OKRESNÍ VÝBOR KSČM PROSTĚJOV

VÍTEJTE NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH OKRESNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČECH A MORAVY PROSTĚJOV. NAŠE VOLEBNÍ HESLO ZNÍ - "S LIDMI PRO LIDI" .

Statistika

TOPlist

OV KSČM PROSTĚJOV

29. 8. 2014





 
Z ČR unikají ročně stovky miliard





 

Na jedné straně chybí finanční prostředky na důchody, na zdravotnictví, na podporu domácí výroby atd. Prostě na všechno. Andrej Babiš se chlubí, jak tu a tam již ušetřil pár milionů korun. A na druhé straně nám unikají stovky miliard. A nejsou to pouze nevybrané daně a rozšířená korupce…

Jsou to i stovky miliard korun ročně, které si převádějí zahraniční firmy (vlastnící podniky v ČR) ze svých zisků do zahraničí. Je to velký a zcela legální problém. Analýza evropské sekce české vlády uvádí, že v minulém roce to dělalo 300 miliard korun. Je to dvakrát tolik, než před 10 lety. Zejména v důsledku toho chybí prostředky pro vytváření nových pracovních míst i pro zvýšení mezd zaměstnanců. Průměrné mzdy se u nás podle některých analytiků za dvacet let přiblížily průměru západních evropských zemí pouze o desetinu procenta.

Uvedená částka za minulý rok odpovídá zhruba osmi procentům hrubého národního produktu. Nejde tedy o žádnou maličkost. Je to výsledek zběsilé privatizace českého národního majetku, jeho prodeje zejména zahraničním investorům, doslova za babku a za zcela nesmyslných a nevýhodných podmínek. Levně podniky prodáváme, poskytujeme podporu investic, daňové prázdniny, dotace za jedno pracovní místo, atd. Dokonce byl schválen i zákon, že daně z příjmů platí podnik ve státu, kde má hlášeno sídlo podniku. Nedivme se, že jich stovky má oficiálně sídlo, například v Monaku, kde se daně neplatí.

Odliv financí z ČR je jeden z nejvyšších v Evropě. Podle informací ČNB, OECD a dalších institucí v minulém roce odteklo do zahraničí ze zisku, v přepočtu na jednoho obyvatele, následující množství peněz (v tisících Kč): z ČR 29,4, Polska 11, Maďarska 10,8, Slovenska 7,6.

Příliv zisku do ekonomiky má jediná země v sousedství. Je to Německo a představuje to na jednoho obyvatele 20 300 Kč. Je to celkově 1647 miliard Kč a zvyšuje to hrubý domácí produkt Německa o 2,4 procenta.

Takový je výsledek českých vlád za posledních 25 let. Je čas situaci začít měnit. Vypracovat podrobnou analýzu v této oblasti a navrhnout postupné kroky k řešení. Bude to těžké, ale možné to je.


 

Václav VĚRTELÁŘ








 

Převzato z http://www.halonoviny.cz








29. 8. 2014





 
Hranice chudoby
 
aneb Statistiky a jejich vypovídací hodnota





 

Česká republika se podle statistik může pyšnit tím, že jen 9,6 procenta jejích obyvatel je ohroženo chudobou. Po Islandu (7,9 %) tedy zaujímáme druhé místo v Evropě. Za námi jsou na třetím a čtvrtém místě Nizozemí a Norsko s 10,1 %. Protože ani Island, ani Norsko zatím v EU nejsou, byli bychom v EU dokonce první. A mohou zaznívat fanfáry, jak dobře na tom jsme…

 

Jenže je tu malý problém, a to úroveň hranice chudoby, jak ji definují jednotlivé země. Island ji měl 968 eur měsíčně v roce 2012, 1062 eur měsíčně v roce 2013 (nezapomínejme, že je pár let po ničivé finanční krizi). Nizozemí 1028 eur v roce 2012, údaj za rok 2013 není. Norsko 2002 eur v roce 2012, 2144 eur v roce 2013. Finsko (sedmé s 13,2 %) 1135 eur v roce 2012, 1164 eur v roce 2013. Sousední Rakousko je dvanácté (14,6 %) s 1090 eury měsíčně v roce 2012 a 1104 eury v roce 2013. Německo je devatenácté (16,2 %) a mělo v roce 2012 hranici chudoby 980 eur měsíčně.

»Skorošampión« Česká republika měla v roce 2012 hranici chudoby 390 eur a o rok později 385 eur! I ekonomickými otřesy zmítaná Itálie měla v roce 2012 hranici chudoby 801 eur, v roce 2013 787 eur. Byla dvacátá šestá. Zbědované Španělsko má hranici chudoby 599 eur a finanční krizí zdecimovaný Kypr má hranici chudoby 846 eur. Poslední z jedenatřiceti klasifikovaných zemí je Řecko, které v roce 2012 mělo chudobou ohrožených 23,1 % obyvatel a hranice chudoby tam představovala 476 eur. Tedy o dost více než v České republice, která se »sluní« na tak pěkné druhé příčce.

Pokud jde o úroveň hranice chudoby, jsou za námi Slovensko (které je s 13,2 % šesté), Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko (hranice chudoby 143 eur, ohrožených chudobou 22,1 %) a Rumunsko (hranice chudoby 106 eur měsíčně, ohrožených chudobou 22,6 % obyvatelstva).

Za svůj život jsem slyšel hodně vtipů na ekonomy a tento přehled, který jsem našel u slovenských statistiků, dodává těmto vtipům další munici. Jenže ono to zas tolik k smíchu není, protože se ukazuje, že ekonomické zotavení se v České republice nekoná. Tomáš Ježek nám kdysi věštil ekonomický zázrak, Václav Klaus v nás dokonce viděl středoevropského ekonomického tygra. Škoda, že ten jeho tygr je ve skutečnosti jen nedomrlý chcípáček.


 

Miloslav RANSDORF






 

Převzato z http://www.halonoviny.cz





 

Otevřený dopis Vládě České republiky a generálnímu řediteli České televize




 

My, komunisté prostějovského okresu se jednoznačně připojujeme ke stanovisku Unie Českých spisovatelů k probíhajícím válečným agresím ve světě, zveřejněnému pod názvem „Odmítněme zpěv války!“

S hrůzou a zhnusením sledujeme potlačování elementárních lidských práv na Ukrajině, v pásmu Gazy i jinde ve světě.

Odsuzujeme a odmítáme zcela neobjektivní a jednostranné informování veřejnoprávní Českou televizí z těchto regionů, nechápeme nečinnost Vlády ČR.

Apelujeme na Vládu České republiky, nechť konečně zveřejní odsuzující stanovisko k bezprecedentnímu vraždění bezbranných civilistů – žen, dětí, starých lidí.

Apelujeme na vedení České televize, aby zpravodajství, placené z našich peněz, bylo objektivní a nestranné.

 

 

Jednomyslně schváleno Výkonným výborem OV KSČM Prostějov dne 20. srpna 2014

 
Irácká KS navrhuje národní konferenci




 

Oblast mezi Eufratem a Tigridem byla již od starověku kolébkou civilizací a zároveň místem politických a ekonomických střetů. Byla a je v hledáčku zájmů mocenských, strategických, obchodních, surovinových, kulturních, náboženských a řady dalších. Ani po získání nezávislosti na Osmanské říši, a letos tomu bude právě 95 let (1. října 1919), ani po 3. říjnu 1932, kdy byla vyhlášená formální nezávislost Republiky Irák, nemají mírová období v této zemi dlouhého trvání. Ne jinak je tomu i dnes.

To, co se v současnosti odehrává na území Iráku, nelze nazvat jinak než genocidou obyvatel a národnostních menšin. Pod vlajkou šíření islámu, prostřednictvím nejkrutějšího teroru uplatňovaného radikály z tzv. Islámského státu, zažívá irácké obyvatelstvo především v severních částech země jedno z nejtragičtějších období ve své novodobé historii.

V této mimořádně složité situaci se nedávno v Iráku uskutečnily prezidentské volby a do čela státu byl zvolen Dr. Fuad Masum. Stranou politického dění a života v zemi nikdy nezůstávala Irácká komunistická strana. Ta mnohokrát upozorňovala na hrozící nebezpečí z řad islámských radikálů, stejně tak jako na zájmy západních mocností získat nadvládu nad celou oblastí zahrnující Irák, Írán, Sýrii a další přilehlá teritoria.

Irácká komunistická strana, vědoma si své zodpovědnosti za další vývoj ve své vlasti, uskutečnila návštěvu nově zvoleného prezidenta Irácké republiky. Představitelé Politického byra IKS se 17. srpna sešli s prezidentem Dr. F. Masumem a, jak uvádí server IKS – Iraqi Letter mu poblahopřála ke zvolení do prezidentské funkce a vyjádřila stranickou podporu v jeho úsilí o sestavení vlády národní jednoty s různorodým zastoupením, která by byla schopna sjednotit zemi v tak naléhavé situaci.

Stranická delegace rovněž podpořila prezidentovo úsilí o získání národního konsenzu nezbytného pro vlastní budování státu a státních institucí a nasměrování země na cestu k míru, bezpečnosti, stability, pokroku a prosperitě. Prezident v rozhovoru s představiteli IKS vyzdvihl potřebu vedení dialogu a vzájemných konzultací k nalezení společných pozic a vizí.

V této souvislosti prezident přivítal návrh předložený Iráckou komunistickou stranou na uspořádání národní konference, která by napomohla nastartovat a organizovat proces a mechanismus dialogu a konzultací napříč různými politickými silami a bloky a přispěla by k překonání stavu rozdělení a odcizení, který v minulých letech v zemi dominoval.

Irácká komunistická strana tak svými konkrétními kroky a návrhy přispívá k realizaci mírového a demokratického vývoje v zemi, který je důležitý nejen pro Irák, ale pro celý blízko- a středovýchodní region.


 

Věra FLASAROVÁ, vedoucí Oddělení zahraniční a bezpečnostní politiky ÚV KSČM



 

Převzato z http://www.halonoviny.cz






 

Malé dovolenkové zamyšlení II

(PaedDr. Jaroslav Šlambor)




►Zobrazit celý článek◄
 

19. 8. 2014




 
K řešení konfliktu musí přispět všichni, nejen Putin





 

Suchou nit nenechají současní rusofobové na čemkoliv, co zazní od severovýchodního souseda Ukrajiny. A jejich často až žlučovitá zášť dostává tak absurdní podobu, že i z humanitárního konvoje dělají tajuplného trojského koně. Místo toho, aby se vzal humanitární konvoj jako vstřícné gesto Ruska, tak je to bráno jako počátek agrese. A když už se Ukrajina s Ruskem dohodnou, že pomoc může dorazit a v kamionech se skutečně nachází jen humanitární náklad, takticky raději zmlknou.

Debaty nad tím, zda kamiony přiváží pomoc, nebo něco jiného, ale zastínily to zásadní. Statisíce lidí na východě Ukrajiny trpí bez jakékoliv pomoci. Umírají na ulici, je tam mnoho vážně zraněných, dětem a ženám se nedostává základních životních potřeb, stále více jich přichází o domovy. Ukrajinskou vládu a představitele Evropské unie, kteří mají projevy plné zájmu o bezpečnost tamních občanů, tohle jako by nezajímalo. To oni měli být první, kdo pošle pomoc. A Kyjev místo toho, aby do oblasti konfliktu posílal další vojáky a dělostřelecké granáty, by se měl s povstalci dohodnout na pomoci těm, kteří to bezodkladně potřebují. Evropská unie místo návrhu mírového plánu řeší další sankce vůči Rusku, které nic nevyřeší, ale naopak prohloubí příkop ještě víc.

V tomhle mezinárodním napětí je pomyslný Černý Petr hned v několika rukách, rozhodně nejen na straně ruského prezidenta Putina. Aby zbraně konečně přestaly řinčet, musí si sednout k jednomu stolu zástupci ukrajinské vlády, východoukrajinských povstalců, Ruska a Evropské unie. Podle některých zpráv první jednání mají začít už v nejbližších dnech. Tam je skutečná naděje pro Ukrajince, kteří touží po klidu a bezpečí. Ustoupit ve svých představách budou muset všichni.


 

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně Evropského parlamentu (KSČM)







 

Převzato z http://www.halonoviny.cz








18. 8. 2014





 
Sociálnědemokratická schizofrenie






 

Politická schizofrenie v praxi – tak lze v kostce vystihnout působení Lubomíra Zaorálka na postu ministra zahraničních věcí ČR. V případě vzájemných evropsko-ruských sankcí dosahuje třeštění sociální demokracie vrcholu.

