protože to jsou voliči ODS a občanští demokraté se jim svými návrhy snaží zajistit větší zisky,« reagoval pro náš list stínový ministr KSČM pro resort práce a sociálních věcí  Miroslav Opálka. Je to ale podle něj docela zrádná politika, protože nízké příjmy zaměstnanců znamenají menší kupní sílu a v konečném důsledku neprodejnost zboží, které zaměstnavatelé vyrábějí. »Pokud chceme, aby v zemi nebyla chudoba, tak musíme jít na to, co je běžné v EU. Většina států unie minimální mzdu má a tam, kde ji nemají, jsou na rozdíl od ČR tak silné odbory, že minimální mzdu vyjednají v kolektivních smlouvách,« uvedl Opálka. Je přesvědčený, že dokud u nás nebude seriózní přístup zaměstnavatelů ke svým zaměstnancům, tak je nutné řešit tuto otázku zákonným opatřením.

Koaliční vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL se v programovém prohlášení zavázala k tomu, že minimální mzda bude postupně zvyšována tak, aby dosáhla 40 % průměrné mzdy v zemi. Nynější úvaha o jejím zvýšení o 500 Kč je podle Marksové »první nástřel«, zatím prý o tom diskutují se zaměstnavateli.

 

Nezaměstnanost řešit zvýšením mzdy

OVM se zabývaly také problematikou nezaměstnanosti. Ta v současnosti postihuje přes 625 tisíc obyvatel ČR. Marksová kritizovala předchozí pravicové vlády za to, že nepostupovaly cestou investičních pobídek. »Škrtalo se a proškrtali jsme se k rekordnímu počtu nezaměstnaných,« uvedla ministryně. Kohoutová považuje v boji s nezaměstnaností za důležité snížit cenu práce.

Podle Opálky je problém nezaměstnanosti průvodním jevem této společnosti, kterému se jen těžko vyhneme. »Jde o to, aby byla snaha alespoň snižovat nezaměstnanost a jinak než zvýšením mzdy, která je u nás jednou z nejnižších ze zemí EU, nevidím,« konstatoval. Opálka zdůraznil, že odbyt zajišťuje zvyšování potřeby pracovní síly. »Ten můžeme řešit jedině domácí spotřebou nebo vývozem, jiná cesta není,« shrnul Opálka.

Podle Marksové se vyplatí některá pracovní místa, zejména v nejvíce ohrožených regionech, dotovat. »Tím, že uměle umožníme řadě lidí pracovat, udržujeme také jejich pracovní návyky, sociální smír. U dlouhodobě nezaměstnaných je důležité, že jejich děti vidí, že jejich rodiče chodí do práce,« uvedla. To je podle Opálky sice pravda, ale jak zdůraznil, funguje to jenom určitou dobu a v určitém objemu. »Smysl to má pouze v případě, že jde o přechodné období po dobu cyklické krize,« uvedl stínový ministr.

 

(jad)




 









31. 3. 2014





 
Stanovisko KSČM k řešení situace na Ukrajině






(29.3.2014)

Česká diplomacie, ale žel i Poslanecká sněmovna PČR, hlasy poslanců za ČSSD, ANO 2011, KDU-ČSL, ODS a TOP 09 přispěla k dalšímu posunu od demokratického mezinárodního práva OSN k právu dvojích standardů.

 

Jde o selhání velké části české politické reprezentace, ale i reprezentace evropské. Připomínáme, že i Mezinárodní soud v Haagu na základě čl. 2 odst. 1 Charty OSN prohlásil, že z praxe Rady bezpečnosti OSN nevyplývá žádný všeobecný zákaz jednostranného vyhlášení nezávislosti. Poslanci za KSČM toto usnesení nepodpořili a označují je za jednostranné a neodrážející objektivní vidění situace.

 

KSČM navrhla vlastní text, který jasně konstatoval naše znepokojení nad tím, že se na Ukrajině dostaly k moci nedemokratickou cestou fašizující ultrapravicové síly, které ohrožují nejen demokratický vývoj, ale i většinu levicově, nebo jinak reálně smýšlející části ukrajinského národa. O tom svědčí i nevybíravé útoky na představitele Komunistické strany Ukrajiny a vypálení jejich ústředního sídla v Kyjevě.

 

Dle názoru KSČM je v případě Ukrajiny nutné se přihlásit k podpoře Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy z roku 1970, principu národů na sebeurčení a také k šesti univerzálním hodnotám, které OSN prezentovala v Miléniové deklaraci, jimiž jsou svoboda, rovnost a solidarita, tolerance, nenásilí, respekt k životnímu prostředí a sdílená zodpovědnost za stav světa.

 

KSČM je přesvědčena, že v případě řešení sporu mezi Ukrajinou a Ruskem je v prvé řadě nutné hledat mírová diplomatická řešení před sankcemi, blokádou a vojenskými hrozbami připomínajícími návrat období studené války. KSČM nabízí KS Ukrajiny a KS Ruské federace svou zprostředkovatelskou roli a navrhuje jako možné řešení neodkladné vypsání předčasných parlamentních voleb, na základě nichž by se konstituoval nový ukrajinský parlament disponující legitimitou vůle občanů Ukrajiny, který by společně s tak vytvořenou vládou přistoupil k zajištění rovných práv, včetně autonomií všem národům Ukrajiny a současně přispěl k demokratickému a mírovému řešení nelehké situace v této velké přátelské zemi.





Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM






31. 3. 2014





 
Evropa akceptuje fašistický puč





 

KSČM je přesvědčena o tom, že v případě řešení sporu mezi Ukrajinou a Ruskem je v prvé řadě nutné hledat mírová diplomatická řešení před sankcemi, blokádou a vojenskými hrozbami připomínajícími návrat období studené války.

 

Říká se to ve stanovisku k aktuální politické situaci, které v sobotu schválil Ústřední výbor KSČM. Podle názoru komunistů je v případě Ukrajiny nutné se přihlásit k podpoře Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy z roku 1970, principu národů na sebeurčení a také k šesti univerzálním hodnotám, které OSN prezentovala v Miléniové deklaraci, jimiž jsou svoboda, rovnost a solidarita, tolerance, nenásilí, respekt k životnímu prostředí a sdílená zodpovědnost za stav světa.

»Česká politická reprezentace, stejně jako politická reprezentace celé Evropy, zklamala na celé čáře. Čeští politici a politici, kteří stojí v nejvýraznějších funkcích v Evropě, situaci, která se odehrává na Ukrajině, vůbec nezvládli,« zdůraznil v úvodu zasedání ÚV KSČM jeho předseda Vojtěch Filip.

Je rád, že KSČM byla schopna analýzu situace provést lépe než ostatní a zachovala se podle toho ve všech jednáních, kterých se zúčastnila. Pokud však Evropané budou neustále platit dluhy za USA a zůstanou ve vleku jejich zájmů, bude to podle Filipa krok k tomu, že evropská civilizace bude směřovat spíše k zániku, »protože 21. a 22. února 2014 padla forma mezinárodního práva, kterou mezinárodní společenství vybudovalo na troskách Evropy po 2. sv. válce. Evropa se snížila k tomu, že akceptuje fašistický puč, že jí nevadí, jak se dostanou určité síly k moci, dokonce v takovém případě, kdy mohou poslanci ukrajinského parlamentu hlasovat na ukradené karty Strany regionů a KS Ukrajiny. Evropské politické elitě nevadí, že se vypalují sekretariáty politických stran a klidným způsobem řekne, že byl prezident svržen, aniž by si ověřila jakým způsobem, co se odehrálo a za jakých okolností,« prohlásil předseda ÚV KSČM.

Poukázal na to, že po 69 letech se vrací na evropský kontinent fašismus. Jsme svědky toho, že to, co bylo přijato při založení OSN a co bylo i respektem k mezinárodnímu právu byť v bipolárním světě, už dnes neplatí. »Tato koketerie s fašismem může být pro Evropu osudná. Žádná druhá studená válka pravděpodobně nebude, protože ve studené válce společenský řád, který představoval druhý pól vývoje lidstva - socialismus - právě proto, aby nedošlo k lidským tragédiím, ustoupil. A ustoupil kapitalismu, který neumí řešit své krize jinak než jen dalším vyhrocováním napětí, dalším zbrojením, násilným přerozdělováním hmotných statků, jejichž důsledkem může být i válka a miliony mrtvých,« podtrhl Filip.

 

Komunisté kandidují ve všech 27 senátních obvodech

Členové ústředního výboru v sobotu schválili 27 kandidátů pro podzimní volby do třetiny Senátu. Ještě před tím rozhodli v tajné volbě o kandidátech ve dvou obvodech, v nichž nedošlo ke shodě na jednom nominantovi. Ve volebním obvodě č. 54 Znojmo se rozhodovalo mezi dosavadní senátorkou Martou Bayerovou a krajským zastupitelem, ředitelem střední odborné školy Petrem Krátkým. Bayerová ho »porazila« hned v prvním kole. Rozstřel byl nutný i v případě obvodu č. 36 Česká Lípa. Zde se rozhodovalo mezi exposlankyní, advokátkou Marií Nedvědovou, a městským strážníkem, krajským zastupitelem Janem Dvořákem. Výsledek padl až ve druhém kole - kandidátem bude Dvořák.

První místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek uvedl nejen tento bod, ale i informaci o stavu a vývoji členské základny. Potěšitelné je, že loni bylo přijato do KSČM 798 nových členů, včetně řady mladých. »Věnujte jim v okresech pozornost,« požádal. KSČM se stále může pochlubit více než 50 tisíci členy.

Z duše mnoha nespokojených občanů jistě promluvil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, když hovořil o přístupech strany k možnosti odvolatelnosti poslanců. Jde o to, aby poslanci, kteří zradí program, za který byli zvoleni (čímž vlastně zradí především voliče), a přeběhnou k jinému politickému subjektu, nebo spáchají úmyslný trestný čin, mohli ve sněmovně skončit. Komunisté ústavní novely v tomto smyslu v minulosti předkládali, neuspěli však. »Těžko říci, zda by náš návrh, který bychom mohli poměrně rychle vypracovat, byl ve sněmovně úspěšný nyní,« řekl Dolejš s tím, že předkladatelé pochopitelně reflektují připomínky, které přišly v minulosti.

 

(ku)






 










27. 3. 2014






 
Obama a Tymošenková vyhrožují Rusku






 

Rusko po obsazení ukrajinského poloostrova Krym čelí stále větším hospodářským i diplomatickým překážkám. Velká Británie ve středu oznámila, že přehodnotí dohodu s ruskou státní společností Rosatom o spolupráci v jaderné energetice. Moskva také kvůli nepříznivým podmínkám na trhu musela opět zrušit týdenní aukci státních dluhopisů, jen ruské akcie i rubl posilují... Kreml by rád pokračoval v činnosti skupiny G8, ačkoli sedm nejvyspělejších zemí z G7 (bez Ruska) prozatím o takové kontakty nestojí. A Obama vyhrožuje i hospodářskými sankcemi.

 

Rusko čelí i politické izolaci. Summit s ním zrušila skupina G7, která se místo v ruském Soči sejde v červnu v Bruselu. V dubnu se pak rozhodne o tom, zda Parlamentní shromáždění Rady Evropy v této organizaci pozastaví členská práva Rusku.

Po připojení Krymu čekají zřejmě problémy i tamní obyvatele s ruskými pasy. O schengenská víza na cesty do Evropy budou totiž smět požádat jen na velvyslanectvích evropských zemí na Ukrajině, neboť Brusel považuje Krym za ukrajinské území.

Krymskou krizí se zabývá i česká vláda. Prozatím neposkytne pomoc volyňským Čechům, kteří se chtějí z nebezpečené a fašisty ovládané Ukrajiny vystěhovat zpět do původní vlasti předků. Volyňští Češi jsou postupem české vlády, která pomáhá zraněným ultrapravicovým radikálům z Majdanu a ne obyčejným lidem českého původu, oprávněně zklamáni!

 

Zabili fanatika

Jeden z předáků ukrajinského ultrapravicového hnutí Pravý sektor Oleksandr Muzyčko, zvaný též Saška Bilyj, byl v noci na úterý zabit ve městě Rivne na Volyni na severozápadě Ukrajiny. Ukrajinská média zprvu tendenčně informovala o vraždě a spekulovala o akci »ruských diverzantů« kvůli stíhání Muzyčka v Rusku za mučení a vraždy ruských zajatců na Kavkaze. Úřady ale nakonec odhalily Muzyčka jako hledaného gangstera, jenž utrpěl smrtelné zranění při zatýkání ukrajinskou policií. Policisté dopadli celkem tři členy zločineckého gangu, kterým zabavili útočnou pušku Kalašnikov a pistoli Makarov. Převezli je do Kyjeva, kde jsou vyslýcháni kvůli podezření z banditismu. Interfax poznamenal, že Muzyčko byl podezřelý z vytvoření tohoto gangu. Také proslul styky s místními úřady, včetně prokurátora, kterým nařizoval, jak si mají počínat.

Muzyčko podle serveru newsru.com v současnosti velel Pravému sektoru na západní Ukrajině. Pravý sektor se minulý týden přeměnil v politickou stranu, která pohltila i další nacionalistická uskupení, jako jsou hnutí Trojzubec Stepana Bandery a Ukrajinské národní shromáždění-Ukrajinská národní sebeobrana (UNA-UNSO). Pravý sektor na sebe upoutal pozornost během nepokojů v Kyjevě, kde plnil úlohu ochranky tvrdého jádra demonstrantů proti režimu posléze svrženého prezidenta Viktora Janukovyče.

Ukrajina se mezitím seznamuje se jmény kandidátů na hlavu státu. Kandidovat v prezidentských volbách může podle ukrajinské ústavy kterýkoli občan, pokud složí kauci ve výši 2,5 milionu hřiven (4,5 milionu korun), což o demokratičnosti země příliš nesvědčí...

 

Krvavá Julija

Kandidátkou by mohla být i Julija Tymošenková, vůdkyně ukrajinské strany Vlast. Ta byla odhalena, jak v nedávném telefonickém hovoru líčí svou touhu vzít zbraň do ruky a střílet, dokud se Rusko nezmění ve »spálenou zemi«. Záznam hovoru se objevil na webu ruské státní televize Russia Today. Tymošenková telefonát potvrdila, publikovaný úryvek ale označila za částečnou montáž. Ve dvouminutovém úryvku expremiérka prohlašuje, že je »sama odhodlána vzít do ruky zbraň a střelit toho vyvrhele do hlavy«. Kdo se má stát její obětí, Tymošenková nerozvádí. Ale slova »Je třeba se zbraní v ruce bít do těch zatracených Rusáků včetně jejich vůdce,« jsou jasná...

Na otázku, jaký osud teď čeká osm milionů Rusů žijících v ukrajinském vnitrozemí, odpověděla emotivní Tymošenková rezolutně: »Ať je sakra postřílejí atomovými zbraněmi!« Právě tuto větu autorka popírá.

 

Cynik z Bílého domu

Západ je v případě nutnosti připraven zavést hospodářské sankce proti Rusku, i když na ně doplatí i některé jiné země. V Haagu to včera bez jakýchkoli skrupulí prohlásil americký prezident Barack Obama.

Americký prezident označil Rusko za »regionální mocnost«, která údajně ohrožuje sousedy spíš v důsledku své slabosti, než své síly. Obama přitom zcela ignoruje dlouhodobé agresivní chování USA jako samozvaného světového četníka! V Haagu ho dokonce nepřímo popřel...
 

(rj, čtk)




 








27. 3. 2014






 
Náhrada za krach komisí






 
ČSSD chce sestavit vládní tým pro jednání o církevních restitucích

 

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) chce vytvořit vládní tým, který by pokračoval ve vyjednávání s církvemi po úterním krachu jednání expertních komisí. Jeho ustavení navrhne na příští koaliční radě. Lidovci to ale odmítli. V případě nedohody s církvemi považuje Sobotka za teoreticky i legislativně možné zdanit jim finanční náhrady vyplácené za nevydaný majetek.


Několikaměsíční vyjednávání zástupců církví s týmem sociální demokracie a hnutí ANO skončilo v úterý, aniž došlo k dohodě na úpravě církevních restitucí. Zástupci náboženských společností vyjádřili přesvědčení, že se nyní věc stává jednoznačně politickou diskusí o postavení církve ve společnosti, a měla by o ní proto jednat vláda.

Ministerský předseda s tím souhlasí: »Jednání s církvemi by podle mého názoru mělo nyní pokračovat již oficiálně na vládní úrovni. Na nejbližším jednání koaliční rady to navrhnu našim vládním partnerům, tak abychom mohli ustavit vládní vyjednávací tým.«

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek ale se vznikem takového týmu nesouhlasí: »Nevidím k němu důvod, natož k naší účasti v něm. Když to nevyjednali stranicky, tak nevím, co si slibují.« Lidovci dlouhodobě změnu církevních restitucí odmítají a považují je za uzavřenou záležitost.

»Za nejlepší řešení stále pokládám dohodu s církvemi na tom, že se sníží objem finančních náhrad nebo odbourá inflační doložka, účelově se vymezí jejich použití tak, aby sloužily veřejně prospěšným účelům, zajistí se plná transparentnost nakládání s příspěvky státu církvím a popřípadě se zavede předkupní právo pro stát na vydávaný nemovitý majetek,« říká Sobotka. Nutné je podle něj dořešit i otázku areálu Pražského hradu.