Pan ministr Zaorálek přebral rétorické figury našeho pana prezidenta a dlouhodobě a intenzivně se tluče v prsa, jak zajistí našim firmám odbytiště na světových trzích, mimo EU. Politická diplomacie podle pana ministra přestalo být na »zamini« sprosté slovo a je jednou z jeho priorit. Celkově je pro ČSSD jedním z primárních řešení ekonomické krize v ČR snaha oživit naši ekonomiku zakázkami z nových trhů…

A úplně paralelně, bez jediné vrásky zahanbení, sociální demokracie ústy svého ministra zahraničí podporuje krok za krokem se stupňující tlak na ekonomickou válku mezi Západem a Ruskem, zahrnující rovněž zhoršení vztahů se státy BRICS!

Je nutné dodávat něco dalšího? Pro kohokoli jen trochu vzdělaného a rozumného určitě ne.

Ať už je pravda, co se ukrajinské krize týče, na kterékoli straně – ekonomická válka mezi Východem a Západem může za této konstelace poškodit výrazným způsobem v první řadě pouze východní Evropu. Lze říci, že Východoevropané na tom budou daleko nejhůř ze všech.

Východoevropské státy se navzájem ekonomicky napůl uškrtí tsunami dumpingových cen za kvalitativně nepřijatelné zboží a ještě přijdou jednou provždy o všechny ruské trhy, které ničím nenahradí – na rozdíl od například starých členů EU, kteří kompenzují výpadky v jednom ekonomickém odvětví zintenzivněním ekonomické aktivity v jiných odvětvích. A ztráty v poškozených odvětvích si nechají zaplatit z unijního rozpočtu.

Zejména nyní se projeví hanebně špatně vyjednané přístupové podmínky, za kterých přijala Česká republika členství v EU. KSČM upozorňovala už od roku 2002, jak slabá je hospodářská pozice ČR v tomto směru. Nyní se už tak zásadně nevýhodné postavení ČR zřejmě v delší perspektivě změní v zoufalou situaci, zejména pro české producenty potravin.

Tudíž by z úst představitelů východoevropských zemí, ale zejména České republiky, měla znít nejdříve zdrženlivost a později zdrcující kritika vůči jestřábím stanoviskům Bruselu. A o čem mluví pan ministr Zaorálek? Zaveďme sankce! A pokud válečné štvaní Západu odskáčeme, zaplaťme to z našich daní, plaťme skomírajícím podnikům jejich ztráty, které jsme sami zařídili! Říká se tomu kurzarbeit a je to báječný německý model…

Považuji za povinnost státu nahradit minimálně českým zemědělcům ztráty za tuto sebevražednou politiku. Oceňuji, že některé regiony se snaží pomoci zemědělcům tím, že jimi zřizované instituce využijí jejich produkci. Nicméně snad ještě o to ostřeji vyniká absurdní schizofrennost politiky české sociální demokracie.


 

Pavel KOVÁČIK, předseda poslaneckého klubu KSČM







 

Převzato z http://www.halonoviny.cz



 

Před 70 lety byl fašisty popraven Ernst Thälmann, významná osobnost mezinárodního komunistického a dělnického hnutí




►Zobrazit celý článek◄

13. 8. 2014






 
Děláme všichni všechno pro to, aby bylo složeno co nejvíce kandidátních listin





 
Rozhovor s Petrem Šimůnkem, prvním místopředsedou ÚV KSČM


 

Ústřední a Výkonný výbor ÚV KSČM schválily koncepci předvolební kampaně do podzimních komunálních voleb. Jak se liší přístup KSČM od těch předchozích?

V obcích se lidé poměrně dobře znají a při volbách hodnotí, kdo a co pro obec udělal. Na rozdíl od voleb do parlamentu mají politické strany podobné programy. Změnou oproti minulým volbám je obrovská mobilizace sil k sestavování kandidátních listin. Obce se vylidňují, lidé odcházejí za prací a studiem do větších měst a nemají čas vykonávat funkce zastupitelů. Snažíme se tedy sestavovat i kandidátní listiny KSČM z nezávislých kandidátů a zabránit tak volbě pravice.

 

Jaké konkrétní úkoly dostaly krajské a okresní výbory?

Vzhledem k tomu, že volby jsou již nedílnou součástí našeho politického života, zabývají se krajské i okresní výbory těmito úkoly nepřetržitě. Jedny volby končí a na druhé jsme již téměř připraveni. I když se to nezdá, volby do obecních zastupitelstev jsou jedny z nejnáročnějších. Ten nejdůležitější úkol pro okresní výbory byl sestavit kandidátní listiny v co nejvíce obcích. Kandidátní listina by měla být úplná, protože kolik mám kandidátů, tolik dostávám hlasů od voličů. I v obci, kde vyhráváme volby do sněmovny, Senátu či Evropského parlamentu, můžeme kvůli nenaplněné kandidátní listině volby prohrát. Každý kandidát a náhradník je velmi důležitý.

 

A co centrum?

Volební oddělení volby připravuje v předstihu. Komunálními volbami a sestavováním kandidátních listin jsme se poprvé zabývali v prosinci 2012. V České republice je zhruba 6300 obcí s 59 000 kandidátskými místy. V roce 2010 postavila KSČM zhruba 1600 kandidátních listin. Do 5. srpna museli politické strany, hnutí a nezávislí kandidáti podat kandidátní listiny.

Nejrůznější metodiky pro přípravu voleb připravuje volební oddělení a průběžně je zasílá okresním organizacím. Vše kontroluje Ústřední operativní volební štáb, který se schází zpravidla jednou do měsíce včetně letních prázdnin.

 

Čeká nás dvouapůlměsíční šňůra vysvětlování voličům, proč by měli volit právě KSČM. Co vy byste dával na první místo?

Je to velmi těžká otázka, každá obec je jinak veliká a žije svými problémy. Někde řešíme chod mateřské školy, jinde jsme před zrušením nemocnice, několik let k nám už nejezdí autobus, bojujeme za obchvat obce, aby přes nás nejezdily kamiony, a jsou obce, kde je beznadějně vysoká nezaměstnanost, i obce, kde nenajdeme žádné kandidáty, protože obec je tak zadlužená, že se do toho prostě nikomu  nechce.

Vysvětlování občanům, proč volit právě komunisty, je jednoduché: nikdy jsme se nezpronevěřili lidem, ohlédněte se za prací našich krajských zastupitelů, kteří jsou již dva roky ve vedení devíti krajů, a čtěte Haló noviny, kde je prezentována práce i našich poslanců.

 

A nyní konkrétně. Jak je KSČM na tom s přípravou kandidátů?

Jak jsem již uvedl, k pátému srpnu muselo být vše hotovo a kandidátní listiny podány.

 

Podaří se KSČM naplnit tolik kandidátek jako v předchozích komunálních volbách?

Děláme všichni všechno pro to, aby bylo složeno co nejvíce kandidátních listin. Při poslední poradě s předsedy krajských výborů jsme konstatovali, že jsme na tom asi stejně jako před čtyřmi lety. Do té doby jsme ztráceli vždy od jedněch voleb k dalším volbám 180 až 250 obcí, kde jsme kandidovali.

 

Jsou hotové programy, anebo se na nich ještě pracuje?

Většina obcí hlásí hotovo! Celorepublikově byl vytištěn přebal pro volební program KSČM v obci. V těchto dnech se programy tisknou a připravují pro distribuci k občanům.

 

Kdy vlastně by se s propagací programů KSČM mělo začít? Těžko nyní, když je okurková sezona, nebo se mýlím?

Propagovat stranu musíme pořád, nejen před volbami. I když volební kampaň začne začátkem září, musíme využít i různých kulturních, sportovních a společenských akcí k propagaci našeho volebního programu. A nesmíme zapomínat, že naším koaličním partnerem pro komunální volby jsou samotní občané.


 

Jaroslav KOJZAR






 














 
Stanovisko VV ÚV KSČM k solidaritě s Komunistickou stranou Ukrajiny a ukrajinskými antifašisty



(1.8.2014)





 

V uplynulých dnech došlo k další prohře skutečné demokracie. V rozporu s čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech o rovnosti občanů před zákonem a o zákazu diskriminace z důvodů politického nebo jiného přesvědčení byla frakce Komunistické strany Ukrajiny vyloučena z Nejvyšší rady Ukrajiny a proti Komunistické straně Ukrajiny byla zahájena kampaň za její zákaz a to přesto, že je legitimním členem ukrajinského parlamentu.

 

Politický režim, který se žel na Ukrajině dostal k moci po krvavém politickém puči na Majdanu, zahájil v zemi ostrou politickou konfrontaci a přímo tak vstoupil do války se svými vlastními občany. V této válce jsou dnes hrubě a flagrantně porušovány všechny mezinárodní principy ochrany lidských práv a normy moderního mezinárodního práva systému OSN. Komunistická strana Ukrajiny se dostala do ostrého sporu s fašistickými stranami, jako je Svoboda nebo Udar, a fašistickými organizacemi, jako je Pravý sektor. KSČM s politováním konstatuje, že to byla Evropská unie a NATO, které nepochopitelným způsobem působení těchto struktur legitimizují.

Podle extrémně pravicových nacionalistických sil, které ovládly ukrajinskou Nejvyšší radu, se hlavním přestupkem KS Ukrajiny stala skutečnost, že se jako jediná politická síla v zemi postavila proti fašizaci Ukrajiny. Vyslovovala se ve prospěch obnovení míru v zemi, stažení tzv. „národní gardy“ z východu státu a ukončení trestních operací ukrajinské armády proti ukrajinským občanům ruské či jiné národnosti. Postavila se proti zamýšlenému výprodeji ukrajinských podniků a přírodních zdrojů nadnárodními koncerny.

Zákazem KS Ukrajiny chce současná ukrajinská fašistická moc dovršit historickou pomstu za porážku, kterou ukrajinským fašistům v čele s Banderou uštědřila vojska Rudé armády v roce 1945.

KSČM se na znamení solidarity s KS Ukrajiny obrátila na frakci GUE/NGL se žádostí, aby EP okamžitě zasáhl proti nelegitimní perzekuci KSU. Současně KSČM poskytuje potřebnou právní pomoc při obhajobě KSU před ukrajinskými soudy.

Tragédie Ukrajiny nám názorně ukazuje, že globalizovaný kapitalistický světový systém se opět ocitnul na své finální křižovatce. A tak jako před 80 lety jsou to komunisté, kteří by měli být obětováni na oltář neofašismu jako první.

Vyzýváme všechny demokratické a pokrokové síly naší společnosti, aby vyslovily solidaritu s KS Ukrajiny v jejím existenčním zápase s fašistickým zlem.

 

 

Autor: ÚV KSČM







 
Stanovisko KSČM k událostem v Gaze
(1.8.2014)





 

V úterý 8. července začala izraelská ofenzíva v Pásmu Gazy. Izrael tuto ofenzívu zdůvodňuje snahou o zničení teroristických buněk, nacházejících se v tomto teritoriu a operujících na přilehlých izraelských územích. Od začátku této operace zahynulo více než 1450 Palestinců, z nichž největší počet tvoří děti, které se nikdy ničím neprovinily. Bylo zabito také 61 vojáků izraelské armády a několik izraelských civilistů. Počet mrtvých již převýšil počty obětí z operace „Lité olovo“, která byla Izraelem vedena na přelomu let 2008 a 2009.

 

Dne 1. srpna mělo začít platit 72 hodinové příměří, které bylo vzápětí porušeno oběma stranami.

KSČM nepovažuje za dostatečnou výzvu Generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který vyzval obě strany ke zdrženlivosti, než příměří vstoupí v platnost a k jeho dodržování poté.

KSČM odmítá jakékoli silové řešení izraelsko-palestinských sporů. Další eskalace tohoto konfliktu nepovede k nastolení trvalého míru, ale povede naopak k mnoha dalším obětem a pocitu velké nespravedlnosti na obou stranách. Poté bude velmi obtížné najít diplomaticky kompromisní řešení přijatelné pro obě strany.

KSČM apeluje na vládu ČR a PSP ČR, aby přispěly k co nejrychlejšímu nalezení dohody mezi oběma stranami konfliktu a zabránily tak dalším ztrátám na životech.