Možnost zdanění finančních náhrad, o níž v úterý mluvila místopředsedkyně ČSSD Alena Gajdůšková, nepovažuje Sobotka za příliš aktuální: »Pokud jde o zrušení daňového osvobození finančních náhrad církvím, zůstává jako teoreticky a legislativně možná cesta do budoucna pro případ eventuální nedohody s církvemi. ČSSD nicméně stále upřednostňuje úpravu restitucí na základě dohody s církvemi.« Naopak předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš řekl, že by si zdanění náhrad dokázal představit.

Generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub je názoru, aby další jednání probíhala na vládní úrovni - ne však již jednání o změně zákona. »Vyzýváme vládu, aby zahájila s církvemi účastnými na práci expertní komise jednání o kooperativním modelu další spolupráce mezi státem a církvemi. Nikoli ale jednání o změně zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi.«

Církve podle zákona o majetkovém vyrovnání mají dostat nemovitý majetek, o který byly za minulého režimu připraveny, v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Během 30 let stát církvím vyplatí také 59 miliard korun navýšených o inflaci jako náhradu za nevydaný majetek. Zároveň se bude během 17 let církvím postupně až na nulu snižovat příspěvek na podporu činnosti, který dnes činí asi 1,5 miliardy korun ročně. Platnost církevních restitucí loni potvrdil Ústavní soud.
 

(red)






 







27. 3. 2014






 
Církevní komise totálně krachla






 
Sobotka jen protahuje kapitulaci
 

Jednání expertní komise s církvemi o snížení finanční náhrady v tzv. církevních restitucích totálně zkrachovalo. Církve se odmítly o snížení náhrad bavit a komise tak musela být rozpuštěna. Řešení ČSSD? Prý už chystají další komisi…


Několikaměsíční vyjednávání zástupců církví s týmem sociální demokracie a hnutí ANO skončilo v úterý večer, aniž došlo k dohodě. Církve sdělily, že nepovažují další jednání o změně parametrů zákona za možné, jediné, o čem jsou ochotny dále se státem diskutovat, je spolupráce v sociální či školské oblasti.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) na krach komise reagoval prohlášením, že chce vytvořit komisi novou, tentokrát vládní, která by ve vyjednávání s církvemi pokračovala. Jenže lidovci již ustavení tohoto týmu odmítli. »Nevidím k němu důvod, natož k naší účasti v něm. Když to nevyjednali stranicky, tak nevím, co si slibují,« řekl předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Premiér Sobotka tak už jen kličkuje před tím, aby musel voličům přiznat: s restitucemi nejsme schopni nic udělat.

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO), který se dříve vyjednávání s církvemi také účastnil, byl v této věci mnohem upřímnější. »Nechceme postupovat tak, že zpochybňujeme platné zákony. Je to docela slepá ulička. Nevím, jak z toho ven,« řekl Stropnický.

Poslanec KSČM Vladimír Koníček přesně tento výsledek očekával. »Církve mají svoje doma a nemají proč ustupovat. Výsledek se dal proto očekávat. ČSSD teď zbývá dělat už jen prázdná gesta, která by vytvořila před voliči iluzi, že ve věci církevních restitucí něco dělají. Fakticky však nedělají a v sevření koalice s lidovci ani dělat nemohou,« řekl Haló novinám Koníček.

Premiérovi zbývá poslední trumf. Již ho vynesl, byť jen velmi opatrně. V případě nedohody s církvemi považuje Sobotka za teoreticky i legislativně možné zdanit jim finanční náhrady vyplácené za nevydaný majetek. Zdanění připustil i šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Znovu ho však odmítají lidovci.

Podle Koníčka by KSČM o souhlasu se zdaněním náhrad samozřejmě mohla diskutovat, prošlo by však zřejmě jen za cenu pádu koalice. Na takové řešení podle Koníčka premiér nemá odvahu. Proto bude volit a již volí pouhé protahování, aby nakonec, před definitivní kapitulací, mohl říci, že »se nevzdal bez boje«. Reálnou zbraň v boji s církvemi nemá, jen mnohokrát přežvýkané předvolební sliby.

Církve podle zákona o majetkovém vyrovnání mají dostat nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 mld. Kč. Během 30 let stát církvím vyplatí také 59 mld. korun navýšených o inflaci jako náhradu za nevydaný majetek. Zároveň se bude během 17 let církvím postupně až na nulu snižovat příspěvek na podporu činnosti, který dnes činí asi 1,5 mld. korun ročně.

 

(ste)






 








 
Politické stanovisko k situaci na Ukrajině
 
Výkonný výbor ÚV KSČM na svém jednání schválil politické stanovisko k situaci na Ukrajině.


 
 
Ukrajina se stala polem střetu tří velkých hráčů - USA, EU a Ruské federace. Americká iniciativa zaměřená na destabilizaci situace na Ukrajině se fakticky obracela proti zájmům jak Ruské federace, tak Evropské unie a jejího projektu Východního partnerství.

KSČM stojí na straně občanů Ukrajiny a podporuje všechny kroky, které by směřovaly k dosažení stability a normálních poměrů v této velké zemi. Pro KSČM je zásadní respektování rámce mezinárodního práva, což v daném případě znamená zejména Helsinský závěrečný akt. Podle názoru KSČM musí jakékoli řešení ukrajinské krize vycházet z principů mezinárodního práva. Plně uznává právo ukrajinského lidu rozhodovat o své budoucnosti.

KSČM varuje před nárůstem agresivních ultrapravicových sil a podporuje antifašistické hnutí na Ukrajině. Pachatelé zločinů na nevinných osobách musí nést právní odpovědnost. Akce krajně pravicových a militantních extrémistů považujeme za porušení základních principů demokracie, ke kterým se EU hlásí. Podporujeme mírové řešení, které se vyhne vojenské eskalaci a recidivám studené války. O zahraniční orientaci země by měli dostat šanci rozhodnout sami občané národů Ukrajiny v referendu a ve svobodných volbách, které by měly přinést pozitivní rozhodnutí pro všechny občany Ukrajiny bez rozdílu národnosti či politické, nebo náboženské orientace. Tato krize je výzvou ke spolupráci mezi EU, Ruskou federací a samotnou Ukrajinou v zájmu celého kontinentu.

 
 
Autor: VV ÚV KSČM Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM












26. 3. 2014






 
KSČM nepodpořila usnesení ODS k Ukrajině






 

Sněmovna přijala usnesení, v němž »odmítá anexi Krymu«. Považuje tento krok ze strany Ruské federace za porušení mezinárodního práva. Pro usnesení navržené Miroslavou Němcovou (ODS) hlasovalo 121 poslanců ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS, a TOP 09. Členové KSČM a hnutí Úsvit ho nepodpořili.


»Poslanecká sněmovna bere na vědomí informace ministra zahraničí o aktuální situaci na Ukrajině. Sněmovna odmítá násilnou anexi části území Ukrajiny, Krymu, ze strany Ruské federace, tento postup je porušením mezinárodního práva. Sněmovna podporuje vládu ČR v jednáních o společném postupu v rámci EU, NATO a ostatních mezinárodních organizací při řešení situace na Ukrajině,« stojí v přijatém usnesení.

Komunisté usnesení nepodpořili. Akceptovat z něj prý mohli pouze první větu, že sněmovna bere na vědomí informaci ministra zahraničních věcí k situaci na Ukrajině. Podle pozměňovacího návrhu, který KSČM k tomuto návrhu usnesení předložila, však měla tato věta pokračovat: »do které se výrazně promítly aktuální postoje Evropské unie a Severoatlantické aliance.« V návrhu KSČM se také konstatovalo, že »sněmovna se znepokojením sleduje, že se k politické moci na Ukrajině dostaly nedemokratickou cestou i fašizující síly, které jsou mezinárodně posilovány a ohrožují demokratický vývoj nejen na Ukrajině, ale i v řadě dalších zemí.« V dalším bodě měla sněmovna vyzvat vládu, aby důrazněji podporovala šest univerzálních hodnot, které Organizace spojených národů prezentovala v Deklaraci pro třetí tisíciletí. »Jde o svobodu, rovnost a solidaritu, toleranci, nenásilí, respekt vůči životnímu prostředí a sdílenou odpovědnost za stav světa,« uvedl předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Sněmovna měla na základě návrhu KSČM také vyzvat vládu, aby v souvislosti se situací na Ukrajině prosazovala mírová diplomatická řešení. Návrh KSČM však nenašel mezi poslanci potřebnou podporu.

Neprošel ani návrh lidoveckého poslance Ivana Gabala, který chtěl v souvislosti s krizí na Ukrajině zvýšit výdaje na obranu v rozpočtu na příští rok na 1,3 HDP. V dalších letech by pak výdaje měly dále stoupat až na úroveň dvou procent. Výzvu vládě, aby prosazovala hospodářské sankce proti Rusku, neprosadil Marek Ženíšek (TOP 09). Neuspělo ani hnutí Úsvit s návrhem, podle kterého měla sněmovna vyzvat unii, Spojené státy, Rusko a Ukrajinu k jednáním a uvést, že pokládá změnu vlády v Kyjevě po svržení prezidenta Viktora Janukovyče za neústavní stejně jako každou změnu hranic Ukrajiny.

Naopak poslanci podpořili usnesení navržené šéfem sněmovny Janem Hamáčkem (ČSSD), v němž žádají vládu, aby se věnovala situaci českých krajanů na Ukrajině. Právě volyňští Češi si včera postěžovali, že se jim česká vláda nechystá poskytnout pomoc. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) reagoval, že vláda nemá informace o tom, že by byli krajané přímo ohroženi. Vláda s nimi prý bude i nadále v kontaktu.

 

(jad, ku)







 








26. 3. 2014








 
Jsme nejen zkušený, ale i mladý tým






 

Chceme Evropu pro lidi, chceme znát názor lidí v Evropě a chceme prosazovat zájmy ČR v Evropské unii, nejen v Evropském parlamentu. O to vše budeme usilovat.


Před novináři to v úterý zdůraznila vedoucí kandidátka KSČM do Evropského parlamentu, dlouholetá poslankyně sněmovny (od roku 2002) Kateřina Konečná, která program komunistů na tiskové konferenci představila.

Komunisté sestavili pro volby do EP tým složený nejen ze zkušených, vzdělaných a jazykově vybavených europoslanců, ale i tým mladých, vzdělaných a jazykově vybavených nováčků, včetně kandidátů z jiných politických subjektů, které na tiskové konferenci zastupoval Lubomír Ledl ze Strany demokratického socialismu – osmička na kandidátce.

»Jde nám o to nominovat lidi, kteří budou umět náš program skutečně prosazovat,« uvedla Konečná s tím, že i tentokrát komunisté povedou kontaktní kampaň. Ta se jim osvědčila ve všech volbách.

Konečná představila z 10 bodů volebního programu své strany čtyři zásadní, které chtějí komunisté jako prioritní prosazovat v EP. Patří mezi ně ochrana všech lidských práv, zejména sociálních. »Ve chvíli, kdy v ČR máme armádu 600 tisíc nezaměstnaných a mnoha statisíců lidí žijících na hranici chudoby, musí sociální práva najít své místo v Evropském parlamentu a v EU obecně. Je to aktuální otázka i proto, aby v ČR další nezaměstnaní nepřibývali,« prohlásila. »Chceme chránit i práva zaměstnanců, práva na pracovní prostředí a práva na spravedlivou mzdu,« dodala vedoucí kandidátka.

Dalším bodem je ochrana soukromí a osobních údajů. Podle Konečné musí EP účinně čelit takovým praktikám, jako jsou nelegální odposlechy a další elektronická šikana. Konečná odmítá pokusy o limitování internetu, který podle KSČM musí zůstat svobodným médiem. »Uděláme v EP vše pro to, aby ochrana údajů našich občanů zůstala zachována, aby nemuseli mít strach z toho, že je někdo bude nelegálně odposlouchávat, neřkuli nějaká cizí vláda,« poznamenala poslankyně sněmovny, kandidátka do europarlamentu.

Třetím zásadním bodem programu KSČM pro eurovolby je postavit hráz daňovým únikům ze zisků nadnárodních společností do daňových rájů v Evropě i v jiných regionech světa. »Hodláme podporovat pouze ty projekty a ty podnikatele v EU, kteří platí daně v Evropě a ideálně v místě vzniku zisku,« dodala Konečná na tiskové konferenci. V neposlední řadě pak klade KSČM důraz na bezpečnost potravin. Konečná připomněla některé skandály s potravinami. »Chceme zajistit našim občanům kvalitní potraviny, a také potraviny bezpečné. Daleko větší důraz chceme klást na regionální potraviny, aby čeští výrobci nebyli diskriminováni vůči zahraničním kolegům,« vysvětlila.

 

Co se podařilo europoslancům za KSČM v EP dosud prosadit?

Tak zněla otázka Haló novin na včerejší tiskové konferenci. Jejich odpovědi jsou zde.

Jiří Maštálka (dvojka kandidátky): »Například je to vymáhání výživného v celé Evropě pro matky samoživitelky, a pak třeba přeshraniční spolupráce a zvýšení efektivity výstražného systému RAPEX o nebezpečných výrobcích nepotravinářského charakteru, který jsme použili při metanolové aféře.«

Jaromír Kohlíček (trojka kandidátky): »Je to jednotný řidičský průkaz. Když to před 19 lety zkoušeli, existovalo 119 formulářů, před 9 lety jsme se shodli napříč politickým spektrem, že musí být jeden. Jsem autorem zprávy Technické vyšetřování námořních katastrof, podle které se vyšetřovala tragédie lodi Costa Concordia.«

Miloslav Ransdorf (čtyřka kandidátky): »Je to snížení poplatků za volání ze zahraničí, tzv. roaming. Jeho regulace. Když budete volat do ČR ze Švýcarska, volná minuta vás bude stát 42 Kč, z Německa, Francie, či jiné země EU jen 7,30 Kč. To je hmatatelný výsledek a já jsem proces regulace roamingu spustil. Pokud vše proběhne normálně, budou 15. prosince 2015 poplatky za roaming zrušeny úplně. Program, se kterým jde do voleb hnutí ANO, je tedy v této věci zbytečný.

Mohl bych jmenovat i třetí energetický balíček. Podařilo se sjednat kompromis, který je pro český průmysl snesitelný a dá s ním žít. Další věc je třeba REACH, tj. regulace ve věci chemikálií. Původní projekt vypadal pro český průmysl špatně, ale podařilo se dosáhnout kompromisu, se kterým je možné přežít.«

 

(ku, jad)





 







20. 3. 2014





 
Krym jako rukojmí Západu






 

Obyvatelé Krymu rozhodli v referendu, že se připojí k Rusku. USA a jim spřáteleným zemím se to ale nelíbí. Zatímco tyto země hodnotí takzvané »obsazení« Krymu jako porušení ukrajinské suverenity, o kterou jim jde především, Rusko se hájí ochranou vlastního obyvatelstva před kyjevskými nacionalisty. Kdo má tedy pravdu?

Logicky se nabízí otázka: Kdo jsou ti slavní bojovníci za onu svobodu ukrajinského lidu a suverenitu Ukrajiny? Právě neonacisté a chuligáni a podobní, kteří stavěli barikády na Majdanu a ničili, co se dá, zatímco ostatní lidé chodili do práce, aby měli co jíst, kde bydlet, aby se postarali o rodinu…

Spojené státy americké při snaze obsadit území (například kvůli ropnému bohatství atd.) neváhají vybombardovat zemi na Blízkém východě a přitom se tváří, že jde pouze o obranu celého světa proti vzrůstající hrozbě terorismu. Vše je tedy legitimní a v pořádku. Že při této americké »svaté válce« zahynou nevinní lidé, kteří nemají s terorismem absolutně nic společného, nikomu už prý nevadí. Účel světí prostředky! Říká se tomu totiž »kolaterální ztráty« nikoli vraždění civilního obyvatelstva. 

 

Na Krymu je situace opačná. O připojení tohoto poloostrova k Ruské federaci rozhodli v referendu sami občané Krymu. Podle USA zřejmě chyba! V takové situaci se pak těžko pro některé odděluje ta špatná a dobrá strana a těžko se hledá hrdina a padouch, kterého je potřeba potrestat a »zadupat do země«.

Značně účelové je i přirovnání situace na Krymu k zabrání československých Sudet Adolfem Hitlerem. Zřejmě ostatní světové velmoci čekaly, že se stejně jako kdysi Chamberlain s Hitlerem na mnichovské konferenci setkají i ony s Vladimirem Putinem. Zřejmě až po jejich souhlasu s připojením Krymu k Ruské federaci a zaplacení jistých »transakčních poplatků« by bylo vše v pořádku. Kdoví…

Znepokojující je i fakt, že většina zemí, které teď nekompromisně odsuzují připojení Krymu k Rusku, ještě před několika lety podporovala odtrhnutí Kosova od Srbska. Jen pro historicky méně zdatné jedince je potřeba si připomenout minimálně dvě historická data - devadesátá léta minulého století ve znamení války v Kosovu a rok 1954, kdy Chruščov přičlenil Krym k Ukrajině a nikoho se neptal. Někteří z nás si pamatují, kolik lidí zahynulo při válce v Kosovu, do které se zapojily ochotně některé státy NATO… A to bylo v rozporu s mezinárodním právem, bez souhlasu RB OSN.

Pro kritiky není důležité, zda je pro obyvatele Krymu dobře, že se připojí k Rusku, nebo ne, to není podstatné. Sami si o tom totiž rozhodli a to je jim trnem v oku. Ostatním tedy nezbývá nic jiného, než vzít výsledky demokratického referenda na vědomí. Nechme na samotných Ukrajincích, aby se rozhodli prostřednictvím předčasných voleb a referend, kam chtějí dále směřovat.


 

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny

 






 







19. 3. 2014






 
Miami: zrušte blokádu Kuby






 

Skupiny Kubánoameričanů, které se v sobotu shromáždily v Miami, požadovaly zrušení obchodní, ekonomické a finanční blokády, prováděné Spojenými státy vůči Kubě už více než 50 let. Shromáždění bylo svoláno čtyřmi organizacemi, které si přejí zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi (Kubánoameričané pro vztahy - CAFE, Nadace pro normalizaci vztahů, Generace kubánské změny a Vzdělávací cesty na Kubu).

Účastníci poukazovali na dynamický rozvoj styků v posledních letech a požadovali zrušení jednostranných sankcí USA a nastolení normálních styků mezi oběma zeměmi. Představitel skupiny CAFE Arturo Lopez-Levy požadoval, aby Bílý dům stáhl Kubu ze seznamu teroristických zemí. Uvedl, že většina Kubánoameričanů žijících v USA je proti blokádě, kterou považuje za ilegální a odporující mezinárodnímu právu. Zdůraznil také opakované každoroční odsouzení blokády Valným shromážděním OSN. Oznámil, že 56 % Američanů podporuje normalizaci styků a ve státě Florida, kde žije nejvíce Kubánoameričanů, dosahuje tato podpora 63 %.


 

(hor)





 




19. 3. 2014






 
Zrušení újezdu Brdy KSČM nepodporuje






 

Komunisté ve sněmovně nepodporují návrh zákona, který vede ke zrušení vojenského újezdu Brdy. Před novináři to včera zdůraznil místopředseda sněmovního hospodářského výboru Karel Šidlo (KSČM).

 

»Zrušení vojenského újezdu Brdy nezaručuje zlepšení podmínek v lokalitě Brd pro občany, pro obce ani pro ochranu jedinečného přírodního území ČR. Není v zájmu KSČM umožnit nekontrolovatelné komerční využívání této lokality, včetně vyvádění majetku a spekulace s pozemky,« prohlásil Šidlo.

Návrh budí emoce ve Středočeském i Plzeňském kraji, což se ukázalo i ve sněmovně. Místopředseda ústavně-právního výboru Stanislav Grospič (KSČM) neuspěl s požadavkem vyřadit projednávání bodu z březnové schůze sněmovny. Ke komunistům se přidala pouze ČSSD. Stejně tak dopadl požadavek předsedy sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD) na vrácení návrhu vládě k dopracování – krom ČSSD získal jen podporu KSČM.

Šidlo připomněl, že redukce vojenských újezdů potřebných pro výcvik Armády ČR se připravuje dlouhodobě. Předložený návrh zákona je podle něj vyvrcholením účelových omezení jednotek AČR v újezdu Brdy. Prostor využívaly všechny druhy vojsk, včetně cvičení a přípravy armád dalších zemí NATO za úplatu. »Postupná předislokace útvarů a posádek z prostoru Brdy byla jasným předznamenáním jeho budoucí likvidace. Poprvé s tím vystoupil ministr Alexandr Vondra z Nečasovy vlády. Byla to reakce na neúspěšný pokus umístit do Brdského újezdu cizí vojenskou základnu – americký radar. Otázku rušení znovu otevřela úřednická vláda loni v létě,« uvedl Šidlo.

Poslancům se předkládají argumenty včetně ekonomických důvodů, které vedly armádu ČR k danému návrhu. Uvádějí se náklady na roční provoz újezdu ve výši 77 mil. Kč. »Podle informací, které se mi podařilo získat, je v těchto nákladech započten také provoz poslední jednotky dělostřelců v Jincích, který představuje 70 mil. Kč ročně. Potom podle kupeckých počtů zbývá na provoz a ochranu újezdu pouze 7 mil. Kč, které vzhledem k jeho rozloze, využitelnosti a případnému zakonzervování představují nejnižší náklady ze všech využívaných vojenských prostorů v ČR,« informoval poslanec.

 

Pochybnosti má i ČSSD

Problém nevidí Šidlo v ekonomice provozu a ochrany rušeného újezdu, protože všechny pozemky vlastní stát. Navíc i po zrušení vojenského újezdu zůstanou určité lokality a zařízení trvale v užívání armády. Současně je však podle Šidla velmi obecně stanoven způsob odstranění vojenské zátěže v uvolněném prostoru a úplně chybí vyčíslení nákladů na tuto činnost. Dalším lichým argumentem je otevření prostoru pro činnost obcí a naplnění svobodného rozhodování občanů žijících na jeho území.

»Současný stav garantuje i po otevření určitých lokalit řízenému turistickému ruchu zachování jedinečnosti přírodní oblasti v centru ČR s velmi důležitou funkcí vodohospodářskou, kterou je zásobování pitnou vodou pro oblast Příbrami, Hořovic a Rokycan,« uvedl Šidlo s tím, že po zrušení újezdu i přes vznik chráněné krajinné oblasti nelze garantovat stejnou úroveň ochrany přírody a vodních zdrojů. Nedojde ani k výraznému rozšíření protipovodňových opatření.

Řada otazníků zazněla z úst předsedy sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD), domníval se totiž, že koalice nejdříve posoudí jeho dopady, třebaže uznává, že jde o nápravu křivd. Požadoval vrátit návrh vládě k dopracování stejně jako Stanislav Grospič. »Jedná se o napravení křivd, upravení hranic některých vojenských újezdů a k tomu je připojen návrh na zrušení vojenského újezdu Brdy. To je právě problém. Nemám nic proti tomu, co navrhuje ministerstvo obrany ve vztahu k ostatním vojenským újezdům, a plně podporuji argumenty, které zazněly, že je potřeba napravit křivdy, je potřeba dát více než dvěma tisícům občanů, kteří žijí ve vojenských újezdech, právo na to, aby si volili své zástupce. S tím nemám sebemenší problém,« uvedl Hamáček.

Problém však má se zrušením vojenského újezdu Brdy. Pokládá za nešťastné, že ministerstvo obrany nestáhlo zákon z dílny Rusnokovy vlády. Ministr obrany Martin Stronický (ANO) řekl, že návrh přináší změnu stávajících hranic u vojenského újezdu Boletice 12 % v rámci Jihočeského kraje, újezd Březina představuje 5 % - Jihomoravský kraj, Hradiště 15 % - Karlovarský kraj a u vojenského újezdu Libavá je to celých 31 % - Olomoucký kraj. Na vyčleněných územích bude podle něj mořný vznik nových obcí nebo jejich přičlenění k území přilehlých obcí. Pokud se návrh uskuteční, uvolní se 42 000 hektarů z celkové rozlohy 129 664 ha vojenských újezdů.


 

(ku, jad)





 





18. 3. 2014





Pondělek 17.3. věnoval Ing. Jiří Dolejš, poslanec PS PČR a místopředseda ÚV KSČM návštěvě města Prostějova, kam dorazil po osmé hodině ranní. V dopoledních hodinách navštívil prostějovskou Obchodní akademii, kde hodinu a půl debatoval se dvěma třídami studentů. Následovala beseda v aule Gymnázia Jiřího Wolkera, kde spolu s poslancem Radimem Fialou (Úsvit) debatoval se všemi studenty třetích ročníků tohoto ústavu. Studenti se živě zajímali o fungování parlamentu, otázky se týkaly i např. rozpočtové kázně, poslanecké imunity, vyrovnání státu s církvemi, fungování Evropské unie, možnosti přijetí eura a řady dalších otázek. Zejména u druhé debaty bylo zajímavé, jak oba opoziční poslanci předkládali přístupy k řešení problémů z levicových i pravicových pozic.

V odpoledních hodinách následovala ve zcela zaplněném sále beseda s občany a se členy KSČM. Ta se týkala jak vnitrostátních, tak zahraničně-politických témat současnosti. Členové strany se vyjadřovali i k vnitrostranickým otázkám. Jirka Dolejš na všechny otázky jak studentů, tak občanů či straníků okamžitě reagoval. Vzhledem k pohotovosti jeho odpovědí a zejména k jejich vysoké odborné úrovni lze s potěšením konstatovat, že se jedná o člověka „na svém místě“. Milý host svoji návštěvu po páté hodině zakončil krátkým posezením s funkcionáři OV KSČM Prostějov a odebral se zpět ku Praze.

Text: Ing. Jaroslav Petržela

Foto: Zuzana Böhmová








17. 3. 3014





 
Kdo žije z tvrdé práce zemědělců?






 

Proč se nedaří dosáhnout, aby ve vývoji českého zemědělství došlo k výraznému obratu? Na toto téma diskutovali účastníci sobotního semináře organizovaného zemědělskou sekcí komise hospodářské strategie ÚV KSČM.


»Kdybychom se dnes chtěli dostat na úroveň 80. let, museli bychom zvýšit objem výroby o 50 procent,« charakterizoval v úvodu současný stav oboru Dmitrij Choma, vedoucí odborné sekce zemědělství ÚV KSČM.

Účastníci semináře kladně hodnotili tu část vládního prohlášení současné koalice, která se týká zemědělství. Zdůraznili však, že zatím jde jen o slova, teprve budoucnost ukáže, zda se je podaří uskutečnit. Zemědělce trápí nejen vrtkavé počasí nebo masivní dovozy komodit, které můžeme vyrobit u nás. Problémem je i byrokratická zátěž - předpisů je tolik, že se v nich prostě nelze vyznat. Navíc začínají pociťovat i tlak na zvyšování nájemného za půdu, která je rozdrobena mezi obrovské množství vlastníků.

»Odpovědět na otázku, která je tématem semináře, není vůbec jednoduché. EU nemůže za všechno. Strůjcem svého štěstí bývá každý sám,« připomněl Otakar Ruml, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje. »To, co je dovoleno na trhu potravin, je alarmující«. Jak uvedl, např. odbytové ceny kvalitních tříděných jablek se pohybují v rozmezí 9-11 Kč, ovoce je v obchodech za ceny od 30 Kč a výše. »Kladu si otázku, kdo toto dovolí a kdo vlastně žije z hodně tvrdé práce zemědělců?« řekl. Na zemědělství se podle jeho slov nelze dívat jen z hlediska zisku a byznysu. Těch, kdo v sobě mají stavovskou hrdost, však ubývá.

»Média říkají, že zemědělci mají 16 miliard dotací,« uvedl předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. »Ale ekonomika není perpetuum mobile. Abychom mohli dát peníze zemědělcům, musíme je někde vytvořit. A peníze, které dostáváme z Bruselu, jsou naše peníze, které tam odvádíme. Oni nám je nějakým způsobem pošlou zpátky.« Když hovoříme o ziskovosti, měli bychom chtít ziskovost bez dotací, řekl Pýcha. Čeští zemědělci by měli být konkurenceschopní i potom, co jednou z evropského penězovodu přestane téct. Záleží však na politicích a vládách. »Zatím máme nefunkční stát,« konstatoval. Podle posledních čísel se denně v ČR zastaví 13,1 ha půdy. To je fatální, uvedl Pýcha. Staví se na nejkvalitnější zemědělské půdě, protože je to levné, a nikoho to nevzrušuje.

Semináře se zúčastnili i poslanec Josef Šenfeld (KSČM), 1. místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek, vedoucí oddělení odborného zázemí ÚV KSČM Ludvík Šulda a řada odborníků ze zemědělské praxe.

 

(ng)





 



17. 3. 2014





 
Člověk v tísni a manipulace bez konce





 

V nedávné době jsem publikoval dva příspěvky jako reakci na odmítnutí mé akreditace na tiskovou konferenci k festivalu dokumentárních filmů Jeden svět ze strany organizátorů z tzv. humanitární organizace Člověk v tísni. To mi však nezabránilo v tom se dál zajímat o tento festival a o dokumenty, které představuje českým divákům. V této souvislosti jsem narazil na další zajímavé informace.

 

Program festivalu nabízel dokument o kubánské hudební skupině Los Aldeanos, Viva Cuba Libre - rapová vzpoura, která je prý na Kubě pronásledovaná a cenzurovaná.

Je skutečně škoda, že řada lidí neumí přímo využívat všech možností, které nám v dnešní době nabízí internet, a ověřit si tam »informace«, kterými nás denně krmí především mainstreamová média nebo tzv. nevládní, humanitární organizace, které se cítí oprávněné zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí.

Po přečtení pozvánky na tento film na stránkách festivalu Jeden svět jsem si dal tu práci a sám jsem na internetu narazil na několik zajímavých materiálů o zmíněné kubánské rapové skupině. Její texty sice někdy mají dost ostrý protivládní tón, ale zjevně nebyla na Kubě za svoji tvorbu zakázaná nebo perzekuovaná. Takže »demokratická« a »tolerantní« organizace Člověk v tísni zase jednou předkládá smyšlenky ve snaze dezinformovat českého diváka a diskreditovat kubánskou vládu.

A co jsem tedy vlastně zjistil? Tohle »perzekuované« hudební uskupení je členem Asociace bratrů Sainzových, což je místní organizace, která sdružuje mladé a avantgardní kubánské umělce, a tudíž je taky součástí systému šíření umělecké produkce v zemi. Rovněž tato, jak uvádí stránky festivalu Jeden svět, hudební skupina, jejíž »hudbu vláda zakazuje, jejich koncerty se konají tajně v odlehlých částech země, sami rapeři čas od času končí ve vězení«, získala v populárním programu kubánské státní televize Živá struna zaměřeném na popularizaci rocku a alternativních hudebných žánrů cenu Nejlepší kubánská rapová skupina roku 2007.

Rapeři z Los Aldeanos mají v repertoáru texty reagující na situaci ve společnosti i texty s ostře politickým obsahem. Právě jejich zveličováním se lidi, kterým je revoluce na Kubě trnem v oku, snaží skupinu prezentovat jako doma pronásledovanou, potlačovanou a zakazovanou. Realita je ovšem poněkud jiná. Ale jsou i další drobnosti, které podle mě o perzekuci nesvědčí, záměrně se opomíjejí a současně usvědčují Člověka v tísni z manipulace. Organizátoři festivalu Jeden svět nám tu představují okleštěný pohled, který je až v protikladu s chováním muzikantů z Los Aldeanos. Oni sami se podle všeho cítí jako součást dění na Kubě a nemají chuť se nechat zavlékat do politických manipulací.

 

Hrají pro lidi a s lidmi

V této souvislosti jsem například našel i následující zajímavosti: Kubánská internetová encyklopedie ECURED obsahuje materiál o Los Aldeanos. Nemyslím, že by se na této webové stránce mohli objevit, kdyby bylo skutečně pravdou, co je o nich napsáno na stránkách festivalu Jeden svět! Podnikli řadu zahraničních turné (Španělsko, Srbsko, Kolumbie, Miami a další), prezentovali tam svoje skladby a názory o kubánské vládě a nikdy se jim za to nic nestalo, ani neskončili ve vězení. 

Odehráli řadu koncertů na veřejných místech na Kubě. V dubnu 2010 se během koncertu v kinosále Acapulco v Havaně nechali slyšet, že nejsou »žádný nástroj Ameriky«, a že »jestli někdo čeká politickou show, tak je na špatném místě, protože tohle je vystoupení pro lidi a s lidmi«. Zprávy o koncertu se na Kubě objevily v různých médiích i tisku.

V roce 2010 vyjeli na Miami na řadu veřejných vystoupení. Hned po příletu na letiště si vysloužili ostrou kritiku od kubánsko-americké krajní pravice za svoje vyjádření pro tisk, že »to, co chtějí říct politicky o Kubě, mají ve svých textech a říkají to doma, a že přijeli zpívat nejen pro exil, ale pro všechny Kubánce, ať jsou kde jsou«.

Při stejné cestě je do své televizní show pozval moderátor Carlos Otero, kubánský emigrant vyhlášený svými provokacemi na adresu kubánských umělců, které si do svého pořadu zve. Skupina pozvání odmítla s tím, že je to »demagog, co si jako známá osobnost užíval na Kubě a teď je z něj v Americe propagandista kubánské extrémní pravice«. Nezúčastnili se ani další protikubánské mediální show Oscara Hazy, protože podle jejich názoru kvůli tomuto druhu debat do Miami nejeli.  Za svoje výroky v Miami byli ovšem vykázáni z hotelu, kde bydleli, a několik vystoupení jim demokraticky zrušili. 

Nemůžu říct, že by mě nejnovější snůška smyšlenek, tím méně její původ, udivily. Myslím si, že tento trochu jiný pohled na avizovaný dokument Viva Cuba Libre - rapová vzpoura, respektive na hlavního protagonistu tohoto dokumentu, rapovou hudební skupinu Los Aldeanos, ukazuje jen na další snahu tzv. humanitární organizace Člověk v tísni o diskreditaci Kuby. Je jen dalším důkazem toho, že Člověk v tísni je jedním z center protikubánských aktivit v Evropě.