 

 

Autor: ÚV KSČM

 

Hugo Chávez, muž, který vrátil Latinské Americe důstojnost a naději na lepší budoucnost, by se dožil 60 let



►Zobrazit celý článek◄

 

28. 7. 2014





 
Zbytečné obavy o KSČM





 

Pan primas Duka ví všechno. Jen zapomíná, že jeden z nejlepších myslitelů v historii říkal, že ví, že nic neví. Pan kardinál a arcibiskup tvrdí, že v krátkém horizontu komunisté prostě nebudou. Přání otcem myšlenky, zejména když mu jde o majetek a v Poslanecké sněmovně měli odpovědní ministři odpovídat na otázky okolo realizace tzv. církevních restitucí. KSČM svým požadavkem na projednání tohoto bodu naplňovala nejen svůj program, s nímž šla do voleb, ale i to, co požadovala většina obyvatel naší vlasti, která se staví proti tomuto nesmyslnému daru především katolické církvi. Majetek, který mají církve dostat, jim z velké části nepatřil od dob císaře Josefa II. a byl jim jen propůjčen k užívání.

Na řadě příkladů lze také dokázat, že k vydání je požadován i majetek, který podléhal už první pozemkové reformě či je dokonce o něm rozhodnuto soudy. A o to všechno jde. Katolická církev namísto toho, aby se řídila odkazem vlastních zakladatelů, kteří byli proti shromažďování jmění, znovu a znovu o majetek usiluje na úkor většiny občanů. Je namístě upozornit, že převážná většina obyvatel naší vlasti je bez vyznání, resp. nevěří současné církevní hierarchii.

Pokud jde o komunisty, ubezpečuji pana primase, že volební výsledky, které tak rád cituje, ukázaly, že většina voličů KSČM vůbec není členy této strany, ale volí ji, protože se ztotožňuje s jejím programem. Masivní antikomunistická propaganda jistě ovlivnila část mladé generace, ale znovu chci upozornit pana Duku, že po poznání reálného života už jako střední generace plně vyvažuje úbytek členů KSČM. A pokud jde o zmíněný úbytek našich členů, myslím, že si nevezmeme příklad od katolické církve a nezavedeme celibát, raději budeme podporovat rodiny s dětmi, a tak nástupců budeme mít dost. A když bude pokračovat asociální politika v naší vlasti jako dosud, a pokud bude tak brutálně postupováno proti vůli občanů, z jejichž vůle vychází legitimita všech rozhodnutí, jako se to stalo při tzv. církevních restitucích, pak o příští volební úspěch KSČM nemusí pan primas mít obavy.


 

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM





 








28. 7. 2014





 
Nad výročím Velké války




 
Rozhovor s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem


 

Je výročí první světové války. Co pro vás osobně znamená?

Pro mne jen velké poučení. Nacházím mnoho souvislostí a musím složit poklonu všem, kteří se proti válečnému běsnění dokázali postavit. Musím při této příležitosti alespoň jmenovat poslance Říšského sněmu Rosu Luxemburgovou a Karla Liebknechta a také francouzského levicového novináře Jaurése, kteří jako jediní z tehdy předních sociálních demokratů se dokázali postavit nacionalismu a proti válce.

Pro mé předky, a nejen pro ně, tomu však bylo jinak. Museli narukovat a jít bojovat za cizí stát, za Rakousko-Uhersko. Kdyby těch se někdo zeptal, byli by stejného názoru jako zmínění němečtí poslanci a francouzský novinář. Obyčejných lidí se však nikdo neptal. Rozhodli ti, kteří se domnívali, že z této války budou mít vlastní prospěch, ať finanční, nebo politický.

 

O tom, proč tato válka vznikla, se dnes píší celé knihy. Máte na to také svůj názor?

Nemohu, a ani to nejde, se lišit od profesionálních historiků, kteří rozebírají každou událost, každé souvislosti. Tehdy šlo o nové rozdělení světa, o vliv nejen v Evropě ale i ve světě. Ta válka od počátku byla imperialistická, kdo kde bude vládnout. To národní, a v té době jasně progresivní, vnesla do ní až další léta. A je nutné říci, že nemalý podíl na tom měly revoluce v Rusku a v našem případě i představitelé naší tehdejší emigrace a jednotky, které v našich národních barvách bojovaly proti Rakousku a Německu.

 

Řekl jste »imperialistická«. Není to příliš ideologické hodnocení?

V žádném případě. Stačí si připomenout, že každá ze zúčastněných stran se dlouhodobě na válku připravovala a sledovala léta své cíle k ovládnutí jiných. Němcům šlo o to, aby zvětšili svůj vliv v západní Evropě, o další rozdělení světa, Angličanům o německé kolonie v Africe, Francouzům o návrat Alsaska a Lotrinska a odčinění porážky z roku 1871, Rakousko-Uhersku o získání Srbska, atd. atd. Důvodů bylo pak mnoho.

Vznikl problém, jen záminka chyběla. Zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu bylo jen dílem náhod, i když o angažovanosti zvláštních služeb Německa a Rakouska bych se neodvážil pochybovat ani spekulovat. Je jasné, že kdyby nebylo Sarajevo, našel by se jiný důvod, a kdyby žádný nebyl, pak by se musel zinscenovat, a bylo by opravdu jedno, zda iniciativa by přišla z té nebo oné strany.

 

Ale co ti obyčejné lidé?

Vliv propagandy, nacionalismu, byl i v té době nemalý. Připomeňme si třeba německé občany z českého pohraničí, kteří šli do války pod prapory a s nadšením. Naproti tomu čeští rekruti bojovat za Rakousko odmítali, anebo do pole odcházeli s nenávistí a odporem. Prokazovali to přechodem na opačnou stranu fronty a posléze vstupem do československých legií ve Francii, Itálii a Rusku.

A ještě jeden moment musím připomenout. Měl jsem v ruce knihu s fotografiemi, na nichž jsou popravováni čeští vojáci, protože se zranili či pokusili zranit, nebo dokonce uprchnout. Je to stále, žel, otřesná podívaná.

 

Byla tato válka horší než ta druhá světová?

Nesrovnávat, prosím, opravdu to nejde. Je tu totiž jeden podstatný rozdíl. Ta první se dotkla obyvatelstva mimo fronty katastrofální bídou a hladem. Ta druhá přenesla frontu a smrt i do zázemí. Nové zbraně z ní udělaly něco hrůzného, a navíc fašismus svou ideologií vytvořil pro své odpůrce peklo na zemi.

Jenže - bylo umírání hladem dětí a žen v zázemí více humánní? A ještě něco. Když pojedete kterýmkoli směrem naší vlastí a kdekoli zastavíte, tak tam najdete v obcích pomníčky se jmény padlých, kteří tehdy, pro mocenské ambice císařského, přežitého feudálního rakouského vedení položili, tak říkajíc »za císaře pána a jeho rodinu«, své životy. Po nich zůstalo na tisíce vdov a sirotků, kterým nikdo nepomohl a odsoudil je často k umírání.

 

Nedávno byl téměř do nebes vyzvednut poslední císař Karel. Zvláště katolická církev se opět angažovala proti lidem. Chtěl přece ukončit válku a měl jen smůlu, že to nevyšlo. Nebo to chápete jinak?

Realita je jinde, s tím pokusem ukončit válku bych proto nepospíchal. Nastoupil dva roky před jejím společensky nepředpokládaným skončením a po celou tu dobu, co vládl, se válčilo a dál umírali lidé. Stačí si přečíst některá ze jmen na oněch pomnících. Jsou tam data úmrtí z dob, kdy on byl u moci. Ukončit válku konkrétně Karel vůbec nespěchal. Konec války vyvolala změněná realita. Totální ekonomický krach Německa a také Rakouska. Císařova dobrá vůle a mírumilovné názory byly jen z nouze ctnost. Byl přece Habsburk a šlo mu o moc. O stejné cíle, kvůli nimž došlo k válce.

A to, že právě katolická církev se ho snaží posunout ke svatosti, má žel prozaické příčiny. Za habsburského Rakouska katolická církev spoluvládla a měla všechny výhody. Za republiky už to nešlo. To jistě pro ni nebylo právě příjemné.

 

Ale to se netýká Františka Josefa. Ten zřejmě na samém začátku války snad ani nevěděl, co podepisuje. Nemyslíte?

Nevím, jaký byl jeho tehdejší zdravotní stav. Podle svědectví, která byla zveřejněna po světové válce, ale věděl, co podepisuje. Nešlo jen o císaře, ale o celé tehdejší vedení státu, které jmenoval buď sám císař, členové jeho rodiny, anebo ti, které jmenoval. A ti se za válku se Srbskem postavili. Tak začala válka nejen se Srbskem.

To, co následovalo, pak nebylo zcela v režii vídeňských plánovačů, ale mnohým z nich to vyhovovalo, zvláště když si uvědomíme, jaká byla tehdejší závislost Rakouska na militantním vilémovském Německu. Navíc generálové a politici země se domnívali, že jsou dobře na válku připraveni a věřili v konečný úspěch. Už první střety na srbské frontě je měly varovat. Nevarovaly.

 

Jsme ale o sto let dál. Jaké je poučení z Velké války?

Osobně jich vidím několik. Především je třeba udělat vše, aby bylo zabráněno jakýmkoli válkám. Z té malé, zdánlivě lokální, může vyrůst nepředstavitelný požár, který v současných podmínkách, kdy všechny strany mají nebo mohou mít atomové zbraně, by byl světovou katastrofou. I lokální válka má však dnes své nebezpečné důsledky, a to nejen na vznik té celosvětové.

Za druhé je třeba zabránit světovládným snahám jakékoli velmoci. Dnes je to v souvislosti s událostmi na Blízkém východě a na Ukrajině zvláště aktuální.

A pak je tu nacionalismus a militantní religiozita. Ty dokážou také vyvolat války. I v té první světové, tehdy se jí říkalo jen světová nebo velká, hrály svou roli. Připomínám německé nadšení, s jakým rekruti šli v té době v prvních chvílích bojovat na francouzskou frontu. Pak se situace pochopitelně změnila, ale to už tu byla verdunská zkušenost. A zmínění šumavští Němci, kteří do vagonů nastupovali s nadšením, že vypráší ty srbské Slovany.

A války ve znamení kříže, půlměsíce či jiných náboženských symbolů. Myšlenka, že je to přežitek válek, které předcházely té první světové, nebyl a, žel, ani nyní není. Stačí si připomenout holocaust. A dnes třeba muslimský džihád. Podotýkám, že o příčinách lze jistě tehdy i nyní diskutovat. To je ale na jiný rozhovor. S koncem této světové války svět tehdy myslel, že už se nikdy něco podobného nebude opakovat. Byl to hluboký omyl. Přišla ještě horší druhá světová, pak stovky lokálních válek, které jen náhodou nepřerostly ve větší požáry.

To všechno bychom si dnes, v době výročí oné Velké války, měli připomínat a udělat vše, aby se nový válečný požár už nikdy nemohl opakovat. Historie se prý opakuje jako fraška, nebo jako tragédie. První světová se opakovala v děsivé tragédii druhé světové války s více než pětinásobkem obětí. Udělejme vše pro zesměšnění válečníků ze zemí, které si myslí, že jsou chytřejší než my ostatní a kteří opět chtějí vyvolat tragédii lidstva. Nedovolme jim to!


 

Jaroslav KOJZAR





 








28. 7. 2014





 
KSČM chce zvýšit sociální stipendia





 
Miroslav Grebeníček: Přijetí novely je odsouváno a fakticky hrozí, že nebude částka sociálního stipendia v roce 2014 valorizována vůbec.

 

Současná vládní koalice asi nepřeje vysokoškolákům ze sociálně slabších rodin. Klade překážky zvýšení sociálních stipendií vysokoškoláků. Komunisté to však chtějí změnit.

Místopředseda školského výboru sněmovny Miroslav Grebeníček (KSČM) se obrátil s interpelací na premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD) kvůli překážkám, které koalice klade zvýšení sociálních stipendií vysokoškoláků.