Ale i přesto, máte-li čas a chuť, nebylo by od věci využít příležitost a seznámit se s Los Aldeanos osobně.


 

Ludvík ŠULDA







 





14. 3. 2014






 
Chceme na Ukrajině mír, nebo další eskalaci násilí?






 

Se zájmem jsem si přečetla o akci v Liberci, kdy aktivisté vyvěsili plachtu s podobiznou Putina na podporu nového ukrajinského vedení. Je to přesně typ akce, který vzbuzuje další vášně, rozdmýchává konflikt, který už na Ukrajině doutná. To organizátoři opravdu nechtějí vidět, že na Ukrajině jsou velmi rozdílné představy o dalším směřování a s komunismem to nemá nic společného?

Chtějí dávat přednost svému exhibicionismu místo dialogu, který povede k řešení nelehké situace ukrajinského lidu? Kdo chtěl, mohl si přečíst komplexní analýzu rozdělení národa vedví, složitou historii celého území. Kdo to chtěl vědět, tak to ví, k tomu není co dodat.


Nyní bychom se měli zasadit všichni o to, aby doutnající požár nevypukl naplno. Přece pro všechny – Ukrajince, Rusy a nás ve střední Evropě – je zásadní, aby Ukrajina byla pokojná a dala se dohromady ekonomicky. Nebo si opravdu myslíme, že válka na Ukrajině něco vyřeší? Akce, jako ta v Liberci, jen přispívá k posilování extremistických pozic některých skupin na Ukrajině, které si bláhově myslí, že vojenská konfrontace něco může vyřešit.

 

V případě vojenské konfrontace to nakonec dopadne tak, že se nejen nic nevyřeší, rozpory zůstanou, ale navíc přibudou uprchlíci, zničené území a potřeba ekonomické pomoci pro Ukrajince, kterou nevím, který hrdina bude ochoten platit. Proto bychom se měli občansky angažovat ve věci Ukrajiny v tom smyslu, abychom apelovali na obě strany, aby zasedly k jednacímu stolu, dohodly se a neprováděly jednostranné kroky. A ještě jedna věc, netahejme do toho ideologii, jestli si někdo myslí, že Putin je komunista nebo nacista, tak nic neví o Rusku a Putinovi.

Proto moje plachta pro Ukrajinu je JEDNACÍ STŮL – DOHODA – MÍR – PROSPERITA.

 

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně Parlamentu ČR a vedoucí kandidátka pro volby do Evropského parlamentu za KSČM

 




 







14. 3. 2014






 
Katolíci si stěžují, ale sami chybují






 

Téměř u třetiny výzev, které v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi podalo pražské arcibiskupství, nebyla podle něj dodržena půlroční lhůta na uzavření dohody o vydání.


Arcibiskupství podalo 624 výzev na nemovitosti a 33 výzev na movité věci, zákonná lhůta uběhla u 194 výzev. Úřady se kritice brání. Často je totiž třeba doplnit dokumenty, které by nárok podpořily. Podle zákona však nemohou po žadatelích dokumenty vyžadovat, mohou je pouze upozornit na to, že mají právo je doplnit. Důkazní břemeno leží na žadatelích. Jinými slovy – úřady vlastně žadatelům pomáhají. A ještě za to sklízí kritiku, když se lhůta protáhne.

»Tuto informaci pražského arcibiskupství vlastně považuji za podporu návrhu sociální demokracie prodlužit lhůtu pro přezkum žádostí církví z šesti měsíců na rok. Půlroční lhůta pro úřady je skutečně krátká i vzhledem k tomu, že církve vše dávaly na poslední chvíli, a úřady by nyní měly rychle rozhodovat,« reagoval pro náš list odborník KSČM na církevní problematiku, předseda sněmovního kontrolního výboru Vladimír Koníček. Lhůtu je třeba prodloužit zákonem, což by však podle Koníčka neměl být problém, lze to udělat ve zrychleném režimu během jednoho čtení ve sněmovně.

ČSSD připravila a chystá se ve sněmovně předložit novelu zákona o tzv. církevních restitucích, která prodlouží lhůtu pro přezkum žádostí církví z šesti na 12 měsíců. Stojí za tím snaha předejít chybnému vydávání majetku. Jinak řečeno - vydání i toho, co církvím vydáno být nemá. Není vyloučeno, že ve spěchu by k tomu mohlo docházet. Zatímco církve měly na shromáždění podkladů a podání žádosti o vrácení majetku rok času, na vyřízení mají úřady jen polovinu času. Zní to nelogicky, a vůči úřadům je to i nespravedlivé.

Pokud by parlament takovou změnu přijal, ČSSD a ANO by tam měly i více času na jednání se zástupci církví o tom, aby církve se vzdaly inflačního navýšení u finančních náhrad za nevydaný majetek, nebo aby církve přistoupily o snížení finanční náhrady o 13 mld. Kč (z 59 mld.). Sociální demokracie se musí hodně snažit – v loňských sněmovních volbách lidem slíbila, že církevní restituce změní. Připomeňme, že na konci února ministerstvo kultury evidovalo celkem 5198 výzev, které se týkají 112 564 pozemků a 1835 staveb.

 

Pokud vás dále zajímá, co především v žádosti církví chybí, čtěte páteční tištěné Haló noviny.

 

(ku)





 







13. 3. 2014






 
Patnáct let v NATO: Česká armáda je v troskách






 

Prezident Miloš Zeman na konferenci k 15 letům České republiky v NATO na Pražském hradě kritizoval snižování výdajů na armádu, které ohrožuje obranyschopnost země. Náčelník Generálního štábu Armády ČR dokonce varoval před úplným a brzkým rozkladem bojeschopnosti české armády. KSČM před tím přitom varuje dlouhodobě.

Cíl vynakládat dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu podle prezidenta ČR plnila jen do roku 2003. »Poté dochází k pozvolnému poklesu a dnes musím konstatovat, že bohužel se tyto výdaje pohybují těsně nad jedním procentem,« konstatoval Zeman. Tuto skutečnost označil za varovnou zejména v situaci, kdy Spojené státy přesouvají centrum svých zájmů do tichomořské oblasti.

Podobně, ba ještě tvrději, na konferenci vystoupil náčelník generálního štábu Petr Pavel. »Já chci s veškerou zodpovědností říct, že armáda je dnes pod hranicí udržitelnosti. Pokud se s tím velice rychle něco neudělá, některé její schopnosti budou degradovat do míry, že prostě zaniknou,« řekl Pavel. »Blížíme se k době, že se armáda v budování svých schopností nebo vůbec zabezpečení svých činností zadrhne,« zdůraznil.

Stínový ministr obrany KSČM Alexander Černý vidí jak prezidentova, tak Pavlova slova jako poněkud pozdní probuzení. Navíc neupřímné. »To, že česká armáda se stala prakticky nebojeschopnou a především nedokáže zajistit obranu naší země, tvrdíme již několik let. Ano, vnitřní deficit armády činí již více než sto miliard korun, a s tím obranyschopnost země udržet nelze,« řekl Haló novinám Černý a dodal: »Je dobře, že to došlo prezidentovi i náčelníkovi generálního štábu, nicméně žádný z nich již nepřiznal základní pravdu: obranyschopnost jsme ztratili především proto, že se armáda soustředila jen a pouze na zahraniční mise. Pokud nová vláda naznačuje, že by to mohlo být nyní jinak, je to běh na dlouhou trať. Armáda se totiž nebuduje z roku na rok,« varoval Černý.

Jeho slova podpořil i předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, který na konferenci vystoupil. »Armáda ČR se od vstupu v roce 1999 potýká s neustálými změnami koncepcí své výstavby. Slovní spojení ‚změněný zdrojový rámec‘ je noční můrou všech, kteří jsou zodpovědní za bezpečnost země,« uvedl Filip.

Ve svém projevu prezident Zeman zmínil i aktuální dění na Ukrajině. Vyslovil naději, že nynější konflikt v postsovětské republice urychlí vznik společné evropské armády, který dlouhodobě podporuje.

Černý s prezidentem částečně souhlasí, varuje však před tím, že některé aspekty není schopen vnímat. »S prezidentem Zemanem sdílíme názor, že Evropa musí mít společnou obrannou strategii, a tedy i evropskou armádu. Bohužel, prezident Zeman si zatím neuvědomil, že paralelní existence takové armády vedle NATO je nesmysl. Budoucnost Evropy je buď jedno, nebo druhé,« řekl našemu listu Černý.

Podle Filipa se NATO nachází v hluboké krizi. »Aliance zůstala svým založením a zaměřením smutným reliktem bipolarity, která se zcela přežila, stejně jako z toho vyplývající studená válka. Nedaří se uspokojivě vyřešit vztah EU a NATO. O vztazích NATO k výsledkům Helsinské konference, a tedy k OBSE, ani nemluvím. Rozšiřování o nové státy znamenalo jediné, NATO se stalo diskusním bezpečnostním fórem, které ztrácí akceschopnost a upadá. Ekonomické zájmy v transatlantickém prostoru zdaleka nejsou jednotné a vedou k erozi původních vazeb mezi USA a EU, když EU evidentně překáží ve vlastní emancipaci,« řekl včera Filip, který jako jediný z předsedů sněmovních stran nepodepsal deklaraci stvrzující, že základem obrany ČR je členství v NATO.


 

(ste)




 






13. 3. 2014








Radujme se, Havel bude v americkém Kongresu






 

Jedna z hlavních zpráv z pondělí měla nám Čecháčkům dodat sebevědomí. Dozvěděli jsme se z ní - a pokud se díváme na televizi, mohli jsme i uvidět na vlastní oči – že přímo v nejvyšším zákonodárném sboru Spojených států se brzy objeví busta Václava Havla. Senátoři a další potentáti Ameriky se tak budou moci poklonit nejpřednějšímu bojovníku za »lidská práva« ve světě.

Tedy tomu, kterého právě pro tento boj zná »celý svět«. Jako obyčejně mě slovo celý vždycky rozladí, protože jestliže celý, pak zřejmě i poslední bezdomovec spící pod mostem u Vltavy či třeba já, levicový novinář, do tohoto chápání patříme. Jenže já tam nepatřím a pochybuji, že tam patří ten bezdomovec od Vltavy, který své potřeby chodívá vykonat do prudké stráně nad regulovanou řekou.

A lidská práva? Co se jimi vlastně myslí? Dokázali by mně to páni a dámy sedávající v lavicích amerického Senátu vysvětlit? Patří mezi »lidská práva« právo na život? Jistě, patří. Pak ovšem Václav Havel ne vždy byl stoupencem této části »lidských práv«. Ono »humanitární bombardování« Jugoslávie přece nemá nic společného s dodržováním zmíněné části, anebo tedy podle Havla sem nepatří? Ale pak je něco v nepořádku se základními dokumenty OSN.

Patří sem »osobní a vůbec lidská svoboda«? Asi patří. Dokonce prý, jak jsme se také dozvěděli, svět děkuje Havlovi za to, že přivedl nás, a tím i další země, z totality do »svobodného světa«, kde lidé mohou užívat skutečné svobody. Je to ale tak? Anebo ona svoboda znamená především dravčí trhání toho, co patřilo všem, a převedení i do rukou majetných za oceánem a jinde? Svoboda vysávání jedněch, aby ti, kteří mají na to, vysávat, měli v měšci ještě více eur, dolarů anebo… anebo…? Je to svoboda zvolit si, zda jsem znovu u těch bezdomovců, spát pod mostem anebo se oběsit z beznaděje? Či domnívat se, že třeba prezident Světové či jiné banky si raději než svou rezidenci zvolí život pod mostem a ulehne vedle onoho vltavského bezdomovce? Oba mají přece svobodu, oba si mohou vybrat, kde chtějí spát.

Po převratu Václav Havel prohlašoval, že nechce nic z majetku svých předků. Pak restituoval, co mohl, a stal se miliardářem. Mohl to udělat onen bezdomovec? Nemohl, neměl zřejmě co restituovat. To také byla svoboda!

Patří mezi lidská práva »svoboda projevu«? Beze sporu patří. Tedy i tiskového, toho mluveného i toho tištěného. Jenže i zde je háček. Psát, poslouchat lze přece jen to, co je napsáno či vysloveno. Tady je kámen úrazu. Vyslovit se může jen to, co odsouhlasí vydavatel či majitel kontrolního balíku. Některé informace pak nikdy nespatří světlo světa. Proto jsme tak jednostranně informováni o dění na Ukrajině, a proto při průzkumu veřejného mínění ovlivnění lidé se staví většinově na jednu, tedy tu médii nabízenou pozici. I v tom je přece svoboda!

A ještě jeden dotaz. Patří mezi »lidská práva« mít práci? Vždyť mít práci je přece právo, anebo ne? Prý za »komunismu« lidé museli povinně pracovat. Nebylo to tudíž právo. Havel a jeho melody boys nás od toho osvobodili. Můžeme podnikat, pracovat, učit se (máme-li na to), můžeme kupit zboží a jezdit třeba na Havaj. Můžeme, jistě. Můžeme ovšem, nemáme-li práci, také pomalu umírat hladem nebo neléčenými nemocemi. Práce znamená peníze, peníze znamenají alespoň v 21. století život. Nebo je to jinak?

Václav Havel, tedy jeho busta, se ocitne v americkém Kongresu. Čecháčku, raduj se! Havlovský stín padne i na tebe. Byl »světovým ochráncem lidských práv«, konstatovala to Amerika a pak to jistě musí být pravda.


 

Jaroslav KOJZAR

 




 




11. 3. 2014






 
Průkopník vesmíru Jurij Gagarin by 9. března 2014 oslavil osmdesátku.






 
Osud mi dopřál být mu nablízku

 

Jurij Gagarin byl jenom o dva roky starší, než jsem já. Několikrát v životě jsme sobě byli nablízku. Byl to nesmírně inteligentní, velmi vzdělaný člověk. Manuálně zručný, povahou klukovsky veselý a moc kamarádský. Jak jsem později poznal, byl to jeden z hlavních předpokladů i k jeho prvnímu kosmickému letu. Ani Vladimír Remek a Oldřich Pelčák se od něj dodneška neliší, ani Alexej Leonov a Valentina Těreškovová.


I jim jsem byl několikrát nablízku, bavil jsem se s nimi o všedních věcech a fotografoval je. Nedávno naposledy Alexeje Leonova a Oldřicha Pelčáka. Čas nelze zastavit – náhradníkovi Vladimíra Remka Oldovi bylo před několika měsíci sedmdesát let.

Jurij Gagarin po svém prvním obletu Země to neměl na Zemi lehké. Zájem o něho byl všude převeliký. Několikrát navštívil Československo, oblíbil si Prahu i Karlovy Vary. Setkal jsem se s ním i několikrát v Moskvě, ale i na Ukrajině, ve Lvově a v Zakarpatsku. V okamžicích nepředstavitelných projevů lásky a obdivu ze strany jiných, ale často i v soukromí.

Uměl vzít do ruky sekyru a pilu a připravit dřevo na táborák, věděl, stejně jako například jiný voják – Ludvík Svoboda, co je to chirurgie dřeva. Ve chvílích, kterých nebylo mnoho, byl nepředstavitelně rád, že ho okolí nepoznalo. Miloval české pivo a ve stolové společnosti, například v pražské Nerudově ulici U Kocoura, se cítil jako v nebi. Zato byl nešťastný třeba při obědě v moskevském mládežnickém hotelu Sputnik, kam mne pozval s manželkou na oběd, když ho obklopoval v okolí zařízení kordon policistů, milicionářů na koních a v prázdném restauračním sále jsme pak obědvali ve třech.

Jednou se nám poštěstilo posedět takřka celou noc ve lvovském hotelu Intourist v červnu 1967. U stolu před balkonem jsme seděli v sestavě Jurij Gagarin, herečka Hana Brejchová, tehdy nedávný učitel matematiky Jindřich Poledník a já. Spát se nechtělo až do rána bílého. Všichni jsme byli v domácím oblečení, když se za svítání objevilo volání z náměstí od sochy Adama Mickiewicze: »Jurij, Jurij, Jurij!« Nezbývalo, než vyjít za úsvitu na balkon a být svědkem jitřního projevu kosmonauta, který řečnil k množství uklízečů města s velkými košťaty a v kožených zástěrách. Co lepšího mohlo člověka v mládí potkat?

Měl jsem tehdy zbrusu nový sovětský fotoaparát FED 2, do značné míry to byl německý fotoaparát Leica. Kvůli tomu, že některé komponenty po druhé světové válce do něj vyráběli i němečtí zajatci, znamenala zkratka jména a příjmení tehdejšího nejvyššího vládce »čeky« – bezpečnosti, Felixe Edmundoviče Dzerdžinského.

Fotografoval jsem s ním kosmonautickou trojici – Jurije Gagarina, Valentinu Těreškovovou a Alexeje Leonova. Jednou, abych byl na snímku také já, půjčil jsem fotoaparát do ruky Juriji Gagarinovi, kterému však můj FED 2 vypadl na kamenitou plochu a poničil mi závit na objektivu. Dodneška jej v této podobě nostalgicky uschovávám. Radost jsem z toho neměl, na mé zděšení Jurij pronesl slova: »Čort vozmi!« – jako by se nic nestalo. Posléze mi věnoval za toto nedopatření pozlacené hodinky Poljot!