Premiér mu odpověděl. Grebeníček však poté požádal šéfa sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD) o projednání Sobotkovy odpovědi na schůzi sněmovny. Převedeno do srozumitelného jazyka to znamená, že s premiérovou odpovědí není spokojen a žádá o dovysvětlení. Komunisté v čele s Grebeníčkem koncem loňského roku přišli s novelou vysokoškolského zákona, podle níž by se sociální stipendium na vysokých školách mělo navýšit o 480 Kč, tj. na 2100 korun měsíčně. Od r. 2007 se totiž nevalorizovalo. Od té doby ovšem inflace výrazně pokročila a životní náklady vysokoškolských studentů významně vzrostly. »Ani ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale ani vláda jako celek však nesplnily svou povinnost a neudělaly vůbec nic pro to, aby sociálně slabým studentům, kteří mají nárok na sociální stipendium, byla nároková, poměrně nízká částka sociálního stipendia pevně stanovená v zákoně alespoň valorizována, dorovnaná podle inflace,« zdůraznil v interpelaci Grebeníček.

Připomněl, že návrh z pera KSČM zvýšit bezodkladně pevně stanovenou částku sociálního stipendia podpořilo ministerstvo školství. Jednání ve sněmovně však ukázalo, že se proti tomuto požadavku zformovala jistá opozice a hrozí, že pod různými záminkami k valorizaci stipendia letos nedojde. Ohroženo je i zvýšení sociálního stipendia v r. 2015. Grebeníček proto požádal premiéra o nápravu. Setkal se s podporou ministra školství Marcela Chládka (ČSSD). Ve sněmovně však narazil. »Pod nejrůznějšími záminkami a s využitím nejrůznějších argumentů část členů sněmovny i výboru dosáhla toho, že přijetí novely je odsouváno a fakticky hrozí, že nebude částka sociálního stipendia v roce 2014 valorizována vůbec. Ohroženo je v tomto kontextu i zvýšení sociálního stipendia v roce 2015,« zdůraznil komunistický poslanec.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se podle svého vyjádření v odpovědi na Grebeníčkovu interpelaci nebrání diskusi, stejně jako ministerstvo školství neklade diskusi o zvýšení sociálních stipendií překážky. Ministerstvo školství podle premiéra respektuje současný stav, kdy výplatu sociálních stipendií podle zákona o vysokých školách zajišťují vysoké školy. Upozornil i na možnosti podpory sociálně slabých studentů v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí.

Sobotka zdůraznil, že vláda je připravená navýšit částku sociálního stipendia příslušným studentům, nicméně k tomu potřebuje mít legislativní oporu. Školský výbor sněmovny se předlohou bude teprve zabývat, jak se rozhodne, si netroufá jeho členka Alena Nohavová (KSČM) předvídat. Připomněla však, že sociální výbor měl k předloze výrazné připomínky.

 

(ku)








 






21. 7. 2014






 
Nobelova cena zavazuje





 

Být nositelem Nobelovy ceny míru zavazuje. To není jen slavnostní akt v Oslo, na němž se převezme šek a diplom. Nositelé Nobelovy ceny míru zejména po převzetí svého ocenění dál bojovali za mír a všemi způsoby se snažili zabránit jakémukoli válečnému požáru. Příkladem byl ostatně i sám Alfréd Nobel, skutečný člověkem míru, protože přivedl na svět vynález, jenž – kromě svého mírového využití – měl nedozírný vojenský význam. Byl si toho vědom, proto cena za mír měla tak výjimečný význam v porovnání s dalšími cenami, které se udělují v jeho jménu.

Připomínám, že nositelem Nobelovy ceny míru je i americký prezident Barack Obama. Nemá dnes smysl polemizovat s tím, zda si tuto cenu zasloužil, či nikoli. Chci jen upozornit na to, že svět se opět, žel, především kvůli americkým zájmům, dostal na pokraj války, která, jak se zdá, už není jen ve stadiu války studené, když řady mrtvých narůstají. V zájmu těch, jež jsou pod vlivem Spojených států, došlo k převratu proti zákonné vládě na Ukrajině, vládě, která jistě nebyla socialistická, ale vzešla z demokratických voleb. Převrat nebyl v zájmu demokracie ani svobody, nakonec to jasně ukázalo jednání nadnárodních korporací, které si okamžitě začaly porcovat ekonomický potenciál Ukrajiny. Důsledkem jsou nejen narušené vztahy mezi státy, ale zejména mrtví z východu Ukrajiny, kteří umírají nejen v důsledku útoků ukrajinské Národní gardy, jež se řídí pokyny amerických vojenských poradců, kteří byli pozváni »majdanovskými« vládci do země.

Nyní došlo k sestřelu civilního letadla malajsijských aerolinií, jenž připsal na vrub této války další stovky mrtvých. Namísto kroků, které formulovala KS Ukrajiny, a snahy ukončit konečně občanskou válku na Ukrajině, jež je důsledkem zmíněného převratu, jsme svědky návrhu na zákaz této strany, ale i sporů o vyšetření míry odpovědnosti za tento možný útok. K tomu slyšíme další válečnické vystoupení Baracka Obamy.

Osobně jsem přesvědčen, a jistě společně se mnou další skutečně přesvědčení obránci míru, že jeho odpovědnost jako nositele Nobelovy ceny míru je nezpochybnitelná, a proto vyzývám amerického prezidenta, aby si vzpomněl na povinnosti, které zmíněná cena s sebou přináší, aby zastavil válečnickou rétoriku a přispěl ke snížení napětí v této části Evropy! Evropa se nesmí v zájmu Spojených států a její neudržitelné doktríny »rozhodující země světa« dál dělit. Občanům je třeba nabídnout skutečný mír a mírové řešení všech konfliktů. Lidé žijící nejen v Doněcku a kdekoli na východě Ukrajiny si to zaslouží. Stejně jako my v Praze, Brně, stejně jako v Bratislavě nebo Vídni, protože i nás se tento konflikt týká. Evropa nemůže a nesmí být válčiště USA a ostatního světa!

Baracku Obamo, Nobelova cena vás zavazuje, pracujte spolu se zástupci EU, RF a ČLR i ostatních členů Rady bezpečnosti OSN za mírový, multipolární a klidný svět a udělejte něco proti pokusům zavést svět opět do náruče zničující války!

 

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM





 






17. 7. 2014





 
O kvetoucím prostějovském sportovním průmyslu a o přesunu zastupitelstva Prostějova do muzea








V posledním čísle Týdeníku Prostějovska ze dne 2. 7. 2014 se objevil článek J. Navrátila „Prostějovský sportovní průmysl kvete“ a článek „Prostějov chce zrušit zastupitelstvo, prý patří do muzea“ pod značkou (pad). Jako zastupitelka města považuji za nutné reagovat na článek p. Navrátila ohledně práce zastupitelstva a rovněž na článek týkající se zrušení zastupitelstva.

Zvykla jsem si, že od novinářů se občané nedovědí úplnou pravdu o průběhu jednání, ale mrzí mě, že pan Navrátil občany přímo dezinformuje. Je potřeba, aby p. Navrátil rozlišoval mezi Radou města a zastupitelstvem. Musel by jinak přiznat, že opozice vystupuje aktivně proti návrhům Rady a ne vždy souhlasí s jejich návrhy. Co se týká KaSC, klub zastupitelů za KSČM byl vždy proti bourání i proti přechodu pod Domovní správu. Usnesení spolku Pro Prostějov, které bylo údajně vloženo každému zastupiteli do materiálů, není pravda. Osobně jsem nic nedostala, a pokud vím i jiní zastupitelé nic nedostali.

Informace, že zastupitelstvo nejedná ve prospěch veřejnosti, je podjaté- nevím vůči komu, jsou opět výmysly p. Navrátila. Divím se, že podává takové informace, když se pravidelně jednání zastupitelstva zúčastňuje a musí vidět, jak jednání probíhají. Rozhodně členové klubu za KSČM vystupují na každém zasedání aktivně a hájí zájmy občanů města.

Co se týká „myšlenek“ kam peníze do sportu, musel by p. Navrátil po pravdě přiznat, že já osobně neustále kritizuji některé finanční podpory, ale vládní koalice si vždy prosadí svoje. Ve svých vystoupeních jsem kritizovala mimo jiné placení licencí, trenérů, správců apod. z peněz VFP. Takže to vůbec nejsou myšlenky p. Navrátila, jak se snaží čtenáře přesvědčit. Jenže o tom, co prosazuje opozice se čtenáři v tisku, nedovědí.

Nejsou to tedy myšlenky p. Navrátila, který by si měl připustit to, že není vše jenom bílé nebo černé a že jenom jeho myšlenky a názory jsou ty správné. Musel by občanům přiznat, že já celé volební období bojuji za správné rozdělování peněz z VFP zejména do sportu, ale nejenom tam, do volnočasových aktivit a ne jen do vrcholového sportu.

Zřejmě p. Navrátil začal svoji předvolební kampaň, ale zapomíná, že všech 35 současných zastupitelů dobře zná jeho vystupování na zasedání zastupitelstva a zná také práci svých kolegů v zastupitelstvu.


Ivana Copková
zastupitelka města za KSČM







16. 7. 2014





 
Výbor řeší urážlivé výroky Kalouska na poslance KSČM





 

Sněmovní mandátový a imunitní výbor se v úterý začal zabývat podnětem poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM) na místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska, který ho na minulé schůzi sněmovny označil za »komunistického fízla«.

Debata s poměrně ostrými vyjádřeními se odehrála na červnové schůzi při projednávání předlohy ODS, podle které by šéfa finančního analytického útvaru ministerstva financí nejmenoval ministr, ale vláda na jeho návrh. Činnost útvaru by kontrolovala sněmovní komise. »Poslanecká sněmovna má funkci nejenom zákonodárnou, ale taky kontrolní. Vy opravdu na tu kontrolní funkci chcete rezignovat? Vy ji nechcete mít? V duchu té komunistické mlátičky, která mluvila přede mnou, u které mi je úplně jedno, jestli byla, nebo nebyla na Václavském náměstí, protože to prostě byl komunistický fízl, a jeho názory nemůžu brát vážně?« řekl Kalousek v debatě na adresu svého kolegy z řad KSČM.

Ondráček poté vzhledem k tomu, že použité označení považuje za »osobně urážlivé a nehodné pro projevy v prostorách zákonodárného sboru«, podal mandátovému a imunitnímu výboru podnět pro projednání. »Odborníci již dlouho a opakovaně vyzývají k nápravě stavu věcí veřejných, k návratu morálky do běžného života, a apelují přitom na každého, kdo k tomu může jakkoli přispět. Politici jako osoby veřejně známé by podle mého názoru měli být v této věci příkladem. Uvidíme, jaký názor na etické hodnoty chování poslanců bude mít mandátový a imunitní výbor,« uvedl tehdy Ondráček pro Haló noviny.

Výbor bude pokračovat v projednávání podnětu za týden, na jednání si pozve Kalouska i Ondráčka.


 

(jad)




 











16. 7. 2014






 
KSČM a Úsvit chtějí schůzi sněmovny kvůli církevním restitucím





 

KSČM a Úsvit žádají svolání mimořádné schůze sněmovny kvůli církevním restitucím. Podle nich příslušné úřady nežádají pro žadatelích o majetek všechny potřebné doklady, porušují tak zákon. Novinářům to řekli šéf hnutí Úsvit Tomio Okamura a předseda KSČM Vojtěch Filip. Podle něj by se sněmovní schůze mohla konat příští týden v úterý či ve čtvrtek.

»Byli jsme konfrontováni s poznatky, že státní památkový úřad či jiné úřady pod ministerstvem kultury či ministerstvem zemědělství porušují zákon (o církevních restitucích) tím, že netrvají na tom, aby všechny potřebné doklady byly předkládány,« uvedl Filip. Podle něj tak hrozí, že by církve a náboženské společnosti mohly dostat majetek, který před 25. únorem 1948 nevlastnily.

Podle lídrů opozičních KSČM a Úsvitu se úřady neřídí zákonem, ale metodickým pokynem. Ten prý požadavky pro vydávání v rozporu s normou snižuje. Komunisté a hnutí žádají po vládě vysvětlení. »Žádáme jasné zdůvodnění a zpátky dodržovat hlavní zákon. Není potřeba měnit zákon, ale dodržovat ten stávající,« uvedl Okamura.

Pokud by sněmovna o restitucích nejednala a zákon se nedodržoval, je podle Filipa možné obrátit se kvůli vydávání majetku na Ústavní soud.

Církve by měly získat zpět 56 procent majetku, a to pole, lesy, rybníky i nemovitosti za 75 miliard korun. Během 30 let by měly dostat také vyrovnání asi 80 až 90 miliard korun po započtení inflace.