Vzpomínky na Jurije Gagarina mi dodneška nevybledly. Těžko jsem později snášel dva české kosmonautické publicisty, jeden byl dokonce můj redakční kolega, když po 17. listopadu 1989 sepisovali o Juriji Gagarinovi své báchorky o tom, jak to všechno bylo, co nikdy nebylo. Jaký prý to byl bonviván, jak to s ním »doopravdy« bylo, když po havárii zkušebního letu opustil náš svět. Také psali o tom, jak dodneška obíhá jeho kosmická raketa i s ním kolem matičky Země.

V týdeníku Květy, už daleko po Jurijově smrti, v roce 1990 – zrovna při další návštěvě Prahy kosmonauta Alexeje Gubareva, se kterým letěl do vesmíru Vladimír Remek – vyšla další »pravdivá reportáž« s Gagarinovou koláží, kde byl oblečený do ruského národního kroje v podobě staré ruské venkovské babizny. Ani slůvkem se nikdo z mých dalších kolegů proti této Gagarinově pohaně »po česku« nevzbouřil a mé protestní řádky házeli v českých redakcích jejich editoři do koše.

Vzpomínky na má osobní setkání s Jurijem Gagarinem přesto zůstaly hřejivými a lživé zážitky o něm dodneška zcela nepochopitelné, jistě nejenom pro mne. Jak napsal Karel Čapek – český zvlčilý měšťák je vždycky tím největším parchantem mezi parchanty širého světa.

 

Zdeněk HRABICA





 







 
SLOVO PŘEDSEDY OV KSČM K MEZINÁRODNÍMU DNI ŽEN:
 


Vážené soudružky, vážené dámy, milé ženy,
 
přeji Vám jménem svým i jménem OV KSČM Prostějov vše nejlepší k Vašemu svátku - 8. březnu. Mezinárodní den žen je svátkem všech maminek, babiček, prababiček, manželek, tet, zkrátka všech žen. Přeji Vám pevné zdraví, pevné nervy a vše dobré do dalších let. Za všechno, co děláte nejen pro muže, ale pro celou společnost Vám patří naše úcta, naše veliké poděkování.
 
Dovolte mi proto zvednout pomyslnou číš a připít Vám všem ženám na Vaše zdraví.
 
Ing. Jaroslav Petržela
předseda OV KSČM Prostějov











7. 3. 2014






 
Vláda proti referendu






 
S. Grospič: Zvolili přístup jako předchozí kabinety: nepřipustit věcnou debatu, pokud popud přijde z opozice.

 

Vláda přijala negativní stanovisko k návrhu poslanců KSČM na zavedení obecného referenda. Novinářům to po středečním nočním jednání vlády řekl ministr pro legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD).

Kabinet předloze KSČM mimo jiné vytkl, že proces zrušení výsledku všelidového hlasování obchází Senát, když by rozhodovala přijetím ústavního zákona jen sněmovna. Ministři se pozastavili taky nad tím, že obyvatelé by v referendu mohli odvolat prezidenta.

Stínový ministr spravedlnosti KSČM a jeden ze spoluautorů návrhu Stanislav Grospič vidí však takové výtky jako detaily. »Ani jednu z těchto věcí nevnímám jako zásadní. Pokud by vládní koalice náš návrh ve sněmovně propustila do druhého čtení, mohl by se samozřejmě upravit,« řekl Haló novinám Grospič, podle nějž však vládě o věc samotnou nejde a nelze takový postup očekávat. »Vláda bohužel zvolila přístup podobný předchozím kabinetům: podporovat jen koaliční návrhy a nepřipustit věcnou debatu, pokud popud přijde z opozice,« povzdechl si Grospič.

Kabinetu se podle Dienstbiera nelíbila ani skutečnost, že návrh KSČM nestanoví hranici nutné účasti voličů pro platnost referenda. Protože pro jeho vyvolání by stačila petice s nejméně 100 000 podpisy, o zásadních věcech by mohla rozhodnout výrazná menšina obyvatel.

Tyto argumenty se Grospičovi příliš nepozdávají. »Vycházeli jsme z toho, že kvorum, tedy nutnou minimální účast pro uznání výsledku, nestanoví u nás žádný volební zákon u žádného typu voleb. Má to logiku – volební účast je u nás právem, nikoli povinností. A ti, kdo tohoto svého práva využijí, by neměli být poškozeni tím, že někdo jiný se svobodně rozhodl ho nevyužít. Nicméně jsme i v tomto bodě připraveni otevřít se široké diskusi,« řekl Haló novinám Grospič, podle nějž by ovšem v případě zavedení kvora u referenda musela být patrně otevřena diskuse o kvorech u ostatních voleb a možná i o předefinování volební účasti jako povinnosti, tak jak to činí právo některých jiných evropských zemí, například Řecka či Rakouska. »To ovšem vždy vyvolává velkou diskusi o tom, nakolik a zda vůbec má stát takovou povinnost vymáhat,« upozornil Grospič.

Záporné stanovisko už vláda dala i k předloze o obecném referendu bez výjimek, kterou podalo hnutí Úsvit. O předlohách Úsvitu i KSČM budou navzdory tomu rozhodovat zákonodárci. Protože jde o ústavní zákony, k jejich přijetí by byla nutná nejméně třípětinová většina poslanců a senátorů. Podle Grospiče by se dala rozprava k oběma návrhům ve sněmovně spojit. »Nám totiž opravdu nejde o to, kdo si připíše jakési zásluhy. Nám jde o referendum samotné. Mám bohužel dojem, že vládě nikoli,« uzavřel Grospič. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že kabinet chce předložit vlastní návrh zákona o referendu. Prý tak učiní do konce letošního roku.

 

(ste)



 





6. 3. 2014






 
Nepřilévejme olej do ohně…








Položme si otázku, kde začala současná krize na Ukrajině. Je to zcela jednoznačné. Vše začalo vyjednáváním EU na Ukrajině o asociační dohodě. Jestli to byl úmysl, nebo jen politická neschopnost pochopit geopolitické souvislosti, se těžko dovíme. Ale výsledkem bylo vytvoření falešné iluze o integraci Ukrajiny do EU, které vyústilo k destabilizaci situace na Ukrajině.

Západ Ukrajiny, povzbuzen evropskými představiteli, vyvolal pnutí s cílem tuto dohodu podepsat. Zatímco východ viděl možnou ztrátu trhu v Rusku po zrušení bezcelní zóny. EU jako by neviděla. A to nejenže Ukrajina je rozdělena ve svých zájmech na dvě části, ale také zapomněla k tak zásadním jednáním přizvat dalšího partnera, a tím je Rusko, a to tak, aby došlo k dohodám ještě před samotným předložením textu.

Majdanské demonstrace si vynutily pád legitimně zvoleného prezidenta Janukovyče, kterého se není třeba zastávat, ale je třeba přiznat, že byl v neřešitelné situaci. Přilévání do ohně, které předváděli čeští i západní politici, rozkolísalo křehké vztahy mezi ukrajinským a ruskojazyčným obyvatelstvem. Karel Schwarzenberg jako by nechápal, že svou účastí na demonstracích pomáhal vyvolat temné síly, které jsou dnes na Ukrajině na obou stranách vybuzeny. Neodpovědná politika vedla k tomu, že Ukrajina je na pokraji občanské války. Noví představitelé Ukrajiny tomu dali korunu, když jako jeden z prvních bodů, který udělali, přijali nový jazykový zákon, který zrušil ruštinu jako druhý oficiální jazyk.

Nelze obhajovat ani Rusko, které v této situaci jednalo neadekvátně a na obhajobu své menšiny použilo sílu a hrozbu silou. Vše je třeba řešit v rámci mezinárodního práva, jak to KSČM vždy prosazovala. Koneckonců byla to KSČM, která protestovala proti situaci v Kosovu, kde jsme na území Evropy poprvé otevřeli Pandořinu skříňku porušování mezinárodního práva. Dnes je jediným východiskem z této nehezké a nebezpečné situace zasednout k jednacímu stolu za účasti Ruska a dalších velmocí.

Situace je opravdu vážná, v případě vypuknutí konfliktu hrozí České republice nekontrolovaný příliv válečných utečenců. Na případný válečný konflikt by doplatili jak občané Ukrajiny, tak celá Evropa, a to i ekonomicky. Evropa i Rusko se musí smířit s tím, že Ukrajina je zemí mezi EU a Ruskem a nejvíce jí prospěje neutralita a politicky stabilní situace. Proto vyzývám české zákonodárce, české politiky, aby se zdrželi silných prohlášení. Raději se snažme veškerou svou aktivitu vynaložit na uklidnění situace. Prohlášení, která můžou znamenat i vážné ekonomické ztráty pro naše občany, Ukrajině nepomohou a navíc diskvalifikují ČR z dalších jednání.


 

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně a kandidátka KSČM do Evropského parlamentu







 




6. 3. 2014





 
My v Bělorusku vždy držíme slovo





 
Exkluzivní rozhovor Haló novin s Vasilijem Markovičem, velvyslancem Běloruska v České republice

 

Jak dlouho už působíte v České republice?

V České republice působím již sedm let, i když mi někdy přijde, že je to pořád, jako bych přijel teprve včera. Ale je to již sedm let... Samozřejmě jsem se za tu dobu již stihl seznámit s vaší zemí, kulturou, tradicemi, lidmi, poznal jsem váš národ. Musím konstatovat, že ČR je velmi příjemná země, jsou tu nádherní lidé a zaujala mě i velmi dobře fungující ekonomika, což skýtá netušené možnosti spolupráce v dané oblasti, možnosti, které se nám naštěstí daří dlouhodobě naplňovat. Ten trend je nezvratný - vzájemný obchodní obrat rok od roku úspěšně roste. Aktuálně je to 608 milionů USD.
 

Což je ale do značné míry vaše zásluha, není-liž pravda?

Tak bych se to neodvážil formulovat, nejsme obchodní společnost (úsměv). Ale snažíme se coby velvyslanectví pomáhat našim firmám a závodům, tak jako ostatně i česká diplomacie v zahraničí. To je skutečně nedílná součást naší práce.
 

Kde začala vaše diplomatická práce? Můžete už srovnávat?

Svou diplomatickou praxi jsem začal v Německu, potom jsem pracoval v Lotyšsku jako generální konzul, Česká republika je pro mě čtvrtá služební zastávka. Takže ano, srovnávat již mohu. Pokud bych měl říci, kde se (spolu)pracuje lépe, tak určitě tady, ve slovanské zemi. V Německu nejsou tak vstřícní lidé. Jsou pragmatičtí, profesionální, ale...
 

Jde jim hlavně o byznys!

Dalo by se to tak zjednodušit (úsměv). Za deset let jsem tam získal mnoho kontaktů, ale méně toho lidského tepla, jak jsme zvyklí říkat, toho opravdového přátelství. Tady je situace skutečně jiná a Bělorusové si té slovanské sounáležitosti váží, umí ji vracet!
 

Představte nám Bělorusko roku 2014...

Vy jste říkal, že jste byl v Bělorusku někdy pře dvanácti lety...? Kdybyste ale přijel nyní, viděl byste ten neuvěřitelný rozmach. Velmi byste se podivoval nad všudypřítomnými změnami, ke kterým za tu dobu u nás došlo. Například Minsk se neustále rozrůstá a ve výstavbě dochází ke změnám. Naše metropole kvete do krásy, je daleko barevnější. Nestaví se již takové chladné betonové domy cementového vzhledu, vše je daleko pestřejší, živější. A podobné je to v regionech.

Zkrátka za dvaadvacet let nezávislosti jsme se neskutečně změnili, a to nutno podotknout i za pomoci českých partnerů. Protože všechny projekty, na kterých spolupracujeme, jsou postaveny na principu vzájemné výhodnosti. A do budoucna bychom byli proto velmi rádi, aby se ony vzájemné svazky víc a víc prohlubovaly nejen v oblasti ekonomiky - exportu a importu, ale i vědy, vzdělání a kultury. Právě nyní se zaměřujeme na rozvoj spolupráce mezi vzdělávacími institucemi. Na začátku roku byla podepsána dohoda o spolupráci mezi Běloruskou státní univerzitou a Univerzitou Karlovou. Je to mj. platforma pro výměny studentů i pedagogů...
 

Bohužel tu panuje mediální blokáda. Tak jako v případě Ruska, tak i u Běloruska není vhodné psát o úspěších těchto zemí a spíš je v kurzu vyzdvihovat problémy za každou cenu, i kdyby si je novináři měli vymyslet. Jak se vám v tomto smyslu daří odolávat už dvacet let podobným tlakům Západu?

Je pravda, že spolupráce s médii není snadná. Jediné masmédium není ochotno zveřejnit naše informace, oficiální materiály o Bělorusku atp. Jak pak ale máme prohlubovat vzájemné vztahy mezi našimi národy, když tady dochází k informačnímu vakuu (a nikoli naší vinou), to skutečně nevím.

Uvedu příklad. Před třemi lety jsme si připomínali výročí zničení Minského ghetta. Pozabíjeno bylo na 140 000 zejména občanů židovské národnosti! My jsme připravili reprezentativní odborný materiál, přeložili ho do češtiny, poslali všem médiím a... nikdo ho nezveřejnil. To je potom těžké připomínat mladým lidem bolestivé momenty moderních dějin, jejichž přesah do současnosti je stále živý. My v Minsku máme památník věnovaný této tragédii, u něhož se mladí lidé mohou poklonit obětem zvůle a bezpráví. Ale to, co se stalo, není čistě záležitost našich dějin - povědomí o ní by měli mít i studenti z dalších zemí minimálně evropského kontinentu.

A jak odoláváme? Jednotou a právě progresem země. Rozvoj našeho státu je třeba zase vnímat v dějinných souvislostech. Z nich poznáte, že náš národ je velmi tolerantní, vstřícný k lidem, okolí atp. Nikdy v dějinách jsme nikomu nevyhrožovali, s nikým nebojovali... Ale nejsou to jen dějiny. I současný prezident, vláda, politika státu směřují k tomu, abychom naplnili naše heslo Stát je tu pro lidi! Aby všichni mohli žít důstojně. Proto se zaměřujeme na pomoc důchodcům, nemocným a vůbec všem potřebným. A to se Západu samozřejmě nelíbí. Pragmatismus jeho ekonomů a politiků naopak razí směřování k omezování životní úrovně širších vrstev obyvatelstva. Usilují o snižování důchodů, podpory dětem, omezování zdravotního pojištění, zaměřují se jen na (své) vyšší příjmy z ekonomiky.
 

Západ bohužel ovládají neoliberálové, od toho se to odvíjí...

Jezdí k nám konzultanti, specialisté z obchodní sféry, ekonomové a říkají: Máte mnoho sociálních programů, ty je třeba škrtat. A diví se, proč máme tak velké podniky a státní závody, doporučují nám je privatizovat, rozdrobit na bezpočet malých firem. My odpovídáme: Ale to je naše »brandy« - to jsou naše pevné kořeny, na kterých stojí běloruská ekonomika, tak proč bychom je měli likvidovat?!

Jasně jim jde o naši surovinovou základnu, o ropu, o to, aby sami udělali výhodný obchod - za jakoukoli cenu! A my jsme řekli: Takhle ne! Prezident to odmítl, protože mu jde o naše lidi, o jejich blaho, vybrali jsme si svoji cestu a tou půjdeme nadále. Přitom jsme ochotni rozvíjet přátelské vztahy s každým, kdo to bude respektovat. My také nikomu neradíme, jak se má rozvíjet a zdokonalovat. Ani České republice.
 

Váš prezident Lukašenko řídí zemi už 20 let. Jak se mu daří neztrácet - navzdory západní propagandě - tak dlouho pevnou míru popularity?

Proč si lidé váží svého prezidenta? Protože vidí, že ekonomika funguje, společnosti nejsou v rozvratu, naopak prosperují, modernizují se, daří se exportu, prosperuje zemědělství, strojní výroba, většina odvětví funguje tak, jak má. A problémy se řeší, nezametají pod stůl! Stejné je to i v oblasti mezinárodní spolupráce. Funguje Euroasijský svaz, který se nijak nevymezuje proti Evropské unii, naopak nabízí spolupráci.

A to všechno je pro někoho problém... Proto byly i u nás pokusy atakovat režim, fungovala podpora opozičním silám zvenčí, včetně té finanční atp. Ale vláda to ustála, našla v sobě dost síly, zvládla protiúder a ve volbách opakovaně potvrdila, že za ní lidi stojí. Oproti tomu opozice nedokázala uspět. Tak okamžitě začaly spekulace o volebních machinacích. Promiňte, čistě teoreticky, i kdybychom připustili, že se dá připsat pět, deset procent, ale 40 procent? To prostě není realizovatelné! Jak jste sám řekl, uběhlo dvacet let, za tu dobu se změnila i voličská základna, vyrostla dvě pokolení mladých lidí, která už pořádně netuší, co to byl Sovětský svaz, nebo kdo to byl Lenin. To je pro ně ve většině případů jen vzdálená historie.
 

Naopak nejžhavější současností je blížící se 78. světový šampionát v ledním hokeji, který bude hostit Minsk od 9. do 25. května. Ještě vloni se objevovaly výkřiky tzv. demokratů, aby vám byl šampionát odebrán, protože údajně nejste demokratická země a porušujete lidská práva; lze proto předpokládat, že i nyní budou následovat štvavé kampaně ne nepodobné těm, které se odehrávaly před zimní olympiádou v Soči proti Ruské federaci. Jste na to připraveni?

Jsme samozřejmě připraveni na takové podpásové údery a nebojíme se jich. Soustředíme se čistě na úspěšné zvládnutí šampionátu, na to, aby se zahraničním návštěvníkům u nás v květnu (a vlastně nejen v květnu, úsměv) líbilo. Postavili jsme ledové arény, hotely, vylepšili infrastrukturu, zkrátka chceme představit divákům, kteří přijedou, Bělorusko jako moderní prosperující zemi. Proč to nepřiznat...? Chceme ukázat to, že co se o nás píše v zahraničních masmédiích, jsou výmysly a lži. Proto říkáme, že nejlepší je přesvědčit se na vlastní oči. Přijet, potkat se s obyčejnými lidmi, zajít do divadla, do muzeí, zkrátka udělat si vlastní obrázek, vlastní představu.

Často se našich kritiků ptám: A byli jste u nás? - NE! Četli jste tu a tu knihu? - NE, ale jsme proti, odpovídají... Co k tomu říct? I v době internetu a sociálních sítí, kde se zdánlivě vše dá vyčíst z obrazovky, je osobní zkušenost nedocenitelná. Jen tak zjistíte, jak si skutečně kdo stojí, v jaké etapě rozvoje se nachází atd. Takže srdečně zvu české fanoušky hokeje, aby přijeli, užili si tak významný sportovní svátek spolu s námi a zaznamenali i náš progres v hokejové oblasti. V Minsk-Areně hraje KHL Dynamo Minsk, hrají u nás i vaši hokejisté, trénoval u nás pan Sýkora... Kontakty mezi našimi sportovci jsou ale velmi dobré i v jiných odvětvích. To ostatně bylo možné vidět i na ZOH, např. v biatlonu, kdy třeba Gábina Soukalová a Darja Domračevová jsou velké přítelkyně!
 

Co byste našim turistům doporučil vidět v Bělorusku kromě Minsku?

Bělorusko je zemí řek, jezer, národních parků, ale bohužel války u nás zanechaly spoustu dodnes patrných stop. Zejména v oblasti tradic a kultury. Naše země kdysi byla označována za zemi zámků. V každém druhém městečku byl zámek. Bohužel téměř všechny byly zničeny, poklady z nich (obrazy, sochy atd.) byly odvezeny na Západ - do Francie, Německa... Ale i v této oblasti už jsme se pohnuli a probíhá restaurace kdysi nejprestižnějších zámků a pamětihodností, včetně Brestské pevnosti, obnovují se divadla a další stánky. Bude možné se o tom přesvědčit. Bělorusko určitě nenabízí jen hokej (úsměv).

 

Ano, na vašem území se každoročně koná po Eurovizi hned druhý nejvýznamnější evropský hudební festival Slavjanskij bazaar, který sledují u televizních obrazovek desítky milionů lidí bývalého SSSR, v době jeho konání se ve Vitebsku doslova zastaví všední život... Jak se to povedlo?

Slavjanskij bazaar vyrostl z konkurzu polské písně ve Vitebsku. Postupně se rozvinul až ve svátek slovanských kultur. A hned tři země - Bělorusko, Rusko a Ukrajina - se na něm dnes organizačně podílejí. A jsme velmi rádi, že každý rok můžeme na tomto festivalu vítat i hosty z ČR, jak v porotě, tak poslední čtyři roky i mezi soutěžícími. Je dobře, že se Slavjanskij bazaar neustále rozšiřuje. Ten důvod je prostý - je to slovanský svátek, kde si všichni mezi sebou dobře rozumí. A obyčejní mladí lidé, jak známo, si navzájem rozumí víc než politici, dejme tomu (úsměv). Ten jednotný kořen, ze kterého jsme vyšli, prostě nelze smazat. Vím, o čem mluvím. Před čtyřmi lety jsem měl možnost zúčastnit se festivalu osobně. Byl to pro mě vskutku nezapomenutelný zážitek! Člověk si tam uvědomí, kolik talentů je v našich zemích a jak jejich nová přátelství mohou nadělat v příštích desetiletích spoustu dobra. Proto se domnívám, že festival bude i nadále prosperovat.

Rád bych ale upozornil, že u nás se takto daří nejen Slavjanskému bazaaru. Podobně prestižní místo zaujímá i další festival, a to kinofestival Listopad (v Minsku). I na něm se podílí čeští filmaři, režiséři, a to také mj. coby členové poroty. A v rámci tohoto festivalu probíhá dětský festival Listopádek. Asi si pamatujete, jak úspěšný byl v dobách SSSR dětský film. Zásadní roli v tomto procesu hrál Belorusfilm, naše běloruské dětské snímky.

Jsem moc rád, že když jsem navštívil barrandovská studia, tak si tam zasvěcení odborníci vybavili tuto historii a ocenili, kolik máme překrásných běloruských filmů. Začal jsem se proto rád hlouběji angažovat v posílení spolupráce mezi našimi i ruskými filmaři a Barrandovem. Zařídil jsem kontakty mezi Barrandovem a Belorusfilmem, aby spojili své síly a vzájemně své snímky využívali. Belorusfilm také čeká další napojení na ruská filmová studia, kde je vše levnější, navíc disponují výbornými dekoracemi, herci atp.

Leč nejen filmem živ je člověk. Stejně tak bychom proto rádi prohloubili kontakty mezi naším Národním muzeem a vaší Národní galerií, ale jak víte, není to lehké v situaci, kdy se u vás v Národní galerii neustále mění vedení... Uvidíme, co se do budoucna podaří.
 

Když už jsme se takhle volně přesunuli z Vitebsku až k nám, která místa v České republice vlastně přirostla nejvíc vašemu srdci?

Musím říct, že České republika se mi velmi líbí. Vaše zámky, hrady, města plná muzeí, vůbec historie vaší země, atmosféra Prahy, Českých Budějovic, Českého Krumlova, kde se té šance procházet se úzkými historickými uličkami nikdy nemohu dost nabažit... Ale v kterémkoli koutu vaší země lze najít něco zajímavého, pozoruhodného - celá nádherná Morava, to je kapitola sama pro sebe. A není to jen můj pocit. Organizujeme zde autobusové výlety pro Bělorusy a všichni jsou třeba krásami Prahy nadšeni. Počínaje Trojským zámkem a zoologickou zahradou tady v sousedství (běloruské velvyslanectví sídlí v Praze-Troji - pozn. autora), a konče největšími pamětihodnostmi centra vaší metropole. Všichni, jakmile nasají ten »vzduch« starobylé Prahy, tak se touží vrátit - a to ne jen jednou!
 

Prozraďme závěrem obecné priority vašeho velvyslanectví na nejbližší období...

Rádi bychom dál vedle úspěšného ekonomického rozvoje prohloubili i přátelské vztahy v politické oblasti, ale k tomu musí existovat dobrá vůle zejména na české straně. ČR musí chtít pochopit, že Bělorusko je normální demokratická země. Nicméně je fakt, že rostoucí obrat v ekonomické sféře napomáhá i vylepšování vzájemných politických vztahů. To jde často ruku v ruce. Určitě si slibujeme zlepšení těchto vztahů i od nového prezidenta a nové vlády ČR a podnikli jsme v této souvislosti první vstřícné kroky, kdy představujeme Bělorusko jako dobrého souseda a dobrého partnera na všech úrovních. Je na nás spolehnutí v bankovní sféře, v průmyslové oblasti obecně, všude jinde. A co je základ - my vždy držíme slovo!
 

Roman JANOUCH





 




5. 3. 2014






 
Najde vláda odvahu?






 

Vláda dnes projedná návrh KSČM na zavedení obecného referenda KSČM. Komunisté tak chtějí ukončit ostudný stav, kdy již více než dvacet let není v ČR naplněna Ústava, která referendum předpokládá.


Minulý týden vydal kabinet nesouhlasné stanovisko k úpravě referenda bez podmínek, jak ji podalo hnutí Úsvit. Ministr pro legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD) normu označil za nepřijatelnou až nebezpečnou. Jeden z autorů komunistického návrhu poslanec Stanislav Grospič věří, že tuto argumentaci tentokrát vláda použít nebude moci – bude-li poctivá. »Pokud ve vládě převládne racionalita, a nikoli nesmyslná zásada, že vláda má prosazovat jen vlastní návrhy, neměl by existovat důvod, proč by normu z naší dílny vláda nemohla podpořit,« řekl Haló novinám Grospič a dodal: »Návrh Úsvitu byl dosti obecný a je pravda, že jeho výklad by v praxi mohl dělat problémy. To u našeho návrhu nehrozí.«

Podle Grospiče se komunisté poučili z předkládání podobných návrhů v minulosti. Akceptovali některé výhrady a zákon o obecném referendu upravili a přepracovali. Komunisté jsou podle Grospiče navíc připraveni k dalšímu dolaďování zákona. »Nelpíme na každé čárce. Náš návrh může být dobrým základem pro hledání konsenzu ve sněmovně a Senátu,« vysvětlil Grospič.

Návrh ústavního zákona předpokládá, že obyvatelé by mohli rozhodovat o důležitých věcech vnitřní a zahraniční politiky kromě základních práv a svobod, zásad demokratického zřízení, daní, státního rozpočtu a soudní moci. Z referenda by byly vyňaty rovněž personální záležitosti s výjimkou možnosti odvolat prezidenta. To se může stát, jak Grospič tuší, jednou ze záminek pro odmítnutí normy. »Postavení prezidenta republiky jako hlavy státu a ústavního činitele je natolik výjimečné, že jeho prosté odvolání na základě ústavního zákona o obecném referendu by mohlo být kvalifikováno jako porušení či zásah do jeho základních politických práv,« uvádí se skutečně v předběžném stanovisku pro vládu, které mají Haló noviny k dispozici. Stanovisko též vytýká předkladatelům, že proces zrušení výsledku všelidového hlasování obchází Senát.

Předloha z dílny KSČM stanoví i oblasti, o nichž by se všelidové hlasování konat muselo. Patří k nim přijetí Ústavy a její změny, ústavní zákony, vstup do eurozóny, vystoupení z Evropské unie a smlouvy, které by přenášely české pravomoci na mezinárodní organizace. Prezident by v těchto případech vyhlašoval referendum vždy potom, co by dostal příslušnou normu k podpisu.

Obvyklé všelidové hlasování by prezident vyhlašoval na žádost skupiny 101 poslanců, 41 senátorů nebo petice s podpisy nejméně 100 000 obyvatel. Mohl by se obrátit na Ústavní soud, aby posoudil přípustnost otázky. Platil by výsledek referenda, pro který se vyjádřila nadpoloviční většina hlasujících.

Verdikt hlasování by bylo možné po určité době případně změnit nebo zrušit novým referendem či ústavním zákonem, který by ale mohli zákonodárci přijmout nejdříve v následujícím volebním období.

Předloha KSČM předpokládá i poradní referendum. Vláda nebo nejméně dvě pětiny poslanců by jeho prostřednictvím mohly zjišťovat stanovisko veřejnosti k dané věci.

Očekává se, že vláda návrh odmítne, neboť hodlá do konce letošního roku připravit vlastní návrh upravující všelidové hlasování. Navzdory tomu o normě samozřejmě rozhodnou zákonodárci. Protože však jde o ústavní zákony, k jejich přijetí je nutná nejméně třípětinová většina poslanců a senátorů.

 

(ste)





 






4. 3. 2014






 
Lepší než všechny řeči…








K situaci na Ukrajině se snad vyjadřuje už každý a možná, že čím více slov, tím méně občané přikládají různým vyjádřením skutečnou váhu, která tomuto dramatu náleží. Jedno je však třeba připomenout, že každé zjednodušení, ale zejména opuštění základních principů, které vycházejí z historických reálií a mezinárodního práva, se do budoucna vždy vymstí. Nejdříve k historickým kořenům samostatné Ukrajiny, která je velmi mladým evropským státem.

Začnu největším historickým poučením, které žel stálo lidstvo více než 50 milionů mrtvých - výsledky II. světové války. Jaltská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina v únoru 1945, která formulovala její politické výsledky, probíhala na ruském území. Jalta byla historickou součástí Ruska. To, že se v roce 1954 rozhodnutím generálního tajemníka ÚV KSSS N. S. Chruščova Krymský poloostrov, jehož perlou je právě Jalta, stal součástí Ukrajiny, je věc jiného charakteru, protože šlo vlastně o rozhodnutí správního charakteru uvnitř původního státu, tedy SSSR. Byla to změna zcela formální, měnila se jen dílčí administrativní podřízenost, změna, která ani v zahraničí nevzbudila pozornost.

Jiný rozměr to dostalo až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, kdy v původních administrativních sovětských hranicích vznikl samostatný stát Ukrajina, jehož součástí se tak stal i Krym. Navíc samostatná Ukrajina v roce 1991 vznikla jako stát unitární, výrazně centralizovaný, a to na území druhého největšího státu Evropy, s více než 45 miliony obyvatel. Tehdy spojila v sobě nejen centrální Kyjev s okolními ukrajinskými oblastmi (pravobřežní Ukrajinu), ale i značně rozdílná »okrajová území«: ruskojazyčnou levobřežní Ukrajinu, Zakarpatsko, Halič a Krym. Jednotlivé části mají odlišný historický vývoj a v důsledku toho rozdílné sociální, profesní a národnostní složení. Současná krize, přes své významné mezinárodní aspekty, je ale především krizí současného unitárního ukrajinského politického systému, který nyní historické souvislosti nerespektuje a nebude schopen zajistit další fungování ukrajinské státnosti.

Euromajdan jako vnější výraz krize nenavrhuje vůbec zajištění fungování státu a zachování teritoriální integrity Ukrajiny. Namísto spolupráce a tolerance se šíří nenávist národnostní, politická i náboženská, a o demokratizaci politického systému, tedy o změně unitárního a centralizovaného státu, ve směru alespoň federace či konfederace, ani slovo. Namísto toho jsme svědky např. vyhlášení ukrajinského rabína, aby pro záchranu vlastního života se židé vystěhovali raději do Izraele.

A také namísto poděkování a květin k hrobu N. S. Chruščova a díků komunistické straně za připojení Krymu jsme svědky fyzických útoků na komunisty, rabování jejich sekretariátů, ale i jejich rodinných domků, a dokonce návrhů na zákaz KS. Státy stojí a padají s myšlenkami, na kterých se zrodily. Pokud odvrhne současné přechodné vedení Ukrajiny, které nevzešlo z žádných demokratických voleb, myšlenku, na níž stát vznikl, a nepokusí se o kompromis s občany dalších národností žijících na území Ukrajiny, pokud bude dál odmítat jejich historické zakořenění např. do struktur ruské společnosti, nemůže to dobře dopadnout.

Stejně tak, pokud bude odmítat respektovat zásadní evropské hodnoty, jako je právo na svobodu politického názoru a organizovanosti, na svobodu náboženské víry, včetně toho být bez vyznání, nemůže mít podporu těch, kteří o takové hodnoty usilují. Možná bude mít podporu některých nadnárodních hospodářských a oligarchických struktur, které budou vidět v nové Ukrajině snadnou kořist pro své nenasytné ekonomické zájmy. To ale není politické řešení, které může mít pozitivní výsledek po lid Ukrajiny, tedy jeho důstojnost, mezinárodní prestiž a ekonomickou prosperitu.

Nevím, jestli by nebylo vhodné, vzhledem k historickým souvislostem, spolu se Slovenskem si vzít z České republiky patronát v rámci EU nad Zakarpatskou Rusí a pomoci jim, tedy Rusínům, Ukrajincům, ale i Čechům a Slovákům, kteří odsud nikdy neodešli. Možná by to bylo lepší než všechny řeči.

 

Vojtěch FILIP,

předseda ÚV KSČM








 







3. 3. 2014






 
Požadavky hrabivých prelátů






 

Církevní společnosti, především katolická církev, v rámci restitucí požádaly Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), aby jim vydal 168 staveb a více než 6000 pozemků.


Na úřad směřovala necelá pětina z celkového počtu 4982 výzev, v nichž se církve domáhají 107 821 pozemků a 1 810 staveb. ÚZSVM k doručeným výzvám ve své výroční zprávě za loňský rok uvedl, že výzvy na vydání 954 nemovitostí příslušely jiným institucím, jimž je obratem přeposlal.

Úřad pro zastupování státu rovněž uvedl bez bližších podrobností, že před koncem roku vydal deset pozemků o celkové výměře 1,2 hektaru a jednu stavbu v celkové účetní ceně 10,7 milionu korun.

Nejvíce výzev od církví, a to 2780, evidoval Státní pozemkový úřad, Lesy České republiky jich obdržely 1851. Kromě lesů a polností požádaly církevní společnosti také o vydání některých památek, například kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, hradu Bouzov, kláštera Porta Coeli v Předklášteří, Sázavského kláštera a zámků Týniště, ve Žďáru nad Sázavou či v Kroměříži.