 

(čtk)




 








15. 7. 2014






 
KSČM požaduje systémové řešení sociálního bydlení





 

Kabinet Bohuslava Sobotky schválil návrh zákona, který se týká změn v zákoně o hmotné nouzi, konkrétně doplatku na bydlení. Cílem je stanovení maximální výše nájemného podle částky v daném místě obvyklé a vynětí provozování ubytoven ze živnostenského zákona. Doplatek na bydlení má pak být podle návrhu ubytovnám nově poskytován na prostor, nikoliv na počet lidí žijících v jednom bytě.

 

KSČM vítá krok Ministerstva práce a sociálních věcí rychle řešit situaci okolo ubytoven a zneužívání doplatku na bydlení. Je ostudné, když se takto, s přispěním státu, vydělává na chudobě. Podle nás jde však jen o mezikrok.

Domníváme se, že základním řešením současného problému se zneužíváním doplatku na bydlení různými spekulanty a vytvářením ghett by mělo být v prvé řadě přijetí státního programu na podporu výstavby sociálního bydlení s cenově dostupným nájemným v obcích a městech, a to s výraznější úvěrovou podporou Státního fondu rozvoje bydlení.

KSČM doporučuje, aby se koncepce bydlení stala povinnou součástí rozvoje každé obce. Města by měla mít ve svém vlastnictví alespoň 60 nájemních bytů na každý tisíc obyvatel. Ve spolupráci státu a územních samospráv by tak vznikla síť dostupného bydlení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, mezi které patří především důchodci, mladé rodiny s dětmi, samoživitelé, ale také nezaměstnaní.

KSČM dlouhodobě prosazuje stanovení normativů sociálně potřebných bytů a zavedení dalších opatření, jejichž cílem je čelit nárůstu chudoby a předcházení bezdomovectví. Vyzýváme proto vládu ČR k urychlenému dokončení práce na přípravě nového zákona o sociálním bydlení.


Autor: ÚV KSČM
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM








15. 7. 2014





 
V. Filip: Otazníky nad Budvarem





 

Pivovarnická skupina AB InBev vstoupila do České republiky a prostřednictvím dceřiné společnosti Anheuser-Busch koupila českobudějovický pivovar Samson. Na této zprávě by zřejmě nebylo nic znepokojujícího, pokud by nešlo o společnost, která již dlouhá léta vede spory s Budějovickým Budvarem o užívání ochranné známky - názvu Budweiser. Státem vlastněný Národní podnik Budvar u nás v Českých Budějovicích by tak měl být ostražitý.

 

Nedá se totiž vyloučit jistý „zájem“ právě ze strany společnosti Anheuser-Busch minimálně v podobě konkurenční rivality, kterou dle mého názoru Budějovický Budvar se svým vysoce kvalitním pivem hravě ustojí.

Doufám, že ani stát, jakožto majitel Budvaru, nebude brát tento fakt na lehkou váhu a připraví se na případné právní konflikty ze strany americké společnosti. Stačí se totiž ohlédnout do minulosti. Soudní spory o značku Budweiser trvají dlouhá desetiletí a za tu dobu jich proběhlo mnoho a vyhrává je Budějovický Budvar.

Tady není důvodem pro vítězství kvalita piva Budvar samotného, ale kvalita známkoprávní ochrany, která je založena právě na perfektní práci těch, kteří se o ni v minulosti postarali. Jako politik i jako advokát tvrdím, že naše známkoprávní ochrana byla a je jak v teoretické rovině, tak v rovině praxe vynikající.

Nakonec na ni dohlíželi tací odborníci, jako byl např. Prof. JUDr. Dalibor Hanes DrSc., který patřil jak u nás, tak v Evropě i na světě k uznávaným odborníkům. Co je potěšující, a mám na to dostatek dokumentů v archivu své právní praxe, že při všech delimitacích, převodech majetku jak před 1. světovou válkou, tak po ní, tak po roce 1945 i 1948 nebo v letech 70 a 80 minulého století na ochranu této jedné z nejcennějších našich ochranných známek bylo vždy pamatováno a ti, kteří to měli na starost, nic nezanedbali a dokumentace je v pořádku.

Byl bych rád, aby i dnes v případných soudních sporech vystupovali za Českou republiku vždy jen ti, kteří budou na vysoké odborné úrovni a nenechají zničit práci, kterou nám naši předchůdci zanechali. Žel vím, kolikrát šlendrián a amatérismus provází práci těch, kteří mají vystupovat za stát a nechrání jeho majetkové hodnoty.

Proto si dovolím upozornit ty, kteří by snad měli touhu se na případném prohraném soudním sporu obohatit, že zde by to bylo velmi snadno prokazatelné, že ten, kdo by takový spor prohrál, nepostupoval s péčí řádného hospodáře.

 

Autor: JUDr. Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM










2. 7. 2014





 
Syřané potvrdili věrnost své vlasti







 

Na pozvání KSČM navštívil v minulém týdnu Českou republiku soudruh Hanin Nemr, tajemník Syrské komunistické strany (sjednocené). Kromě setkání s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem také besedoval s občany o současné situaci v Sýrii, jejích příčinách a důsledcích.


 

Jaká je dnes situace v Sýrii?

Syrská arabská armáda má v současné době pod kontrolou 80-85 % území Sýrie. Teroristické skupiny se pohybují zejména v severní a východní části země a pak také v několika izolovaných oblastech, například okolo hlavního města Damašku. Ideologicky se již nábožensky motivované teroristické skupiny vyčerpaly. Však nás také chtěli uvrhnout o více než tisíc let zpátky. Problém nyní představují zbraně z vyloupených skladišť v Iráku, které se dostávají do Sýrie. Ty pak v této fázi bojů, ve snaze napáchat co největší škody, teroristé obrací proti civilistům a infrastruktuře. Došlo to tak daleko, že jsou zabíjeny děti ve školách. Syrské hospodářství dostalo v tomto konfliktu drtivý úder. Před vypuknutím bojů rostlo HDP o 4 % za rok, dnes je růst hluboce záporný. Ze země vyvážející pšenici se Sýrie stala jejím dovozcem, ročně jí musíme dovézt dva miliony tun.

Teroristé útočili nejen na obilná sila, ale i na elektrárny a nádrže syrských rafinérii. Mnoho syrských továren bylo buď zničeno, nebo rozebráno a odvezeno do zahraničí, převážně do Turecka. Také pšenice, kterou jsme nuceni dovážet, je vlastně ukradená syrská. Teroristé ovládli oblasti, kde se těží ropa. Místo za obvyklých cca. 120 USD za barel ji ale prodávají za nějakých 9 USD. Obáváme se také ekologických havárií, protože při těžbě zanedbávají bezpečnostní opatření. Sýrie bude potřebovat dlouhý čas na zotavenou, potřebujeme přilákat investory z řad Syřanů žijících v zahraniční, investory z ostatních arabských států a dalších spřátelených zemí. Již dnes ale máme tři závody, kterým se podařilo obnovit export svých výrobků do zahraničí.

 

Syrská společnost je velmi tolerantní, jak je možné, že došlo k tak vyhrocenému konfliktu s desetitisíci mrtvých?

Je pravdou, že ani Syřané si nedokázali představit, kam až situace dospěje. Na jejím počátku byla oprávněná kritika chování syrské vlády, která se snažila značně liberalizovat syrské hospodářství. Syrská komunistická strana (sjednocená) se postavila na stranu tohoto lidového hnutí a podařilo se jí například přimět vládu, aby upustila od připravovaných privatizací. Lidové demonstrace tedy byly zcela oprávněné. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy se těchto protestů zmocnily Západem instruované protirežimní síly. V současné době je do konfliktu přímo či nepřímo zapojeno více než 80 států. Saúdská Arábie a Katar poskytují finanční prostředky a materiální pomoc, Turecko má na starosti logistiku a výcvikové tábory, USA koordinaci a dozor nad probíhajícími akcemi, kvůli čemu vyslaly na syrsko-tureckou hranici 55 svých vojenských expertů, západní Evropa poskytuje zpravodajskou pomoc a posílá své džihádisty. Podle různých zdrojů se na syrském území nachází 100-150 tisíc žoldnéřů. To si na začátku konfliktu nikdo nedokázal představit. Vše bylo dobře připraveno. Zásobování bylo zajištěno nejprve z Jordánska. Na mnoha místech byly nalezeny zásobovací tunely a podzemní skladiště. Z toho důvodu některá obležená města odolávají dlouhé týdny. Můžeme tedy říct, že je celý konflikt řízený ze zahraničí.
 

Jak by se dalo podobným konfliktům předcházet?

Víte, celá situace zapadá do snahy USA uvrhnout nás do dob předkapitalistického vykořisťování. Proto došlo k rozbití fungujících států v Iráku a Libyi. Ty měly navíc tu smůlu, že měly rozsáhlé zásoby nerostného bohatství, hlavně ropy. Sýrie byla jen další položkou na seznamu. Příště se patrně snahy o rozbití Blízkého východu projeví v Libanonu a Jordánsku. Spojené státy si ale neuvědomují, že se svět změnil. O tom svědčí i vznik mezinárodních uskupení, jako jsou BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika v rámci této skupiny rozvíjejí ekonomickou spolupráci), Šanghajská organizace spolupráce a další. Vlastenecké a pokrokové síly ve všech státech musí posílit, začít intenzivně bojovat proti korupci a vyvarovat se starých chyb. Je třeba budovat ekonomiku, která bude odpovídat zájmu každého jednotlivého státu. Proto je také důležitá spolupráce v rámci komunistického a dělnického hnutí a proto jsem také s vděkem přijal pozvání KSČM a přijel do Prahy.



 

Ondřej BEZDĚK











 
Otevřený dopis Vládě České republiky a sdělovacím prostředkům.





Na pietním území osady Ležáky u společného hrobu vyvražděných obyvatel - žen a mužů – při příležitosti 72. výročí vyhlazení obce si opět lidé uvědomili hrůzný průběh i důsledky zločinu spáchaného německými nacisty na místních osadnících. Spolu s dvěma tisíci návštěvníků si zde připomenuli prožité tragické chvíle úzkosti, utrpení, bolesti a strachu ležáckých mužů, žen a dětí také členové Vlasteneckého sdružení antifašistů z Brna, Olomouce, Prostějova a ze Semil.

S úctou se s ostatními přítomnými poklonili památce umučených obětí a vzpomněli na jejich tragický osud a historii tohoto místa.

Vzhledem k tomu, že fašizmus se opět vrací a projevuje se v plné míře na mnoha místech v současném světě, čeští a moravští vlastenci nemohou mlčet a vydávají následující prohlášení :

S rozhořčením, ale také s pocity smutku vnímáme současné události na Ukrajině.

V Oděse, Slavjansku, Luhansku, Mariupoli a mnoha dalších místech Jihovýchodní Ukrajiny umírají nevinní lidé.

Armáda fašistické kyjevské junty ostřeluje města ve východních regionech vlastní země !

Systematicky ničí dnem i nocí celé obytné čtvrti dělostřeleckou palbou a raketovými útoky.

Samozvaní vládnoucí fašisté z Kyjeva vrhají do bojů ke zlomení vůle svého národa veškerou vojenskou sílu, kterou mají k dispozici.

Umírají lidé a všichni představitelé evropského Západu i Spojených států amerických – mlčí.

Česká vláda tyto zločiny přehlíží a mlčí.

Lidsko - právní organizace, jindy tak aktivní – dnes zamlčují pravdu nebo lžou.

Evropská unie – mlčí,

A OSN ? – mlčí.

My, kdo s vděčností vzpomínáme u pomníků padlých slavné hrdiny 2. světové války, my, kdo se na pietních místech s úctou skláníme nad společnými hroby nevinných obětí německé nacistické zvůle, my všichni mlčet nemůžeme !

My, kdo oceňujeme nesčetná hrdinství bojujících proti hitlerovskému fašismu, my kdo si vážíme odkazu našich otců a dědů a připomínáme si jejich dané přísahy „Nikdy nazapomeneme !“ pronesené nad hroby padlých, zavražděných a umučených – my všichni dnes mlčet nemůžeme !

My, kdo ještě nemáme mozky vymyté českými médii, odmítáme tolerovat současné sílící projevy fašizmu a nebudeme mlčet.

My, kdo nejsme lhostejní k utrpení druhých, odmítáme rozpoutanou, bezohlednou agresi, teror a genocidu vedenou prozápadními ukrajinskými zaprodanci proti svému vlastnímu lidu.