ÚZSVM k tomu ve zprávě uvedl, že zhruba čtvrtina z 87 nemovitých kulturních památek, které měl do konce loňského roku ve správě, je blokována jakožto historický církevní majetek. Celkem úřad loni hospodařil s majetkem ve výši 16,4 miliardy korun. Z toho dvě třetiny této sumy představovalo 154 523 nemovitostí, v drtivé většině pozemků. Od roku 2004 se tento počet snížil o třetinu. Úřad pozemky postupně převádí na obce, pozemkový úřad nebo bytová družstva v případě podílů na pozemcích pod bytovými domy.

Úřad již dříve uvedl, že vloni vyhrál soudní spory za 12,8 miliardy korun, přičemž úspěšný byl v 97 procentech případů. Ve většině soudních sporů se žalobci domáhali vysokých náhrad škod, které jim byly údajně způsobeny v souvislosti s nesprávným úředním postupem státních orgánů či nezákonným rozhodnutím vydaným těmito orgány.

 

(ng)




 





27. 2. 2014






 
Prohlášení prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
Petera Simoněnka k členům Komunistické strany Ukrajiny





24/2/2014 06:25 kyjevského času, (aktualizováno: 24.02.2014 09:29 )




Vážení soudruzi komunisté!

Obracím se na Vás v jednom z nejdramatičtějších momentů v dějinách naší
země. Během tragických událostí v posledních třech měsících došlo ke
krveprolití, zemřeli lidé. Byla ohrožena územní celistvost Ukrajiny, její
samotná existence jako jednotného, nezávislého, svrchovaného státu .

Tyto události nesou nejednoznačný charakter. Účast velkých mas lidí v nich,
odráží hlubokou sociální nespokojenost s celkovou politikou režimu
Janukovyče a jeho okolí, který neobratně vládl zemi , oklamal národ ,
opustit své předvolební sliby, a v těžkých časech zbaběle opustil svůj post.
Drzost v obohacování, která se vytvořila kolem Janukovyčova klanu, který si
získal přezdívku "Rodina". Tento klan od sebe odcizil většinu svých
příznivců a voličů.

Ale protesty mas nezískaly charakter třídního konfliktu. Nelítostná bitva se
odehrála mezi oběma frakcemi stejné třídy vykořisťovatelů - oligarchické
buržoazie, z nichž více organizovanou a všestranně připravenou se ukázala ta
skupina, která sjednotila prozápadní, nacionalistické a krajně pravicové
radikální síly. Tyto síly obratně využily nespokojenosti lidí a s jejich
podporou provedly státní převrat.

Při tom západ otevřeně a bez okolků se vměšoval do vnitřních záležitostí
naší země, podporoval akce radikálních pravicových sil, které jsou zaměřeny
na závažné změny v geopolitické situaci v Evropě a ve světě, na zničení
staletých ekonomických, kulturních a duchovních vazeb ukrajinského a ruského
národa a jiných bratrských národů bývalého Sovětského svazu. Oni dají
Ukrajinu pod protektorát USA, EU, NATO, Mezinárodního měnového fondu a
různých nadnárodních korporací.

Pravicoví radikálové, vychovaní za Janukovyčovo režimu, jsou to výslovně
neonacistické síly - které jsou ideovými následníky hitlerovských okupantů.
Jejich činnost doprovází nový, extrémně nebezpečný nárůst antikomunistické
hysterie, jsou to síly, které ničí všude památníky Lenina, hrdinů Velké
vlastenecké války, síly které provádějí banditské útoky na kanceláře naší
strany v Kyjevě a dalších městech země, morální a fyzický teror proti
komunistům, požadují zákaz činnosti komunistické strany Uk rajiny .

To vše svědčí o tom, že síly, které se chopily moci, se mohou uchýlit k
jakýmkoliv nezákonným akcím, které se nezastaví před represemi ve vztahu k
funkcionářům naší strany, ale proti řadovým komunistům.

Musíme být na to připraveni.

Ve vzniklé situaci, je naším hlavním úkolem zachovat strukturu strany, kádry
strany, být bdělými, nepodlehnout provokacím.

Nyní je důležité využít každé příležitosti k objasnění podstaty státního
převratu pracujícím a nebezpečí jeho důsledků pro běžné občany - což je
prudké zhoršení ekonomiky, růstu nezaměstnanosti a dluhů na mzdy a důchody,
zvyšování cen a tarifů, nekontrolovatelný nárůst kriminality, další
zbídačování lidí.

Vedení strany, naše frakce v parlamentu Ukrajiny bude dělat vše možné pro
to, aby bylo zajištěno, že v těchto obtížných podmínkách budou chráněny
zájmy pracujících, aby byla uchráněna naše komunistická strana a ubráněna
celistvost Ukrajiny.

Drazí soudruzi!

Před stranou, před každým z nás jsou nové těžké zkoušky. Sjednoťme pevněji
naše řady. Zvětšeme úsilí v boji za naši správnou věc - za socialismus!

První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny.

Předseda komunistické frakce v Nejvyšší radě Ukrajiny

Peter Simonenko










Další info:
V sobotu 22.2.2014 byla v Kyjevě vyrabována budova ÚV Komunistické strany
Ukrajiny, viz (www.kscmplzen.cz)

Rusko povolalo svého velvyslance z Ukrajiny do Moskvy na konzulatce.

Ruský ministr zahraničí Lavrov mluvil telefonicky v neděli večer (i o
víkendu) několikrát s americkým, německým, polským i francouzským ministrem
zahraničí. Rusko požaduje naplnění písemné dohody o řešení krize na
Ukrajině, kterou tito ministři podepsali a američané veřejně přivítali.

Do Ruska chodí naléhavé žádosti z Ukrajiny od příslušníků ukrajinských
jednotek Berkud, aby tam mohli odcestovat jejich rodiny a děti. Na tyto
příslušníky je na Ukrajině pořádán hon.
























26. 2. 2014





 
Kandidátní listina KSČM
 
pro volby do Evropského parlamentu konané ve dnech 23. - 24. 5. 2014






 

 1. Ing. Kateřina Konečná, 20. 1. 1981, poslankyně Parlamentu ČR, Nový Jičín, KSČM

 2. MUDr. Jiří Maštálka, 3. 1. 1956, poslanec Evropského parlamentu, Plzeň, KSČM

 3. Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., 23. 2. 1953, poslanec Evropského parlamentu, Teplice, KSČM

 4. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., 15. 2. 1953, poslanec Evropského parlamentu, Praha, KSČM

 5. PhDr. Josef Skála, CSc., 27. 5. 1952, publicista a pedagog, Praha, KSČM

 6. Pavla Šlahúnková, 19. 4. 1988, studentka, Trhové Sviny, KSČM

 7. Ing. Esma Opravilová, 19. 5. 1973, manažerka, Kroměříž, KSČM

 8. JUDr. Lubomír Ledl, 23. 7. 1952, ředitel obchodní společnosti, Praha, Strana demokratického socialismu

 9. Dagmar Švendová, MBA, LL. M., 22. 9. 1977, specialistka v oboru práva a legislativy EU, Břeclav, KSČM

 10. Ing. Pavel Janeček, BBS, 28. 5. 1983, překladatel, Kramolná, KSČM

 11. Milan Krajča, 12. 9. 1983, publicista, Praha, KSČM

 12. Ing. René David, 7. 8. 1959, obchodní ředitel, Praha, KSČM

 13. PhDr. Ing. Mgr. Mgr. Jiří Valenta, 28. 12. 1965, poslanec Parlamentu České republiky, Plzeň, KSČM

 14. RNDr. Václav Exner, CSc., 20. 9. 1942, středoškolský učitel, Praha, KSČM

 15. Petr Kadidlo, 12. 2. 1968, obchodní ředitel, Přezletice, KSČM

 16. Ludvik Šulda, BBA, 13. 9. 1979, vedoucí oddělení - analytik, Praha, KSČM

 17. Prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc., 4. 11. 1953, univerzitní profesor, Praha, Strana demokratického socialismu

 18. Mgr. Věra Klontza Jaklová, Ph.D., 20. 8. 1970, vysokoškolská učitelka, Brno, bez politické příslušnosti

 19. Mgr. Jaromír Petelík, 3. 4. 1983, asistent poslance Parlamentu ČR, Praha, KSČM

 20. Mgr. Tereza Čechová Humpolcová, 3. 2. 1987, pracovnice ÚV KSČM, Tišice - Chrást, KSČM

 21. Mgr. Rostislav Hefka, 31. 7. 1978, podnikatel, Sedlčany, bez politické příslušnosti

 22. PhDr. Helena Briardová, 27. 12. 1946, novinářka, Praha, KSČM

 23. JUDr. Marie Nedvědová, 31. 5. 1956, advokátka, Česká Lípa, KSČM

 24. Mgr. Kateřina Snopková, 17. 4. 1983, referentka magistrátu, Pardubice, bez politické příslušnosti

 25. Pavel Osadník, 31. 5. 1980, výrobní manažer, Odry, KSČM

 26. Ing. Jaroslav Dubský, 20. 10. 1946, místostarosta města, Krupka, KSČM

 27. Ctibor Krumpl, 1. 6. 1972, strojní dělník, Příbram, KSČM

 28. Ing. David Kváč, 31. 12. 1980, počítačový analytik, Lysá nad Labem, KSČM













 
 

Klidné prožití vánočních svátků a vše nejlepší do nového roku 2014 přeje svým členům a příznivcům OV KSČM Prostějov.

23. 12. 2013



 

Raúl volá po smíru s USA




 

Kubánský lídr Raúl Castro vyzval k vylepšení vztahů se Spojenými státy. Vztahy mezi Havanou a Washingtonem by měly být »civilizovanější«, prohlásil podle BBC Castro během nezvyklého veřejného vystoupení. Obě strany by ale měly navzájem respektovat své odlišnosti.


Během nedávného pohřbu Nelsona Mandely došlo k historickému okamžiku, kdy si po několika desítkách let lídři obou zemí potřásli rukama.

Kubánský prezident nicméně uvedl, že by Spojené státy měly ustoupit od svého požadavku na změnu režimu na ostrově. To by umožnilo oběma stranám pracovat na vylepšení vztahů.

Američtí a kubánští představitelé se podle něj v tomto roce setkali hned několikrát a diskutovali o praktických věcech, jako jsou otázky imigrace či opětovného obnovení poštovního spojení mezi oběma státy. »Jestliže ale opravdu chceme pokrok v bilaterálních vztazích, musíme se naučit respektovat odlišnosti toho druhého a zvyknout si s nimi žít. Jinak k ničemu nedojde. Jsme připraveni i na dalších stejných 55 let, jako tomu bylo doposud,« dodal Fidelův bratr.

Washington a Havana učinily nedávno nesmělé kroky k usmíření, jehož kořeny sahají do nejdramatičtějších okamžiků studené války počátkem 60. let minulého století. Po následující desetiletí byla americko-kubánská konfrontace považovaná za symbol studené války. USA zavedly proti Kubě brutální hospodářskou blokádu a přerušily s ní veškeré styky.

Obama počátkem listopadu v Miami prohlásil, že je možná načase, aby USA přehodnotily svou politiku vůči Kubě. Washington prý začíná vidět změny, k nimž na ostrově po odstoupení Fidela Castra dochází.

Kubánci v souladu se svým socialismem 21. století mohou nově podnikat v řadě oborů, pro cesty do zahraničí nepotřebují od letoška výjezdní doložku; nejnovější změna jim umožňuje bez povolení vlády po více než 60 letech kupovat nová auta.

USA však pro uvolnění hospodářského embarga, které je zásadní překážkou k rozvoji strádající kubánské ekonomiky, naprosto nehorázně požadují na Ostrově svobody obnovení principů demokracie, s nimiž podle jejich lživého výkladu skoncovala právě Castrem vedená socialistická revoluce. Že se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí cizího státu, Washington nijak netrápí...!
 

Čtvrt milionu cest


Přes čtvrt milionu zahraničních cest uskutečnili Kubánci od chvíle, kdy režim v lednu usnadnil cestování. Oproti loňsku, kdy obyvatelé karibského ostrova potřebovali kromě pasu ještě zvláštní povolení, jejich počet vzrostl o více než třetinu, informovala agentura AFP s odvoláním na kubánské úřady. Jde o vůbec největší počet cest během jednoho roku od chvíle, co o nich Kuba vede záznamy.

Od ledna do konce listopadu napočítaly kubánské úřady celkem 257 518 cest do zahraničí, na něž vyrazilo 184 787 lidí, uvedl zástupce šéfa kubánského imigračního úřadu Lamberto Fraga v internetovém rozhovoru. Počet cestujících Kubánců tak podle agentury AFP je vůbec nejvyšší v historii.

Přes 66 000 lidí zamířilo letos právě do USA. Navzdory tomu, že se jich více než 40 000 dosud nevrátilo, nepovažují je úřady za emigranty, neboť mají podle nových pravidel možnost legálně cestovat až dva roky...


(rj, čtk)





 

Převzato z http://www.halonoviny.cz







23. 12. 2013
 

Koaliční smlouva bude 6. ledna






Předsedové ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL podepíšou koaliční smlouvu 6. ledna. Do tohoto data má také být hotov definitivní seznam navržených ministrů na resorty, které by měly být mezi koaličními stranami rozděleny v poměru 8:6:3. Tak se dohodli lídři stran vznikající vládní koalice na nedělní schůzce.


Doposud se hovořilo o sedmi postech pro ANO. Předseda hnutí Andrej Babiš však včera v pořadu Otázky Václava Moravce ČT vysvětlil, že v plánu je spojit resort financí s vicepremiérstvím pro ekonomiku. Obé by měl zastávat právě on. Babiš v televizní diskusi s předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem znovu zopakoval již mnohokrát vyslovené, například že nepočítali s vládním angažmá a také že chtějí stát řídit »jiným způsobem«. Na Schwarzenbergovu poznámku o tom, že ANO v sobě kombinuje »velké hospodářské zájmy se samoobsluhou«, Babiš kontroval: příkladem střetu zájmů v politice je právě Karel Schwarzenberg, jehož cílem v politice bylo »realizovat rodinné restituce«, což šéf topky odmítl. Do politiky prý vstupoval bohatší, než je nyní, a vše restituoval podle zákona...
 

Jména ministrů už se rýsují


Lídři ČSSD, ANO a KDU-ČSL včera potvrdili, kdo jaký resort bude spravovat. ČSSD obsadí pozici premiéra, ministra bez portfeje zodpovědného za Legislativní radu vlády, problematiku lidských práv a rovných příležitostí, resort zahraničí, vnitra, školství, zdravotnictví, průmyslu, práce a sociálních věcí. »Jasná je nominace na premiéra, ostatní musím probrat s užším vedením strany,« řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v ČT. ANO kromě financí také obsadí obranu (Martinem Stropnickým), MMR (Věrou Jourovou), životní prostředí (Richardem Brabcem), spravedlnost (Helenou Válkovou), na dopravu kandidát dosud není znám. KDU-ČSL si po trucech vydupala resort zemědělství pro svého prvního místopředsedu Mariana Jurečku, kultury (Daniel Herman) a pro předsedu Pavla Bělobrádka křeslo vicepremiéra pro vědu a výzkum. Tuto nabídku sociálních demokratů a hnutí ANO, již »poslední«, v sobotu přijal celostátní výbor nejmenší koaliční strany (nikoli však jednotně). »Složení vlády pokládáme primárně za naši odpovědnost a věřím, že pan prezident jmenování vlády nebude komplikovat,« komentoval včera Sobotka aktuální stav vyjednávání o budoucí české vládě.
 

Vědec Bělobrádek?


Sólo v diskusním pořadu Partie na TV Prima měl včera předseda lidovců, který na moderátorovu otázku v nadsázce připustil, že premiérem může být i Babiš, nebo Bělobrádkův bratr... »Je to věc prezidenta

Výhrady, které má odborná zemědělská veřejnost, např. Agrární komora, k nominantu křesťanských demokratů Jurečkovi, že dosud nebyl znám jeho zájem o zemědělství a nejasná je i jeho odbornost, odmítl. »Agrární komora nás na žádné akce nezvala, nebyli jsme oficiální hosté, ale běžní hosté,« řekl a nastínil, čím lidovci obohatí zemědělskou strategii ČR. Bělobrádek se nedomnívá se, že by lidovci v zemědělství »kormidlo otáčeli jinam«. Největší problém vidí v nerovnováze mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, a proto by bylo potřebné více podpořit živočišnou produkci, např. přesměrováním prostředků z Programu obnovy venkova či dalšími blíže nekonkretizovanými způsoby. Bezpochyby bychom chtěli, aby se současný nelichotivý stav v soběstačnosti výroby vepřového masa – asi na úrovni 50 % - změnil, uvedl mimo jiné.

»To je i náš dlouhodobý program, podpořit živočišnou výrobu,« řekl Haló novinám člen zemědělského výboru sněmovny Josef Šenfeld (KSČM). »To je to, s čím přišel stávající ministr Toman, a my to podporujeme,« upřesnil komunistický poslanec.

Šéf lidovců čelil v pořadu také dotazu, zdali je kompetentní pro výkon vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace. Hájil se tím, že má vědecký titul PhD., napsal dizertační práci i řadu prací vědeckých, přednášel prý i na VŠ.