V novodobé historii, před 80 lety, podcenila Evropa vznikající fašizmus v Německu. Hitler pak mohl zahájit postupnou okupaci evropských zemí a 22. června 1941 napadl Sovětský svaz. Začala Velká vlastenecká válka a na jejím konci pak bylo přes 62,5 miliónů obětí včetně 22,7 miliónů vojáků padlých na obou stranách.

Důrazně odmítáme opakování této historie a požadujeme ! :

Po České vládě – Jasné odsouzení vraždění nevinných lidí, odsouzení fašistické, ukrajinské vlády, ukončení štvaní a nesmyslných proklamací o nutnosti gradace sankcí proti Ruské federaci.

Po českých médiích – Přestaňte lhát lidem, přestaňte zamlčovat pravdu !

 

V Ležákách, dne 22. června 2014

 

Vlastenecké sdružení antifašistů

Čech, Moravy a Slezska











30. 6. 2014





 
Nesmíme vzdát žádný zápas






 

Ani sto let po vypuknutí první světové války, která vedla k nesmírné tragédii, nelze vyloučit hrozbu nového válečného konfliktu. Prvořadým úkolem by měla být otázka mírového řešení konfliktu na Ukrajině i na Středním východě.


 

Říká se to ve stanovisku KSČM, které přijal její ústřední výbor v den výročí. Komunisté jsou přesvědčeni o tom, že koaliční vláda ustupuje tlakům NATO, zejména USA, na militarizaci Evropy. »Mezi občany za této situace roste skepse k politice a v ČR narůstá nebezpečí neonacismu a fašismu,« varuje KSČM. Podle předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa je nutné si výročí připomenout nikoli jen proto, že jde i o základní úkol loňské mezinárodní porady komunistických a dělnických stran v Lisabonu. »Musíme připomínat, že jako tenkrát v roce 1914, tak i dnes znovu sociální demokracie a další tzv. socialistické strany nevyhlásily válku válce. Naopak jsme stále svědky toho, že se toleruje růst fašistického nebezpečí,« zdůraznil Filip v úvodním projevu na zasedání ÚV KSČM.

Skepse občanů se výrazně projevila v květnových volbách do Evropského parlamentu, ke kterým přišel rekordně malý počet voličů. Hodnocením voleb se zabývalo i sobotní zasedání ÚV KSČM. »KSČM dopadla ve volbách relativně slušně, na mandáty si udržela své pozice. Nejde však o úspěch, nepodařilo se nám v existující silně protievropsky vyhrocené společenské atmosféře mobilizovat ani naše tzv. pevné voličské jádro, značná část voličů a dokonce i členů KSČM k volbám nešla a KSČM oproti minulým volbám do EP v roce 2009 (účast 28 % = 2,4 mil. voličů; pro KSČM 14,2 % a 334 tis. hlasů) získala o 168 tis. hlasů méně a skončila až na 4. místě se 166,5 tis. hlasy a téměř 11 %,« uvádí se v hodnocení, s nímž seznámil místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek. »Když se zamyslíme nad výsledkem voleb do EP, je evidentní, že jsme ne zcela našli lék na to, jak přesvědčit občany, aby šli k volbám,« podtrhl Filip. Za pozitivum Šimůnek označil to, kolik je ochotno za KSČM kandidovat.

Vojtěch Filip přednesl tři návrhy na řešení, jejich realizace podle něj není jednoduchá - naráží na vlastnosti jednotlivců. Oč jde? KSČM nemůže a nesmí vzdát žádný zápas, který před ní ve společnosti je, což platí zejména pro volby. Strana si musí vybrat osobnosti (program), schopné i kolektivní spolupráce na realizaci programu, který osloví většinu, a nebudou preferovat osobní zájmy nad zájmy celku. Je potřeba zvolit takové metody práce, které osloví co nejvíc lidí. »Doufám, že pro nadcházející volby si vezmeme z chyb poučení tak, aby se na podzim neopakovaly. I když jde svým charakterem o volby odlišné, je třeba na všech úrovních si shora uvedené tři podmínky v návrzích na řešení stále připomínat,« zdůraznil Filip.
 

Za KSČM v Praze 10 kandiduje předseda SDS

Ústřední výbor se zabýval přípravou voleb do třetiny Senátu, obecních zastupitelstev a Zastupitelstva hl. m. Prahy. Schválil metodiku a zásady vedení volební kampaně i teze volebních programů. Generální ředitel a.s. Futura Milan Špás informoval o přípravě volebních materiálů.

Podle místopředsedy ÚV KSČM Jiřího Dolejše je i přes změny, které nastaly po sněmovních volbách, na politické scéně pro KSČM dostatečný prostor, protože zdaleka ne všichni levicoví voliči jsou se situací spokojeni. Je však třeba nacházet náměty, které lidi zaujmou. V Praze je to třeba téma: MHD zdarma! Občanům vadí slabá pozice ČSSD ve vládě, už »vycouvala« z některých svých předvolebních slibů (nejmarkantnějším je to u tzv. církevních restitucí), na mnoha důležitých otázkách není ve vládě shoda. »Vláda se rychle ocitla ve vnitřní krizi, kterou ale ještě stačí utajovat před občany,« řekl k tomu Filip.

Kandidátem KSČM pro doplňovací senátní volby (obvod 22) v Praze 10 bude Milan Neubert (59), ředitel výzkumné organizace a mluvčí SPaS, předseda Strany demokratického socialismu. Dosavadní senátor Jaromír Štětina se totiž stal europoslancem. Kandidáty pro podzimní senátní volby schválil ÚV KSČM už dříve.

Jiří Dolejš také představil přístupy strany k možnosti vytvoření české národní nebo české komerční banky, která by pracovala jako banka se státní účastí. Tuto myšlenku měla KSČM ve volebním programu už v roce 2002, později o tom mluvila ČSSD, »nyní jsme však na domácí scéně s touto myšlenkou sami,« řekl Dolejš. »Vytvoření státní komerční banky je experiment, který má v rukou exekutiva, která rozhoduje o privatizační agendě a má v rukou státní finance. Nelze ani podceňovat nezávislý bankovní dohled. Nelze tedy tento projekt řešit v podobě pouhého opozičního návrhu zákona. Je pravděpodobné, že proti takovéto bance bude vyvíjen enormní konkurenční tlak ze strany privátní bankovní industrie,« zdůraznil.

Není-li dnes reálná cesta nacionalizace (výkupu) soukromé banky ani založení zcela nové komerční banky »na zelené louce«,zbývá podle Dolejše jen varianta posílené státní účasti v již existující bance. Klíčové je rozhodnutí, jak vymezit pole působení banky, jaké klientele má sloužit. Má-li být konsolidačním prvkem v ekonomice ČR, mělo by jí prioritně jít o přístup ke státním zakázkám, poskytování výhodnějších úvěrů a rozumnější poplatkovou politiku, o posilování vědomí svých klientů, že jde o byznys seriózně garantovaný státem, v přátelském přístupu k malým a středním podnikatelům a fyzickým osobám vůbec.
 

Táhnout za jeden provaz!

Diskuse se týkala především výsledků evropských voleb a hodnocení předvolební kampaně. Josef Bohatec spojil témata: média - volby - finance - směřování strany. KSČM podle něj musí klást důraz na to, že je stranou, která vychází z lidu. Milan Pípal tvrdí, že strana musí přesvědčovat lidi o správnosti svého programu trvale, systémově. Staví se na stranu větší angažovanosti mladých.

Zdeněk Štefek je přesvědčen o tom, že cestou, jak se dostat vpřed, jsou otázky, které si musejí funkcionáři i všichni členové strany pokládat tak dlouho, dokud už žádné nebudou mít. Pomohou komunistům se zorientovat.

Podle Emila Pernici by měla strana s kandidáty, kteří se do EP nedostali, dál počítat, a pokud to půjde, umístit je do evropských struktur.

Europoslankyně Kateřina Konečná informovala o tom, ve kterých výborech EP budou poslanci KSČM zastoupeni. O jejich práci bude informovat, samozřejmě i v Haló novinách.

 

(ku)










30. 6. 2014





 
Stanovisko ÚV KSČM k 100. výročí vypuknutí 1. světové války






 
(28.6.2014)

Dnes je to sto let, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Tato událost se stala záminkou pro válečný konflikt, který do té doby lidstvo nepoznalo - 1. světovou válku.

 

Skutečnou příčinou jejího vypuknutí však byly imperiální ambice vládnoucích mocností i hamižnost jejich ekonomických elit. Také tehdejší politická reprezentace se postavila jednoznačně na stranu nacionálního militarismu. Žel i sociální demokracie zradila zájmy pracujících a věc míru.

Ani sto let po vypuknutí 1. světové války, která vedla k nezměrné tragédii lidstva, nelze vyloučit hrozbu nového válečného konfliktu. Prvořadým úkolem by v tuto chvíli měla být otázka mírového řešení konfliktu na Ukrajině i na Středním východě.

Koaliční vláda ustupuje tlakům Severoatlantické aliance, zejména USA, na militarizaci Evropy. Mezi občany za této situace roste skepse k politice a v České republice narůstá nebezpečí neonacismu a fašismu.

KSČM před touto skutečností důrazně varuje. Prosazujeme hodnoty míru a solidarity. Odmítáme eskalaci napětí, které může vyústit v konflikt za nové dělení světa. Jedině ve světě mírové spolupráce a s respektem k mezinárodnímu právu může dojít k vzestupu prosperity a sociální spravedlnosti.

 

 

Autor: ÚV KSČM
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM











27. 6. 2014





 
Raději třikrát měř, než jednou řízneš





 
Rozhovor Haló novin s Pavlem Kováčikem, předsedou poslaneckého klubu KSČM


 

Čas pro posouzení požadavků církví se patrně prodlouží. Lhůta má být roční místo nynější půlroční. Ve sněmovně prošel tento návrh z pera ČSSD zatím prvním čtením. Jde o to, aby státní úřady měly dost času provést kontrolu, a nebyly vydány nemovitosti, které by vydány být neměly. Je to tak?

Občas nás někdo, kdo nemá příležitost sledovat běh věcí, kritizuje z toho, že se málo vymezujeme vůči tzv. církevním restitucím, což samozřejmě není pravda. Aktivně podporujeme všechna opatření, některá navrhujeme sami – vzpomeňme třeba náš požadavek, aby o tom lidé rozhodli v referendu.

Ano, tento návrh prodlužuje lhůtu na poskytování náhrad tzv. církevních restitucí, což by mělo být opatření, které by vytvořilo dostatečný prostor pro přezkoumání jejich oprávněnosti. My to bezvýhradně podporujeme, i když si dokážeme představit, že to bude ještě tvrdší. Ale je to jedna z reálných věcí, které se dají už nyní udělat. A také touto cestou je třeba jít.

 

Před sněmovnou nyní leží velmi těžký úkol. Schválit zákon o státní službě. Dokonce se poslanci kvůli tomu sejdou o prázdninách. Nebude spěch na úkor kvality?

Zákon o státní službě je evergreen posledních 15 let a politická scéna stále není schopna se dohodnout na nějakém konečném řešení a mně se zdá, že každé další řešení je horší než to první. Nelíbí se nám, že vládní koalice nyní přišla de facto s úplně novým návrhem zákona, který jako pozměňovací návrh předkládá k původnímu z dílny poslanců ČSSD, který je ve hře. Opozice má jen málo šancí se s tím podrobně seznámit.

Je to věc velmi složitá, s mnoha různými souvislostmi, a každé špatné rozhodnutí v tomto směru by zásadním způsobem ovlivnilo fungování státní i veřejné správy v širším slova smyslu na mnoho let dopředu. Nechápu, proč koalice tak spěchá. Určitě by to počkalo do září. My navíc potřebujeme určitý prostor pro seznámení, pro expertní posudky. Není to jednoduchý zákon, je to jedna z hlavních věcí, která zásadně mění zásadní přístupy ke konstrukci státu, k fungování úředníků, lidí, kteří pracují ve státní správě, k jejich vzdělávání, kvalifikaci, jejich instalaci, a taky odvolávání, odměňování atd.

Prostě nám jako opozici připadá, že zčistajasna přilepit vlastně úplně nový návrh zákona bez možnosti široké diskuse, je špatně. Vytváří to prostor pro chyby, a my se nechceme zúčastnit něčeho, co bude nakonec paskvil. Proto nechceme, aby se spěchalo, ale aby se projednávání na schůzi sněmovny odložilo. Nic se nestane, když se k tomu udělá schůze v září.

Některé další opoziční strany avizovaly, že kdyby se skutečně služební zákon schvaloval až v září a ony měly dostatečný čas ke studiu té materie, nevylučují svoji podporu. Tím by služební zákon měl podporu nejen koalice současné, ale možná i širší. Politické strany by tím pádem za něj měly také odpovědnost i v době, kdy bude jiná vládní koalice. Tak by to mělo být, vždyť by to měl být zákon na dvacet, možná i více let. Takže doporučujeme nespěchat. Raději třikrát měř, než jednou řízneš.

 

Netlačí koalici na rychlé schválení zákona to, že to slíbila prezidentovi republiky?

Koalice tlačí červencový termín snad jen proto, aby neprohrála boj s opozicí, zbytečně silově. Jde o věc, která si nezaslouží přetahovanou, chce to širší konsenzus.

A není to jen prezidentova podmínka, slib jemu, je to i podmínka EU. Jsou na to údajně vázány nějaké finance z Unie, zákon je nutné přijmout, ale udělat v něm chyby kvůli spěchu a po půl roce ho novelizovat, by bylo špatné. Vždyť se dotkne statisíců lidí přímo a celého národa nepřímo. Proto je potřebný zodpovědný přístup k jeho schvalování. Bohužel to však není přístup dnešní koalice. Ta to chce mít co nejdříve za sebou.

 

Poslední schůze sněmovny udělala jistě radost seniorům, konečně se dočkají valorizace důchodů. Je s tím KSČM spokojena?

Dovedeme si představit podstatnější valorizaci, a zejména pro penzisty s velmi nízkými důchody to nebude znamenat zásadní skok dopředu. Dokonce jsou požadavky, aby se důchody valorizovaly všem o stejnou částku. Já tyto požadavky vnímám jako zoufalé volání těch, kdož mají podprůměrné důchody, alespoň po trochu lepší životní úrovni. Ale lepší něco než nic. Oproti tomu, co přidávala minulá vláda 47 Kč v průměru, ale někdo dostal třeba i jen sedm korun, je to přece jen lepší.

Bohužel tam není vykompenzována ta dlouhá doba bez valorizace, kdy reálné důchody klesaly. Myslíme si, že by se to mělo vykompenzovat, protože náklady rostly, účty nikdo za domácnost nezaplatí… Ale je to věc společenského konsenzu, a jak říká náš přední odborník na důchody Mirek Opálka, nikdy není pozdě na jakoukoli valorizaci.




 

Marie KUDRNOVSKÁ

24. 6. 2014





 
Komunisté jsou rychlejší než vláda





 

Poslanci KSČM splnili slib. Protože vláda dosud nepřipravila zákon o majetkových přiznáních, předložili vlastní návrh. Vztahovat se bude na majetek jednotlivce nad 10 milionů a firem nad 30 milionů korun.

Jde o jedno z protikorupčních opatření, o boj proti šedé a černé ekonomice, o bič na podivné majetky a zároveň také o prevenci. Kdo by povinnost nesplnil, hrozila by mu až milionová pokuta. Zákon je plošný. Netýkal by se třeba jen úředníků, politiků a dalších vybraných profesí. Majetku pořízeného před přijetím zákona se netýká.

Vládní verzi zavedení majetkových přiznání má podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) obsahovat novela zákona o daních z příjmů, o které má vláda jednat před prázdninami. Sdělil to nedávno. »Jsme rychlejší než vláda, ta zatím jen slibuje, ale do sněmovny zatím nic nepředložila. Uvidíme, s čím a kdy přijde,« řekl pro Haló noviny místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, který vede skupinu předkladatelů.

»Dojde-li správce daně k závěru, že majetek nebo přírůstek majetku byl získán z nelegálních příjmů, předpokládá se zdanění takového majetku ve výši 100 %, přičemž má správce daně uloženou povinnost zjištěné skutečnosti oznámit příslušné složce Policie ČR a příslušnému státnímu zastupitelství,« uvádějí poslanci KSČM. Navrhovaná sazba daně ve výši 100 % má podle Dolejše především preventivní účinek, měla by být účinnou hrozbou proti legalizaci nezákonně získaných peněz, tak v případech, kdy povinná osoba nabyla majetek z nezdaněných prostředků nebo bezdůvodně nepodala přihlášení majetku nebo přiznání majetku.


 

(ku)






 







20. 6. 2014






 
Spolknou premonstráti Hradišťko?






 

Obci Hradišťko u Prahy hrozí úplný zánik. Musí totiž premonstrátskému řádu vydat rozsáhlý nemovitý majetek, včetně pozemků, na nichž stojí budovy občanské vybavenosti, veřejná prostranství, komunikace, pozemky s technickou infrastrukturou nebo budova obecního úřadu s knihovnou a obřadní síní.

 

Poslanec KSČM Vladimír Koníček nešťastný případ obce Hradišťko dlouhodobě sleduje. »Problémem je, že se spor Hradišťka s premonstrátským řádem, který trvá již od roku 1991, dostal před časem k Ústavnímu soudu. Ten konstatoval, že zákonodárce se k vydání zákona zavázal už v roce 1991 a jeho nečinnost nemůže být důvodem k odpírání práva na spravedlivý proces. Zavázal obecné soudy, aby v otázce vlastnictví nemovitostí rozhodly ještě před schválením zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. To soudy následně učinily a premonstrátům majetek přiznaly. Až poté byl schválen zákon o tzv. církevních restitucích, který obce z restitucí vyjmul. Jenže to už bylo pro Hradišťko pozdě, rozsudky již padly,« popsal genezi celého případu Koníček, který si však nemyslí, že by premonstráti neměli klíčový závěr zákona o restitucích - že obce nejsou ve smyslu zákona povinnou osobou - vnímat.

»Zákonodárce dal svůj záměr, byť bohužel se zpožděním, jasně najevo. Premonstráti by ho mohli respektovat, pokud by k celé věci přistoupili seriózně,« řekl Haló novinám Koníček. Druhou slušnou variantou by podle něj bylo, kdyby premonstráti obci za pozemky zaplatili náhradu 1000 korun za metr čtvereční, což je částka určená jako náhrada za nevydané pozemky návrhem zákona, který byl s církvemi dohodnut roku 2007, tedy dva roky před kontroverzním rozhodnutím Ústavního soudu, které nebohé obci tak zavařilo. Koníček nicméně uznává, že z čistě právního hlediska premonstráty k takovému serióznímu a vstřícnému postupu nic nenutí.

To si uvědomil i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který včera Královské kanonii premonstrátů na Strahově poslal prosebný dopis. Uvedl v něm, že nezpochybňuje právní nárok premonstrátů, apeluje však na to, aby nápravou minulých křivd nebyly způsobovány křivdy nové. »Vzhledem k tomu, že pravděpodobně není šance, že by stát zjednal rychlou nápravu, rozhodl se zástupce ochránkyně obrátit na opata Královské kanonie premonstrátů na Strahově s neformální přímluvou. Požádal o vstřícnost a pochopení, zejména s ohledem na množství nemovitého majetku, které nyní Královská kanonie premonstrátů v katastrálním území obce Hradištko vlastní, a v zájmu budoucích dobrých vztahů mezi kanonií a obcí i v obecném zájmu na zlepšení vztahů mezi občanskou společností a církvemi,« stojí v prohlášení, které ombudsman poskytl Haló novinám.

Obec považuje současný stav za nespravedlivý a cítí se poškozena - pokud by se uplatnil zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, majetek by s největší pravděpodobností nevydávala. Právní nástroje obrany podle vyjádření vedení obce již nemá. S tím však tak docela nesouhlasí poslankyně KSČM Zuzka Bebarová Rujbrová. »Myslím, že by obec mohla zkusit požádat o obnovu soudního řízení. K tomu je totiž důvod ve chvíli, kdy se objeví nové okolnosti, které v době rozhodování soudů nebyly známy,« řekla Haló novinám zkušená právnička, byť dodala, že záruka, že by soud k obnově řízení shledal důvod, pochopitelně není. Mohl by totiž dospět k názoru, že konkrétní podoba zákona není nová okolnost. Osud Hradišťka tak visí doslova na vlásku.

 

(ste)






 

Převzato z http://www.halonoviny.cz










19. 6. 2014





 
Dětské skupiny? Jen prostor pro byznys!






 

Schvalování normy o dětské skupině se ve sněmovně zadrhlo. Někteří poslanci poukazovali na množství navrhovaných změn a na složitou proceduru hlasování.

 

Poté, co sněmovna neodhlasovala návrh předsedy klubu KSČM Pavla Kováčika (poprvé prošel, podruhé - poté, co hlasování zpochybnil Bronislav Schwarz z ANO, změnili názor zejména poslanci tohoto hnutí) na odročení do pátku, klub TOP 09 si vzal přestávku a bylo jasné, že dřív jak v pátek na hlasování o dětské skupině nedojde. Jeho předseda Miroslav Kalousek varoval, že poslanci by ve složitém hlasování ve středu mohli schválit »paskvil«.

»Takto složitá procedura tady dlouho nebyla,« podotkl k vládní předloze Kováčik. »Byl bych rád, abychom se s množstvím poslanci navrhovaných změn vyrovnali a nedošli k situaci, kdy sněmovnu opustí špatně odhlasovaný zákon, špatně odhlasované pozměňovací návrhy a kdy by nás mohli třeba i opravovat senátoři, samozřejmě s chutí jim vlastní,« zdůraznil předseda poslanců KSČM. Předsedové klubů ČSSD a ODS Roman Sklenák a Zbyněk Stanjura s nimi nesouhlasili. »Není to tak, že by se v tom nikdo nevyznal a vznikl by paskvil,« uvedl Sklenák.

Poté, co poslanci neodsouhlasili (až napodruhé!) návrh KSČM na odročení do pátku, TOP 09 si vzala přestávku právě tak dlouhou, aby jednání sněmovny pokračovalo až pevně zařazenými volebními body. Tím pádem už na hlasování o pozměňovacích návrzích a konečné rozhodování o zákonu nedošlo.

K normě o dětské skupině podali poslanci několik návrhů na omezení horní hranice věku, do kterého by do nich mohli pracující rodiče děti na hlídání dávat. Komunisté navíc navrhují, aby dětské skupiny výslovně musely fungovat neziskově, muselo by v nich být zajištěno stravování nebo stanoveny podmínky kvalifikace pro pečující. Poslankyně TOP 09 Nina Nováková chce zase změkčit podmínku očkování dětí. Sněmovní výbory navrhly zahrnout mezi provozovatele dětských skupin i spolky. Některé poslankyně TOP 09 včera varovaly, že zákon může ohrozit už existující mateřská centra nebo lesní školky.

Josef Nekl (KSČM) přišel s čerstvou informací z pondělí 16. června, kdy přerovské zastupitelstvo schválilo zrušení dočasného užívání prostor MŠ v ulici Karla Kouřilka Základní školou Svisle Přerov. Byly tam přechodně umístěny třídy 1. stupně ZŠ pro nedostatek prostor v samotné budově školy. »Na dotaz, zda bude školka využita k původnímu určení, mi náměstek primátora pro školství nominovaný TOP 09 sdělil, že bude poskytnuta dětskému a mateřskému centru k provozování dětských skupin, protože budova nesplňuje normy pro provoz předškolního zařízení,« zdůraznil poslanec. Podmínky, které se nehodí pro mateřskou školu, jsou tedy pro dětskou skupinu vyhovující. Už to podle Nekla dokresluje, o co kráčí: Z hlídání dětí se stane pouze dobrý byznys.

 

(ku, jad)







 

Převzato z http://www.halonoviny.cz











18. 6. 2014





 
Válka o Válkovou vrcholí





 

Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) neustává s kontroverzemi, které vyvolávají nemalé emoce. Její poslední kroky na ministerstvu však nejenže ohrožují fungování Vězeňské služby, ale potažmo i celé koalice.

 

»Pamatuji první tendr na elektronické náramky za paní ministryně Kovářové předražený o 1,5 mld. Kč a naštěstí zrušený jejím nástupcem ministrem Jiřím Pospíšilem (ODS), pamatuji další tendr, v loňském roce nedokončený z důvodu pádu vlády. Pamatuji krizi ve vězeňství v souvislosti s jeho financováním za ministra financí Miroslava Kalouska, které nepostačovalo ani na půl roku.