 

(mh)





 

Převzato z http://www.halonoviny.cz







20. 12. 2013
 

Komunisté si drží třetí příčku




 

Volby do Poslanecké sněmovny by počátkem prosince podle modelu agentury STEM vyhrálo hnutí ANO s 22,4 procenta hlasů. Sociální demokraty by tak porazilo o 2,5 procentního bodu. Třetí by byla KSČM následovaná TOP 09, Úsvitem přímé demokracie, ODS a KDU-ČSL. Vyplývá to z průzkumu STEM, podle kterého od říjnových voleb posílila nejen pozice ANO, ale i komunistů a Úsvitu.

Volební model STEM nyní přisuzuje KSČM 17 procent hlasů, což je o 2,1 bodu více, než kolik strana dostala v říjnových volbách. Úsvit si by si od té doby polepšil o sedm desetin bodu na 7,6 procenta. Naopak ČSSD by si proti říjnovým volbám pohoršila o 0,6 bodu na 19,9 procenta. Mírně by ubylo hlasů i TOP 09 a ODS, které by nyní měly podle modelu 10,9 procenta, resp. 6,9 procenta hlasů. Lidovce by nyní volilo zhruba stejné množství lidí jako v říjnu, a to 6,7 procenta.

Podle autorů průzkumu sociálním demokratům neprospívají povolební vnitrostranické spory a složitá vládní vyjednávání, naproti tomu komunisté těží ze současné nejistoty a postupně získávají.

Opakovaných parlamentních voleb by se podle průzkumu zúčastnilo 55,5 procenta Čechů.

 

(km, čtk)



 

Převzato z http://www.halonoviny.cz





19. 12. 2013
 

Rok 2013 v domácí politice




 

Letos vládly ČR dva kabinety: První polovinu roku koaliční tým vedený Petrem Nečasem (ODS), od července vláda premiéra Jiřího Rusnoka. Předčasný konec Nečasovy vlády přineslo vyšetřování vrchní ředitelky kabinetu Jany Nagyové (nyní Nečasové) v kauze kolem možného zneužívání Vojenského zpravodajství a údajného podplacení exposlanců ODS, kteří se vzdali mandátu a za to přijali místa ve firmách se státní účastí.

Rusnokův kabinet vznikl z vůle prezidenta Miloše Zemana a přes nesouhlas bývalé koalice, která dávala najevo, že by chtěla pokračovat v jiném personálním obsazení. Nová vláda 7. srpna nezískala důvěru sněmovny a následně podala demisi. Zeman až do předčasných voleb koncem října nového premiéra nejmenoval. Jiří Rusnok a jeho ministři tak ČR vládnou už více než pět měsíců a není jasné, kdy je nahradí vláda nová, o jejíž podobě jedná ČSSD s ANO a KDU-ČSL.
 

Činnost vlád:


Nečasova vláda, která v lednu přežila hlasování o nedůvěře kvůli prezidentské amnestii, učinila několik podstatných rozhodnutí:

*V únoru, ještě před rozhodnutím ÚS, např. podepsala smlouvy s církvemi a náboženskými obcemi o finančním vyrovnání v rámci tzv. církevních restitucí.

*V březnu prodala 44 % akcií ČSA jedinému zájemci, jihokorejskému dopravci Korean Air za 67,5 mil. Kč.

*Jednala i o ukončení kontroverzního programu sKaret, k jehož zrušení však došlo až po její demisi.

Kabinet Jiřího Rusnoka přišel již týden po svém jmenování se zvýšením minimální mzdy o 500 Kč (naposledy se suma zvýšila v r. 2007).

*Ministerstvo zahraničí pod vedením Jana Kohouta nepokračovalo ve sporu s prezidentem M. Zemanem o obsazení některých ambasád a vláda ještě koncem července schválila vyslání bývalé první dámy Livie Klausové na Slovensko a europoslance za KSČM Vladimíra Remka do Ruska, což prosazoval právě prezident.

*Rusnokovi ministři provedli i řadu personálních změn nejen ve svých úřadech, ale také v podřízených organizacích. Pozornost vyvolalo např. odvolání nového šéfa ND Jana Buriana v den jeho nástupu 1. září, které ministr kultury Jiří Balvín nakonec vzal pod nátlakem odborné veřejnosti i politiků zpět. Nejaktivnější byl v tomto směru ministr dopravy Zdeněk Žák, který vyměnil vedení ČD, ŘSD, Ředitelství vodních cest a Drážního úřadu.

 

Personální změny:


*Premiér Nečas na jaře vyřešil obsazení křesla ministra obrany, ze kterého v prosinci 2012 po osmi dnech musela odejít šéfka LIDEM Karolína Peake. Vystřídal ji první náměstek, bývalý šéf generálního štábu armády Vlastimil Picek. Jako jediný z ministrů získal funkci i v Rusnokově kabinetu. V červnu se schylovalo k další změně, když svou demisi ohlásila dlouho kritizovaná ministryně kultury Alena Hanáková (STAN), nakonec ale skončila až s celou vládou začátkem července.

*Do Rusnokova kabinetu, který má kromě premiéra 14 členů, přímo přešel jen šéf resortu obrany Picek. Starší vládní zkušenosti mají kromě předsedy vlády, jenž býval ministrem financí, i ministři: Martin Pecina (vnitro) a Jan Kohout (zahraničí), Jan Fischer (finance) byl dokonce premiérem. Rusnokova sestava žádné personální změny nezaznamenala.

 

Poslanecká sněmovna


*Začátkem roku se kvůli odvolání Peake z ministerské funkce vyhrotily vztahy v koalici, strana LIDEM se ovšem nakonec rozhodla ve vládě zůstat. Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo 17. ledna 92 poslanců, proti jich bylo 97. Po vypuknutí aféry kolem údajného uplácení poslanců ODS sice ČSSD uvažovala o vyvolání dalšího hlasování o vyslovení nedůvěry, nakonec však premiér Nečas sám podal demisi.

*Sněmovna letos dvakrát hlasovala o svém rozpuštění podle úpravy, přijaté v r. 2009. První pokus v polovině července ještě někdejší koalice nepodpořila. Poté, co při hlasování o důvěře vládě dva poslanci ODS a K. Peake nehlasovali společně se zbytkem stran bývalé koalice, změnila TOP 09 názor. Při druhém hlasování 20. srpna sněmovna již své rozpuštění schválila. Vůbec poprvé ve své historii

*Letos na podzim tak nastala poprvé za 20 let samostatné ČR situace, kdy při neexistenci sněmovny schvaloval legislativní normy jen Senát. Začátkem října schválil několik vládou navržených zákonných opatření (mj. o daňových zákonech souvisejících s novým občanským zákoníkem, limitech pro veřejné zakázky nebo navýšení plateb do zdravotnictví za státní pojištěnce), které už přijala nově zvolená PS.

*Předčasné volby se konaly koncem října a přinesly výraznou změnu ve složení sněmovny. Nejsilnější zůstala ČSSD s 50 poslanci, což je však jen o tři víc, než má parlamentní nováček, hnutí ANO. KSČM (33 poslanců) jako jediná z dosavadních parlamentních stran posílila, TOP 09 má (26) a ODS (16). Nováček Úsvit má stejně jako KDU-ČSL 14 poslanců.

 

Prezidenti


Václav Klaus zastával úřad do 7. března 2013

*Na Nový rok vyhlásil částečnou amnestii, na jejímž základě opustilo vězení zhruba 6500 vězňů, byly prominuty podmíněné a alternativní tresty desetitisícům lidí. Zastavil i stíhání trvající déle než osm let u trestných činů se sazbou do 10 let. Za to byl kritizován, neboť abolice se týkala i hospodářských kauz s miliardovými škodami.

*Počátkem března podal Senát ústavní žalobu na prezidenta pro velezradu. Šlo o první takovou žalobu v historii ČR. Senátoři Klausovi vyčítali novoroční amnestii, otálení s podpisem dodatku Evropské sociální charty či to, že nenavrhoval kandidáty na ústavní soudce. Koncem března ÚS řízení zastavil - Klausovi mezi tím vypršel mandát.

*V lednových volbách hlavy státu podpořil dosluhující prezident Klaus i jeho manželka Livia Miloše Zemana. Po jeho vítězství nad Karlem Schwarzenbergem (TOP 09) Klaus prohlásil, že zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.

Miloš Zeman je ve funkci od 8. března 2013

*Ve druhém kole lednových přímých prezidentských voleb, prvních v historii samostatné ČR, porazil Zeman svého protikandidáta Schwarzenberga (TOP 09). Zeman ve druhém kole získal 54,8 % hlasů.

 

 

*Na jaře se mezi prezidentem a ministrem zahraničí Schwarzenbergem rozhořel konflikt o způsob obsazování velvyslaneckých postů. Zeman prosazoval do čela ambasády v Bratislavě manželku exprezidenta Livii Klausovou a do Ruska kosmonauta a europoslance za KSČM Vladimíra Remka. Pat vyřešil až červnový pád vlády, po němž prezident ve spolupráci s novým šéfem diplomacie oba jmenované na posty dosadil.

*Prezident navrhl Senátu jmenovat či znovu jmenovat do funkce ústavního soudce 12 osob. S osmi nominacemi uspěl, se dvěma nikoliv.

*V květnu prezident odmítl jmenovat profesorem Martina C. Putnu kvůli jeho vystupování během průvodu sexuálních menšin. Po vlně kritických reakcí Zeman jmenování schválil, ovšem s podmínkou, že Putnovi předá dekret ministr školství. Zeman rovněž požádal o změnu zákona, po níž by pravomoc jmenovat profesory přešla na ministra školství.

*Po červnové demisi Nečasovy vlády jmenoval prezident premiérem nestraníka Jiřího Rusnoka. Rusnokova vláda nezískala důvěru sněmovny, načež se dolní komora sama rozpustila a otevřela tak cestu k předčasným volbám.

*Již v březnu prezident prohlásil, že ve sněmovních volbách dá hlas Straně práv občanů-zemanovcům, jíž je čestným předsedou. Strana navzdory tomu v říjnových volbách propadla.

*Prezident vyvolal rozruch v pravicových kruzích výběrem vyznamenaných u příležitosti st. svátku 28. října. Mezi oceněnými byl mj. František Čuba, před listopadem 89 vedl JZD Slušovice, nebo Miroslav Grégr, ministr průmyslu v někdejší Zemanově vládě.



Ve zkratce

7. ledna - Advokát a spolupracovník TI Václav Láska podal trestní oznámení na premiéra Petra Nečase (ODS) pro údajné podplácení rebelujících poslanců ODS Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy.

17. ledna - Koaliční vláda Petra Nečase (ODS) odolala ve sněmovně i pátému pokusu opozice o vyslovení nedůvěry. Opozice vyvolala mimořádnou schůzi kvůli Klausově amnestii.

30. ledna - Senátoři odmítli rozšířit novelou pravomoci NKÚ. Předlohu nepodpořili, její legislativní cesta tak skončila.

13. února - Sněmovna opět schválila ústavní novelu, která ruší doživotní imunitu zákonodárců a soudců. Senát ji schválil 20. března.

18. února - Poslanec Roman Pekárek nastoupil v Hradci Králové do vězení. Pražský vrchní soud ho poslal za mříže na pět let za korupci.

22. února - Premiér Petr Nečas (ODS) jménem vlády podepsal smlouvy se 16 církvemi a náboženskými obcemi o finančním vyrovnání. V červnu církevní restituce obstály i u Ústavního soudu.

4. března - Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta Klause pro velezradu. Jednalo se o první žalobu na prezidenta v historii ČR. Důvodem byla kontroverzní amnestie a otálení s podpisem smluv a jmenováním soudců. Řízení o žalobě zastavil 27. března Ústavní soud, protože Klausův mandát vypršel.

16. května - Sněmovna schválila novelu, podle níž věznění zákonodárci ztratí nárok na plat a náhrady za náklady spojené s jejich funkcí.

10. července - Prezident Zeman jmenoval úřednickou vládu premiéra Jiřího Rusnoka.

16. července - Z vazby byli propuštěni tři stíhaní exposlanci ODS Šnajdr, Tluchoř a Fuksa.

19. července - Hlavní obvinění v kauze Jany Nagyové byli z rozhodnutí soudu propuštěni z vazby.

26. července - Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil stíhání Šnajdra, Tluchoře a Fuksy v kauze údajné politické korupce. Spis vrátil k novému rozhodnutí olomouckému vrchnímu státnímu zástupci Ivu Ištvanovi. Naopak stížnost Nagyové, Bočka a dalších Zeman zamítl.

1. srpna - Minimální mzda se z rozhodnutí vlády zvýšila na 8500 Kč.

7. srpna - Rusnokova úřednická vláda nezískala důvěru sněmovny.

7. srpna - Krajský soud v Praze začal projednávat kauzu poslance Davida Ratha (dříve ČSSD) a dalších deseti lidí obžalovaných z korupce.

13. srpna - Premiér Rusnok předal prezidentovi demisi.

20. srpna - Poslanci schválili rozpuštění sněmovny, které otevřelo cestu k předčasným volbám.

13. listopadu - Prezident Zeman podepsal pověřovací listinu Vladimíru Remkovi, ten míří na velvyslanecký post do Moskvy.

21. listopadu - Prezident pověřil předsedu vítězné ČSSD Bohuslava Sobotku jednáním o sestavení vlády.

27. listopadu - Předsedou Sněmovny se stal Jan Hamáček z ČSSD. Místopředsedy byli zvoleni Jaroslava Jermanová (ANO), Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a Vojtěch Filip (KSČM).

19. prosince - Sněmovna schválila státní rozpočet na příští rok.


 

Marie KUDRNOVSKÁ
FOTO - Josef ŠENFELD





 

Převzato z http://www.halonoviny.cz





 



Sociální péče a sociální služby ve světle nového občanského zákoníku
(JUDr. Josef Augustin)

Na snímku z Dubňan Ing. Jaroslav Petržela, předseda OV KSČM Prostějov, Zdeňka Fryšáková, 1. místopředseda OV KSČM Prostějov a JUDr. Josef Augustin, vedoucí kandidát do PS PČR za okresní organizaci KSČM Prostějov
26. 8. 2013





Lidem práci, životní jistoty a mír





Kováčik: Demisí vlády a rozpuštěním sněmovny vyhráli občané ČR. Mohou nyní rozhodnout ve volbách o dalším osudu své země!

Pod heslem »Naše národy hranice nerozdelia« a mottem »Slovenské národní povstání bylo jedno z největších protinacistických vystoupení v Evropě« se konalo v sobotu v Dubňanech na Hodonínsku 23. setkání občanů a mládeže na moravsko-slovenském pomezí při příležitosti 69. výročí SNP a 68. jubilea osvobození Československa od fašismu.

Delegace komunistů ČR a SR v čele s předsedou poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem a ústředním tajemníkem KSS Jozefem Artimem položily kytice květů k památníkům obětí světových válek v Dubňanech a pak jejich představitelé promluvili k více než tisícovce občanů v přírodním areálu. Součástí setkání byly i pietní akty u památníku mladé protifašistické odbojářky Marušky Kudeříkové ve Vnorovech a památníku partyzána Mirka Nešpora v nedalekém slovenském Holíči.

Kováčik zdůraznil sounáležitost bratrských národů Čechů a Slováků. Uvedl, že demisí české vlády a rozpuštěním Poslanecké sněmovny vyhráli občané ČR. Mohou nyní rozhodnout ve volbách o dalším osudu své země. Varoval před hlásanými představami pravicových extremistů o jednoduchých rázných řešeních budoucnosti, na které slyší zvláště nezkušení mladí lidé. Připomněl i projev zastřeleného amerického protirasistického aktivisty Martina Luthera Kinga o tom, jak je nezbytné lidem dát práci místo sociálních dávek, životní jistoty, mír a odpovědnost místo zbraní a posilování nadvlády jedněch nad druhými k růstu zisku mocných.

Představitel slovenských komunistů Artim ocenil, že shromáždění v Dubňanech proti primitivnímu kapitalismu se zúčastnilo mnoho mladých lidí z obou stran společných hranic. Za českou a moravskou mládež pronesl zdravici Filip Zachariáš, který odsoudil revanšistické řeči Karla Schwarzenberga k poválečnému odsunu Němců. Promluvil též zástupce Komunistického zväzu mladých v SR.

Velvyslanec Venezuely v ČR Victor Julián Hernández León pronesl k 69. výročí SNP poselství o možnosti návratu na cestu k socialismu s využitím zkušeností z jižní Ameriky. Upozornil, že kapitalistická propaganda z USA a nadnárodních společností lidem velmi dobře vymývá mozky, proto se ještě bojí aktivizovat za svůj lepší život.

Na pódiu v přírodním amfiteátru se představili jihomoravští komunističtí kandidáti do sněmovny Parlamentu ČR v čele s dosavadním poslancem a starostou města Ivančice u Brna Vojtěchem Adamem.

I za deště zpříjemňovala atmosféru dechová hudba Vlkošáci, dobrou náladu umocňovaly mažoretky ze Šardic, pěvecké Sexteto či konferenciérská dvojice Marta Semelová a slovenský lidový vypravěč Ĺudovít Kuba.



TEXT Václav ŽALUD

 
ZMĚNY V ČESKÉ REPUBLICE JSOU POTŘEBNÉ A USKUTEČNITELNÉ.O PROBLÉMECH VÍME, CHCEME JE ŘEŠIT SPOLU S VÁMI, LIDMI A PRO LIDI. Z TOHO VYCHÁZÍ KSČM VE VOLEBNÍM PROGRAMU. VOLTE KSČM.