Pamatuji také očekávání spojená s amnestií – jinak spornou – prezidenta Klause, která uvolnila věznice a vytvořila prostor pro skutečnou reformu vězeňství a vytvoření výchovných funkcí, které jsme až dosud postrádali,« uvedla na tiskové konferenci předsedkyně sněmovního podvýboru pro vězeňství a stínová ministryně KSČM pro legislativu a lidská práva Zuzka Bebarová Rujbrová, která se už od roku 1996 věnuje problematice vězeňství. »Ale to, co se děje za paní ministryně Válkové, opravdu nepamatuji,« dodala.

 

Informace chtěla nezákonně

Současně připomněla některé přinejmenším zvláštní kroky ministryně spravedlnosti. Například kontroverzní odvolání ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala, díky němuž do budoucna hrozí podobná situace, jaká byla na Policejním prezidiu se dvěma policejními prezidenty.

»V tuto chvíli je ale skutečně postoj paní ministryně ne nestandardní, ale přímo zaměřený proti podstatě toho, co by měla na ministerstvu vykonávat,« reagovala Bebarová Rujbrová na poslední dění, které se točí okolo sporu Válkové s náměstkem pro vězeňství Pavlem Šternem. Válková ho odvolala za to, že jí odmítl dát podrobnější údaje k tendru na elektronické náramky pro domácí vězně a obrátil se kvůli tomu na protikorupční policii. Podle Šterna se Válková snažila získat o průběhu řízení informace, na které nemá nárok. Válková následně tendr zrušila.

»Rozumím tomu, že náměstek pověřený oblastí vězeňství neinformoval o podrobnostech, tak jak se zavázal, kohokoli jiného včetně paní ministryně. A neznám předpis, který by ministrovi povoloval nahlížet do těchto interních směrnic ohledně výběrového řízení,« vysvětlila Bebarová Rujbrová. »Nevím, jestli je obecně známo, že pan náměstek JPavel Štern už delší dobu fakticky vězeňství neřídí, řídí ho paní ministryně osobně prostřednictvím nově pověřeného ředitele Vězeňské služby, plukovníka Pavla Ondráška,« upozornila Bebarová Rujbrová.

 

Válková zrušila oddělení kontroly

Doplnila také, že paní ministryně v součinnosti s nově jmenovaným ředitelem generální služby k datu 1. července rozhodla o zrušení právního odboru Vězeňské služby, tj. oddělení pro legislativu, oddělení veřejných zakázek a zastupování Vězeňské služby u soudu. Současně pak také rozhodli o zrušení celého oddělení majetkové a finanční kontroly. »Ptám se, proč budou zrušena kontrolní a právní oddělení, proč paní ministryně cítila potřebu zasahovat do výběrového řízení, a když se svou intervencí neuspěla, tak je celé zrušila. Ptám se pana premiéra: Pane premiére, jak dlouho budete čekat s odvoláním ministryně Válkové? Věřím, že ani koaliční smlouva za to nestojí,« otázala se Bebarová Rujbrová.

Sama Válková ale ve svém jednání žádné zádrhele nevidí. Postup Šterna považuje za cílený manévr, který byl projednán se sociální demokracií a jehož výsledkem má být její odvolání z funkce. I přes opakované spory se svými podřízenými z funkce odejít nehodlá.

 

Koaliční roztržka na obzoru?

Podporu Válkové včera vyjádřil poslanecký klub ANO. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) budí zdání, že by mohl konečně začít s činy a je podle svých slov dalšími problémy na ministerstvu znepokojen.

Řešení se ale zatím nenabízí. Například návrh Jany Černochové na zařazení nového bodu do programu sněmovní schůze pod názvem Informace ministryně Válkové o situaci na ministerstvu spravedlnosti a veřejné zakázce tzv. elektronické náramky krom ODS podpořily pouze TOP 09, KSČM a část Úsvitu. ČSSD se většinou hlasování zdržela, poslanci ANO byli proti, podporu nezískal návrh ani u KDU-ČSL.

»Sněmovna se odmítla zabývat situací na ministerstvu spravedlnosti a záležitostmi, které kolem tohoto ministerstva v posledních týdnech pronikají na povrch. Navíc to vypadá, že se nám může konat vážná koaliční roztržka, protože v současnosti drobná válka – kdo vlastně porušil koaliční smlouvu první – zda náměstek nebo ministryně spravedlnosti…,« uvedl k tomu předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik.

 

(ku, cik, ste)





 

Převzato z http://www.halonoviny.cz








17. 6. 2014





 
Děti potřebují více sportovat





 
Rozhovor Haló novin s Otokarem Hořínkem, stříbrným medailistou z LOH ve sportovní střelbě, zasloužilým mistrem sportu a zasloužilým trenérem


 

Co bylo pro vás nejvyšší metou – zisk stříbrné olympijské medaile v Melbourne; to, že jste byl 17krát mistrem republiky a devětkrát překonal československý rekord; či to, že jste se stal průkopníkem sportovní střelby u nás?

Když jsem začínal, tak jsem pochopitelně nevěděl, že se mi bude dařit a že se posléze stanu tím, kdo pro Československo získá v tomto sportu první olympijskou medaili – to bylo na letních hrách v Melbourne v roce 1956. Tak to se mnou nějak šlo. Ale samozřejmě, chtěl jsem být vždycky první.

 

Máte motto: »Umět vyhrát i prohrát, ale vždy bojovat.«

Ano, umět prohrát, i to musí být ve výbavě sportovce. Ale mě dodnes mrzí, že jsem na letních olympijských hrách v Římě (1960) neuspěl, byl jsem ve střelbě malorážkou až desátý. Mrzí mě, že jsem neprotestoval přímo při závodě proti stanovišti, které mi bylo při olympijském závodě přiděleno. Posuďte, jaké jsem měl podmínky: vítr foukal z levé strany a proti mně svítilo slunce. Když jsem zaměřil, stále se mi střídalo slunce - stín, slunce - stín... Nemohl jsem pořádně zaostřit a podle toho to dopadlo.

Mnohokrát jsem o tom přemýšlel, i když je to už přes půlstoletí. Jestliže bych měl jiné stanoviště, tak bych i z Říma dovezl domů olympijskou medaili, věřím tomu. Šel jsem tehdy za rozhodčím a požadoval jiné stanoviště, avšak ztratil jsem jen čas, protože on byl neoblomný. Takže mi to celkově neprospělo. Zlobil jsem se. Je to prostě sportovní smůla.

 

Sledujete výsledky našich současných sportovců?

Sleduji všechny sporty. V našem oboru, sportovní střelbě, sleduji třeba Kateřinu Emmons, jejíhož dědu Libora Kůrku jsem kdysi trénoval. Jinak Kateřinin otec Petr Kůrka byl taky výborný střelec.

 

Jak finančně náročná je sportovní střelba?

Dneska střelba stojí velké peníze. Dříve fungoval Svazarm, Svaz pro spolupráci s armádou, který sportovcům půjčoval zadarmo pušky i poskytoval podle výkonnostní třídy střelivo. Realita je nyní taková, že i kdyby dnešní junior měl čím střílet, tak si musí kupovat náboje, které jsou také velmi drahé. Široká základna, kterou jsme dříve v těchto sportech v Československu měli a z níž se rekrutovali pozdější úspěšní sportovci, odpadla nebo se významně zmenšila.

Po zániku Svazarmu se začínalo od nuly, což je škoda. Kdo měl peníze a mohl si koupit pušku, mohl pokračovat dále. Dnes jsou to jednotlivci, kteří se tomuto sportu věnují.

 

Vím, že sportovní střelba neučarovala ve vaší rodině jen vám.

To máte pravdu. Ve své rodině jsem k tomuto sportu přivedl sedm lidí, mj. svou manželku Naďu (je též mistryní sportu), dceru, syna, zetě a další rodinné příslušníky. Všechny jsem je naučil střílet, což pro některé lidi z mého okolí bylo trnem v oku. U nás opravdu platilo »střílí celá rodina« (směje se).

Představte si, že ke sportu jsem se dostal víceméně náhodou. V roce 1953 jsme byli společně na procházce lesoparkem Hloučela. Nedaleko občerstvení U Abrahámka se slavnostně otevírala nová střelnice okresního mysliveckého svazu v Prostějově. Myslivci při té příležitosti zorganizovali soutěž ve střelbě z malorážky. Za pár korun si mohl zastřílet každý. Zkusil jsem to a na první položce dosáhl 34 bodů ze sta možných a na druhé 43 bodů. Pak jsme potkali známé, kteří právě zakládali střelecký kroužek. A ti mě přesvědčili, abych se k nim přidal.

 

Co by se mělo změnit, aby se střelecký dorost více podpořil?

Více peněz! Jo, kdyby na to byly peníze, tak bych si troufl i dnes, v mém věku, trénovat mladé. Bohužel, v této době to vidím tak, že se nedá nic změnit. Není tolik rodičů, kteří by sponzorovali své děti, jež by projevily zájem o sportovní střelbu. To je nejen nákup pušky, ale neustálé doplňování nábojů. To všechno, jak už jsem uvedl, stojí mnoho peněz. Zánikem Svazarmu prostě zaniklo všechno, a protože tento sport není až tak atraktivní, je to velký problém.

 

Od kdy jste působil jako trenér?

V roce 1963 jsem ukončil závodní činnost, pak jsem čtyři roky seděl doma a někdy ke konci 60. let jsem začal trénovat v Prostějově juniory a juniorky, kteří ve své kategorii reprezentovali v zahraničí Československo.

Pak jsem jako federální trenér měl na starosti sportovní střelce v Dukle, Rudé hvězdě a ve Svazarmu. Z Prostějova, kde bydlím, jsem nemohl své svěřence trénovat osobně, ale dojížděl jsem na pravidelná soustředění s nimi. Jednou měsíčně jsem jezdil do Plzně, udělal kontrolní závod, otestoval jsem je, naplánoval jim další tréninkové dávky atd. (Otokar Hořínek trénoval např. zlatého medailistu z LOH v Mexiku v roce 1968 Jana Kůrku, dále Vargu, Faltu ad. – pozn. aut.)

 

V posledním období se opět někteří snaží sport používat jako politický nástroj. Vzpomeňme si na LOH v Soči či mistrovství světa v hokeji v Minsku. Je to tak správné?

Rozhodně ne, tvrdím, že sport a politika se nesmějí míchat. Když jsem střílel, politika mě nezajímala. V roce 1955 jsem udělal nový československý rekord a na základě toho jsem byl nominován na LOH. Neustálé spojování sportovních událostí, sportovních her, mistrovství atd. s politickou situací v té či oné zemi je špatné. Ve sportu musí jít jen o výkony. A o principy fair play.

 

Tyto principy vyznáváte. V současné době často slyšíme o kázeňských problémech dětí a mládeže, o tom, že mládež holduje alkoholu, kouření, že jsou děti obézní. Jaký lék je proti tomu?

Děti potřebují více sportovat, mít více tělocviku i odpoledních sportovních aktivit. Já sám jsem moc rád sportoval od dětství a moc mě to bavilo. Kdyby se děti více věnovaly sportu, v němž by mnohé dosáhly potěšení, radosti i ocenění – to je totiž také důležité, být pochválen - učily by se pomáhat slabším a to by jistě celkově zvyšovalo jejich morálku, promítlo by se pozitivně v dalších předmětech a příznivě by se to odrazilo ve školní docházce. (Zde do diskuse zasáhla i manželka Naďa Hořínková, jež upozornila, že i volnočasové kroužky jsou drahé: »Kdyby to bylo jako před lety, kdyby byly dotované státem, to by bylo jiné.« - pozn. aut.)

Já sám jsem opravdu miloval různé sporty, jako kluk jsem v nich vynikal, například jsem dovedl chodit po rukou.


 

Pečuje Český olympijský výbor o »starou gardu«? Dočtěte se více ve čtvrtečních tištěných Haló novinách.


 

Monika HOŘENÍ







 

Převzato z http://www.halonoviny.cz





 



 

Kam kráčí zemědělství České republiky

 
ZMĚNY V ČESKÉ REPUBLICE JSOU POTŘEBNÉ A USKUTEČNITELNÉ.O PROBLÉMECH VÍME, CHCEME JE ŘEŠIT SPOLU S VÁMI, LIDMI A PRO LIDI. Z TOHO VYCHÁZÍ KSČM VE VOLEBNÍM PROGRAMU. VOLTE KSČM.